Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Listování deníky a časopisy z roku 1938 nabízí i po 86 letech zajímavý vhled do toho, jak západní svět a jeho veřejnost vnímala události, které se tehdy odehrávaly v Československu. Tedy v zemi, která se mohla stát rozbuškou nové světové války. Mnichovskou dohodu evropské mocnosti podepsaly 29. září 1938.
Leckoho možná překvapí, že dění v malé zemi „kdesi“ ve střední Evropě zaujalo nejen britský tisk, ale také ten americký. A dokonce přímo i redakci jednoho z nejslavnějších časopisů historie – magazín Life.
Magazín Seznam Zpráv
Cestování | Jídlo | Životní styl | Architektura | Historie
- Prahu, Brno a Ostravu brzy promění tři nové stavby filharmonií
- Křišťálové lustry září v Kamenickém Šenově už tři sta let. Jak dnes vypadají?
- Váš nový přítel chlad: Zlepšuje zdraví i náladu. Pozvete ho domů?
- Roadtrip po Namibii. Dobrodružství, které musíte zažít
- Za husou i vínem. 10 tipů, kde si pochutnat na svatomartinských hodech
Čech se na jeho titulní stránku dostal poprvé v květnu 1938. Byl jím generál Jan Syrový a ve vydání z 30. května bylo hlavním tématem právě dění v Československé republice (ČSR).
Země, kde se píšou světové dějiny
Týdeník Life byl založený v roce 1936, po druhé světové válce se stal jedním z nejznámějších médií svého druhu a vycházel až do roku 2000. Proč se tehdy na mnoha stranách věnoval právě Československu?
Redakce to vysvětlila následovně: „Střední Evropa opět píše světové dějiny, a tak časopis Life vyslal minulý měsíc do Československa dva své fotografy, Margaret Bourke-Whitovou a Johna Phillipse. Jejich úkolem bylo pořídit a sesbírat fotografie dokumentující život a problémy občanů této neklidné země. Na šestnácti stranách naleznete fotografickou výpověď o boji československého národa za udržení své svobody a nezávislosti.“
Ukázky z magazínu Life s komentářem:
Prestižní americký magazín Life se Československem podrobně zabýval už v květnu 1938, a to hned na 16 stranách. Na titulní stránce byla fotografie generála Jana Syrového, tehdejšího generálního inspektora československé branné moci. Titulek první stránky magazínu jej označil za vrchního velitele české armády, což fakticky nebylo přesné, jelikož šlo spíše o reprezentativní funkci.
„Československo, které se zrodilo z poslední války a pravděpodobně zahyne v té příští, je dnes rozbuškou Evropy,“ zní začátek úvodního textu, jemuž dominují tváře dvou nejviditelnějších aktérů tehdejších svárů mezi takzvanými sudetskými Němci a představiteli čs. státu – prezidenta Edvarda Beneše…
...a vůdce Sudetendeutsche Partei Konrada Henleina. „Tato statečná malá demokracie může být příštím cílem v neúprosném tažení Adolfa Hitlera na východ. Již nyní ji velkoněmecké železné čelisti svírají ze tří stran. Německá menšina uvnitř země je na bodu varu, rozhodnuta jít cestou Rakouska.“
Tato infografika přiblížila nejen polohu území s výraznou německou populací, ale fotografiemi také některé zajímavosti. Například, že na hraničním mostě ve Vejprtech nacisté vztyčili svůj slogan „Jeden národ, jeden stát, jeden vůdce“ a upozornili také na betonové zábrany, kterými „Češi chtěli zadržet nacistické tanky“.
Značný prostor byl věnovaný přiblížení československého průmyslu a také armády. Její velení reportéři magazínu Life označují za velmi schopné, ostřílené a například hradní stráž za „fešnou“. Na snímku jsou zleva generálové Jan Syrový a Ludvík Krejčí, vpravo ministr obrany František Machník.
Reportéři zdůraznili i kvalitu zbrojní výroby. Kromě letectva konkrétně jmenovali například lehký kulomet, který pod názvem Bren v licenci vyráběli i Britové. „Je pravděpodobně nejlepší na světě,“ stojí v textu.
Magazín nabídl i fotografii Henleinovy rodiny. Kromě jeho rodičů je na ní vidět Henleinova manželka Emma, a to v odrazu zrcadla. Na stěnách jsou pak portréty dalších předků či snímek čtyřletého Henleinova syna Horsta.
