„Tož to ne!“ 10 věcí, které možná nevíte o Tomáši Garriguu Masarykovi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je známý především jako politik a prezident, jako osobnost ale představoval mnohem více. Tomáš Garrigue Masaryk se do československé historie zapsal v několika podobách. Kromě prezidenta Osvoboditele a zakladatele Československa byl i významných filosofem, profesorem a humanistou, ale i milujícím otcem, manželem a nadšencem do filmu.

Ačkoliv je o Masarykově osobě popsáno několik tisíců stran, o některých jeho aktivitách a částech života se tolik nemluví. Seznam Zprávy při příležitosti jeho jubilea připravily přehled deseti zajímavostí o tomto prvním českém státníkovi.

Tomáš Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně do nábožensky založené rodiny. Již během výuky na základní škole si našel zálibu ve studiu, knihách a mapách. Společně se svými rodiči se tak rozhodl, že se jednou stane učitelem.

Za mladého Tomáše se navíc přimluvil místní děkan a rodiče ho proto nejprve poslali do nižší reálky - tedy střední školy v Rakousku-Uhersku, která se zaměřovala především na praktické a technické vzdělání. Poté se měl stát učitelem.

Tento plán ale přerušila dvouletá odmlka, kdy se Masaryk začal vyučovat strojním zámečníkem na učilišti ve Vídni. Ze školy ale utekl a studium nedokončil. Potom byl jako učedník v panské kovárně v Čejči, nakonec se ale dostal na studia na německé gymnázium v Brně.

Masaryk později studoval jeden rok na německé univerzitě v Lipsku. Tam se seznámil se svou nastávající ženou, Američankou francouzského původu Charlotte Garrigue, s níž se setkal u rodiny Göringových, u kterých byl ubytován (s pozdějším nacistickým politikem je to jen shoda jmen).

Charlotte mu imponovala svou soběstačností, zájmem o vzdělání a emancipací. K tomu, aby jí vyznal lásku, se však úplně neměl. To ovšem změnil jeden incident.

Charlotte a Masaryk se s rodinou Göringových vydali na projížďku lodí po řece. Při vystupování však paní Göringová nešťastně uklouzla, spadla do vody a začala se topit. Masaryk okamžitě zareagoval a snažil se ji zachránit. Její korpulentní postava však záchranu značně komplikovala, a tak se sám ocitl v nebezpečí a málem se utopil.

Sám incident později popisoval jako „přiblížení se smrti“, což mu dodalo odvahu vyznat se Charlottě a požádat ji o ruku. Ta byla žádostí nejprve zaskočena, ale po týdnu souhlasila. Domluvili se, že vezmou za půl roku, po jejím návratu z Ameriky, kam plánovala odjezd.

Tahle informace je asi známější, ale nejspíš ne pro každého. Prostřední jméno Tomáše Garrigua Masaryka, jak napovídá již předešlá zajímavost, pochází z rodného jména jeho ženy Charlotte.

Masaryk jej přijal za své, aby dal najevo, že jsou si muž a žena rovni, což bylo v tehdejší době velmi neobvyklé gesto. Pár se vzal v Americe v roce 1878, kam Masaryk za Charlotte nakonec přijel kvůli zprávě o jejím zranění.

V květnu roku 1879 se páru, který se z Ameriky vrátil zpátky do Vídně, narodila první dcera Alice. O rok později následoval syn Herbert a v roce 1886 syn Jan. Právě ten na rodinný život vzpomínal v nahrávce z roku 1947 jako na život plný hudby a debat o různých tématech.

„Při obědním a večerním stole se diskutovalo o všem zcela volně, a pokud se nás dětí týče, jistě často velmi hloupě. Ale oba naši rodiče respektovali naše mínění, pokud bylo založeno na pravdivých předpokladech. Když jsme se, jak se říká, do nějaké diskuse zarajtovali, tu otec řekl krátce: ‚Tož to ne.‘ A dodal: ‚Jane, dojdi pro Ottův naučný slovník. Alice, dojdi pro Meyerův lexikon. Herberte, dojdi pro Dějiny umění. Tam si zjistěte, jak to skutečně bylo nebo jak to skutečně je. A pak se hádejte dál.‘,“ vyprávěl Jan Masaryk.

Tomáš Garrigue Masaryk se již před více než sto lety nebál otevírat témata, z nichž jsou některá stále tabuizována dodnes. V roce 1878 podal například habilitační práci, jež se zabývala problémem sebevraždy.

Poté, co se rodina přestěhovala zpátky do Čech, začal Masaryk vyučovat na pražské univerzitě. Svým odlišným postojem k určitým tématům se stal černou ovcí mezi studenty i ostatními rektory, práci nicméně potřeboval. Do kontroverzní, univerzitní společnosti vnesl témata sociálních problémů, intimní hygieny (mluvil například o menstruaci) nebo třeba prostituce.

Masaryk byl na dobu, ve které žil, ze své podstaty feministou. Kromě převzetí manželčina jména to prokazoval jako veřejný fanoušek rovnoprávnosti nebo snahy o prosazení ženského volebního práva.

V roce 1903 například podpořil svou přítomností otevření Ženského klubu pražského, na jehož spoluzaložení se podílela Františka Plamínková. Klub sloužil jako vzdělávací středisko, jehož cílem bylo posílení sebevědomí žen.

V roce 1920, kdy již Masaryk vykonával mandát prezidenta republiky, byla uzákoněna nová ústava, jež umožnila volit „všem občanům bez rozdílu pohlaví“.

Zámek v Lánech se stal letním sídlem prezidenta Masaryka v roce 1921. Právě tam Masaryk proměnil svou oblibu a fascinaci filmem v událost. Na zámku totiž nechával třikrát týdně promítat filmy.

Dle vzpomínek Masarykova sekretáře Antonína Šenka filmy nijak pečlivě nevybíral, jeho zájem byl široký a sledoval téměř všechny druhy kinematografie. Na promítání navíc zval i děti z vesnice.

Masaryk byl na Nobelovu cenu nominován celkem sedmnáctkrát, oceněn ovšem nikdy nebyl. Návrh na ocenění Masaryka Nobelovou cenou za mír v roce 1921 vzešel od československého senátu, návrh ale podpořil i samotný Albert Einstein. Ten od začátku podporoval Masarykovu snahu o založení svobodného a demokratického československého státu.

Masaryk podporoval česká abstinenční hnutí. Své stanovisko vetkl už před válkou do studie „O ethice a alkoholismu“ (1912), včetně kréda protialkoholního hnutí: „Budoucnost patří střízlivým“.

Odstup od alkoholu ale nebyl jediným způsobem, jímž se Masaryk snažil zasadit o zdravý životní styl. Celý svůj život se snažil věnovat pohybu, jeho největší vášní byla jízda na koni. Té se paradoxně začal věnovat později ve svém životě, na koně poprvé nasedl až v rámci svého působení ve Washingtonu během první světové války. Na pravidelné projížďky se pak vydával téměř až do konce života.

Zdraví pro Masaryka bylo ovšem tématem i například v pracovně. Měl v ní speciální stůl, u něhož stál. Chtěl se tak „vyhnout sedavému způsobu života“.

Poslední slova celosvětově uznávaného politika ještě nezazněla. Masaryk sice zemřel na sklonku léta 1937 na zámku v Lánech, svému synu Janovi ale věnoval dopis s posledními slovy. Obálku s dopisem daroval v roce 2005 Národnímu archivu Antonín Sum, poslední tajemník Jana Masaryka. Otevřena by měla být letos, a to přesně 19. září.