Přesně před 500 lety zemřel Vasco da Gama: Muž, který spojil Evropu s Indií

Vasco da Gama, jeden z nejvýznamnějších mořeplavců historie, byl v roce 1497 pověřen portugalským králem, aby našel námořní cestu na východ. Úkol úspěšně splnil, což se pak ukázalo jako jeden z nejdůležitějších momentů v dějinách mořeplavby. Objevil totiž cestu do Indie.

K tomu, aby se z Vasca da Gamy stal jeden z nejproslulejších mořeplavců, přispěly mimo jiné i poměry, do kterých se okolo roku 1460 narodil. Jako syn guvernéra portugalského Sinesu měl přístup k prvotřídnímu vzdělání, přičemž při studiích objevil svůj matematický a astronomický talent. Ten později rozvíjel v námořnictvu, kde se zdokonalil v umění navigace.

Portugalsko se v době da Gamova mládí ocitalo na vrcholu, díky své snaze objevovat nová území. V roce 1453 však osmanští Turci dobyli Konstantinopol, což většině evropským mocností, včetně da Gamova rodného Portugalska, značně zkomplikovalo obchodní cesty do Asie. Portugalci tak začali hledat jiné možnosti, jak se na východní kontinent dostat. To ale ještě nějakou chvíli trvalo.

Da Gama se jako nebojácný námořník osvědčil ještě před svou první cestou do Indie. V roce 1492 ho portugalský král Jan II. vyslal na jih Lisabonu a poté do oblasti Algarve, aby se zmocnil francouzských lodí jako akt pomsty francouzské vládě za narušení portugalské lodní dopravy.

Poté, co da Gama rozkaz krále Jana II. splnil, nastoupil v roce 1495 na trůn král Manuel a země obnovila svou dřívější misi s cílem najít přímou obchodní cestu do Indie.

Když da Gamu v roce 1497 pověřil král Manuel k jeho první cestě do Indie, vyplul mořeplavec jako velitel výpray s flotilou čtyř lodí. S těmi se pak vydal podél afrického pobřeží, po několika měsících obeplul mys Dobré naděje a pokračoval po východním pobřeží Afriky směrem k Indickému oceánu.

Když se flotila blížila k území dnešního Mosambiku, několik členů posádky onemocnělo kurdějemi a výprava tak musela na měsíc zakotvit. V květnu 1498 však námořníci přes všechny komplikace dopluli do města Kalikut na západním pobřeží Indie.

Da Gama ani jeho posádka se však v Indii nesetkali s všeobecným přijetím. Zejména muslimští obchodníci odmítali s křesťanskou výpravou sdílet svoje obchodní terioria. Da Gama i jeho muži tak byli nuceni obchodovat na pobřeží, aby si zajistili dostatek zásob pro návrat do vlasti. V Kalikutu strávili dohromady tři měsíce a v srpnu Indii opustili, aby se vydali zpět do Portugalska.

Jejich vyplutí se ale krylo se začátkem monzunového období. Špatné počasí a silný protivítr značně prodloužily cestu z Indie do Afriky, kde měli námořníci poprvé zastavit. Plavba přes Arabské moře jim místo 30 dní trvala téměř tři měsíce. V důsledku náročné cesty po moři tak několik členů posádky podlehlo různým nemocem, jako jsou například kurděje způsobené nedostatkem vitamínu C. Expedice navíc přišla o tolik námořníků, že da Gama nechal jednu ze svých lodí spálit - nebylo už lidí, kteří by se na ní plavili.

Do Portugalska se první loď expedice vrátila až 10. července 1499, tedy téměř rok po odplutí z Indie. Celá výprava urazila téměř 24 tisíc mil a z původních 170 námořníků přežilo pouhých 54.

Po návratu do Lisabonu byl Vasco da Gama oslavován jako hrdina a Portugalsko se rozhodlo zajistit s Indií obchodní spojení. Vyslalo tam proto další expedici, v jejímž čele stanul Pedro Álvares Cabral. Do země vzácného koření se dostal za pouhých šest měsíců. Mise navíc přinesla Portugalsku důležitý milník, a to založení první obchodní stanice v Indii.

V roce 1502 pak da Gama vedl na „místo činu“ další expedici. Tentokrát s 20 loděmi, z nichž desítce velel osobně. Ostatní řídili jeho strýc a synovec. Úkolem druhé výpravy bylo upevnit v regionu portugalskou moc. Expedice se ale do dějin zapsala jako jedna z nejkrutějších.

Da Gama vedl během plavby útoky na muslimské přístavy na východním pobřeží Afriky a zapálil muslimskou loď vracející se z Mekky, což vedlo ke smrti stovek cestujících včetně žen a dětí. V indickém Kalikutu pak zničil městský přístav a zabil desítky rukojmích. Cíl své výpravy však da Gama splnil a v indickém Kóčinu s tamním vládcem uzavřel spojenectví.

O návratu Vasca de Gamy do Portugalska a jeho přijetí se dochovalo jen málo informací. Spekuluje se ovšem o tom, že se mořeplavec nespokojil s uznáním a odměnou za své cesty.

Po návratu se oženil, stal se otcem šesti synů a začal žít rodinný život. Nadále však udržoval kontakt s králem Manuelem a radil mu ohledně Indie. Roku 1519 byl povýšen do šlechtického stavu a stal se hrabětem z Vidigueiry.

Po smrti krále Manuela ho nový král Jan III. požádal, aby se do Indie vrátil a řešil tamější korupci mezi portugalskými úředníky. Před svou poslední cestou do Indie v roce 1524 byl králem navíc jmenován tamním místokrálem. Dlouho si však tento post neužil. Zhruba tři měsíce po příjezdu v Kočínu zemřel na malárii, a to přesně na Štědrý den.

Jeho ostatky byly v roce 1538 převezeny do Portugalska. O téměř 350 let později, v roce 1880, byl pochován v klášteře jeronymitů v lisabonské čtvrti Belém, kde je možné vidět jeho hrobku dodnes. Vasco da Gama tak odpočívá v blízkosti králů Manuela I. a Jana III.