Reportáž nazvaná „Sudetští Němci naslouchají svému vůdci“ popisuje prvomájovou akci Sudetoněmecké strany v Liberci. Reportéři magazínu Life odhadli účast na 40 tisíc lidí. Úřední povolení shromáždění henleinovců reportáž označuje za „důkaz hloubky československé demokracie, která je liberální ke všem menšinám.“
Magazín přetiskl i několik snímků německých fotografů, kteří jimi demonstrovali špatné životní podmínky jejich krajanů v pohraničních oblastech ČSR. „Nejsou asi zcela objektivní, ale nezaujatý pozorovatel nemůže popřít, že podmínky znázorňují povětšinou pravdivě,“ stojí v úvodu článku trefně nazvaného „Sudetští Němci využívají svůj úděl k propagandě“.
Jeden z propagandistických snímků za všechny – fotografie údajné 16leté dcery nezaměstnaného Němce, která ve špinavé posteli umírá na tuberkulózu.
Nutno dodat, že jaro roku 1938 bylo ve středu Evropy skutečně dramatické. Německá armáda v polovině března zabrala Rakousko a Adolf Hitler zesiloval svou halasnou protičeskou rétoriku. V československém pohraničí stále silněji hrozil otevřený střet československých bezpečnostních sil s členy a sympatizanty Sudetoněmecké strany, zmanipulovanými nacistickou ideologií.
Rozsáhlé materiály reportérů magazínu Life na konci května nabídly americkému publiku nejen výrazné fotografie, ale také informace o české historii, současném průmyslu a národnostním uspořádání. Nebo také reportáž z mohutné propagandistické akce Sudetoněmecké strany Konrada Henleina v Liberci.
Čech podruhé na titulní straně magazínu Life
Ve vydání z 3. října 1938 se na titulní stránce magazínu Life objevil podruhé (a naposledy) československý voják. Tentokrát to nebyl vysoce postavený generál, ale jistý voják Denemark. Časopis měl redakční uzávěrku ve vypjatých dnech zářijové mobilizace, vzhledem k obsahu textů ale ještě před mnichovským rozuzlením.
Proč si editoři vybrali právě řadového vojáka Denemarka na titulní fotku, není známo. Možná pro jeho mírně exotický obličej, který se jim pro úvodní snímek mohl zdát vizuálně atraktivní.
Světová válka kvůli Československu?
Krizí roku 1938 se o několik měsíců později zabýval i nový britský měsíčník Query. Téma uvedl naléhavým titulkem „Světová válka kvůli Československu?“ a sugestivní kresbou Hitlera svírajícího kleštěmi na mapě Evropy Československo.
A věnoval se mu opravdu podrobně. Na několika desítkách stran čtenář nalezl skutečně pestrou směs témat a rozhovorů spojených s děním v naší zemi. Přesná data pořízení textů neznáme, ale vzhledem k obsahu a jeho kontextu lze vyvodit, že články vznikaly postupně v období od anšlusu Rakouska v březnu do doby před uzavřením mnichovské dohody na konci září.
Ukázky z magazínu Query s komentářem:
Mimořádně sugestivně působí titulní stránka britského magazínu Query s otázkou Světová válka kvůli Československu? Celé vydání plné fotografií, rozhovorů i map a grafů líčí krizi a různé její aspekty velmi podrobně.
„Je téměř nemožné předpovědět, co Hitler udělá. (…) Neočekávám scénář použitý Německem vůči Rakousku. Spíše bych čekal nějakou tichou spolupráci s Maďarskem, která nakonec vytvaruje Československo do německých představ,“ řekl v rozhovoru britský poslanec za Labouristickou stranu Harold Nicolson.
„Liberálové vidí v Československu ostrov demokracie a svobody uprostřed neklidných vod militarismu a diktátorství,“ zdůraznil v rozhovoru poslanec britského parlamentu sir Archibald Sinclair.
Prezident Edvard Beneš je britskému čtenářstvu přiblížen „při práci i volném čase“ na několika snímcích. List připomíná nejen jeho zásluhy při vzniku Československa, ale také například jeho velkou zálibu v zahradničení a v Brity tolik milované kopané.
„Stát jako Československo nemůže být spravován jako národní stát, když polovina jeho obyvatel nejsou Češi,“ řekl v rozhovoru Karl Hermann Frank, předseda poslaneckého klubu Sudetoněmecké strany a po pozdějším německém vpádu do českých zemí jeden z největších zločinců nacistického okupačního režimu.
Ministr zahraničí Kamil Krofta v magazínu podrobně vysvětloval mezinárodní pozici ČSR. „Neskrýváme naše dobré vztahy s Ruskem, ovšem zásadně se ohrazujeme proti lživým a nenávistným tvrzením, že jakkoliv podporujeme komunistkou propagandu proti jakékoliv zemi,“ uvedl mimo jiného.
Několika snímky je představena i československá armáda. Od důstojníků po pěchotu či letectvo.
Nalezneme zde texty nejen z pera anglických novinářů a zahraničních dopisovatelů, ale také od vůdce Sudetoněmecké strany Konrada Henleina, jeho zástupce Karla Hermanna Franka, československého ministra zahraničí Kamila Krofty.
A také Emanuela Moravce, pozdějšího symbolu kolaborace s nacistickými okupanty. Tehdy byl ovšem plukovníkem generálního štábu, rozhodným zastáncem obrany ČSR a poměrně známým autorem odborných a popularizačních textů například o vojenské taktice.
Mnichovská dohoda očima vojáků z pohraničních pevností
Jsou zde i texty autorů z Francie, Maďarska, Polska, Sovětského svazu a také komentáře britských politiků. Autoři magazínu s pomocí map a grafů podrobně rozebrali například i národnostní složení ČSR, nechybí zmínky a fotografie naší vojenské techniky.
„Publikaci nelze upřít snahu o mnohostranný pohled na situaci kolem a v ČSR, dává zaznít hlasům nejen stranám zainteresovaným, ale také v podstatě nezávislým pozorovatelům a novinářům. Nicméně lze z publikace vyčíst protiněmecký tón a zdvižený varovný prst, a to i vzhledem k situaci, která nastala obsazením Rakouska Německem,“ stojí v recenzi Vojenského historického ústavu, který má ve svém archivu zřejmě jediný dochovaný exemplář v Česku.
Mnichovské rozuzlení a obsazení pohraničí
V chronologickém pořadí zbývá pohled na rozuzlení krize mezi Československem a Německem v roce 1938 v podobě mnichovské konference. O jejím konání a výsledku referovaly mnohé magazíny, ale za pozornost jistě stojí především britský list The Illustrated London News.
Ukázky z The Illustrated London news s komentářem:
Britský časopis The Illustrated London News se ve svém vydání z 8. října 1938 s hlavním titulkem „Krize a dohoda“ a portrétem britského ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina věnoval mnichovské konferenci a následnému obsazení nemalé části československého území německým vojskem.
Podpisu diktátu, kterým Francie a Británie „darovaly“ Hitlerovi čs. pohraničí, dominuje titulek „Bod zvratu v evropských dějinách“. Zveřejněn byl i text dohody vzniklé při konferenci čtyř velmocí konané 29. září a podepsané okolo jedné hodiny ráno 30. září 1938.
„Kdekoliv se Chamberlain objevil, vítalo jej nadšení a jeho apartmá v hotelu Regina, kde bydleli všichni britští delegáti, bylo vyzdobeno květinami,“ líčila „dojemně“ reportáž z místa, kde se rozhodovalo o likvidaci Československa v jeho hranicích vzniklých po první světové válce.
Britský čtenář se díky několika mapám mohl seznámit s oblastmi, které Československo muselo vydat Německu (a také Polsku), pokud nechtělo jít do osamocené války proti Hitlerovi. „Československá oběť evropskému míru“, zní titulek nad souborem map a textem popisujícím územní a hospodářské ztráty znetvořené republiky.
Velké fotografie dokumentují také příchod německých vojsk do odstoupeného československého pohraničí v prvních říjnových dnech roku 1938. „Němečtí vojáci byli v plné polní a měli výbornou náladu. Nadšení venkované jim do uniforem vetkli růže, jiřiny či chryzantémy,“ líčily popisky.
„Vstup německých vojsk do Sudet: vpochodování do Frýdlantu. Muziky hrají, vlajky vlají, davy salutují,“ přibližuje text. Nutno dodat, že ono „salutování“ je hajlování někdejších obyvatel Československa německého původu, které se ve většině přiklonilo na stranu nacismu.
Ten totiž patřil mezi nejstarší kontinuálně vycházející periodika. V podobě ilustrovaného a fotografiemi plného magazínu vycházel v letech 1842–2003, a to s různou periodicitou a rozsahem. Kvalitní novinářskou prací i grafickým zpracováním si vysloužil velké renomé.
Přehled dění kolem Mnichovské dohody
Ve vydání z 8. října 1938 s hlavním titulkem „Krize a dohoda“ a portrétem britského ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina se detailně věnoval mnichovské konferenci. Součástí vydání byly i fotografie z míst, která po 1. říjnu začala v Československu zabírat německá armáda.
Mnichovským diktátem čtyř velmocí vynucené odstoupení pohraničí je rozebráno i v hospodářských důsledcích pro ČSR. V reportážích z míst záboru zaznívají také detaily, které mnohá jiná tehdejší média ignorovala: „Podle britských pozorovatelů bylo mnoho obyvatel (Sudet, pozn. red) rozčarováno. Podporovali sudetské hnutí, aby získali autonomii v rámci Československa, nikoliv aby byli zabráni Německem,“ píše se zde například.
