Svatořečení jako symbol české svobody. Od kanonizace Anežky uplynulo 35 let

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Až bude Anežka svatořečena, bude v Čechách konečně dobře.“ Toto staré proroctví citoval kněz Tomáš Halík při oslavách kanonizace Anežky České ve Vatikánu. Události, které mohlo - k překvapení všech - 12. listopadu 1989 přihlížet v tamější bazilice svatého Petra na deset tisíc poutníků z tehdy ještě komunistického Československa.

Že se tato slova stanou skutečností už za pět dní a po desetiletích útlaku a cenzury se Česko skutečně osvobodí od komunistického režimu, však věřil málokdo.

Víru a náboženský život komunisté v socialistickém Československu od začátku potírali. Že by tento fakt měl nějak změnit rozhodnutí tehdejšího papeže Jana Pavla II., který po stovkách let čekání konečně rozhodl o kanonizaci Anežky České, to zpočátku vůbec nevypadalo. Původní plán katolické církve totiž byl, aby Anežčino svatořečení s papežovou účastí proběhlo v říjnu 1989 na strahovském stadionu v Praze. Režim však papeži nedovolil vstup do země.

Vatikánská delegace si proto vymínila, že má-li se kanonizace konat v Římě, nebude socialistický stát dělat problémy s výjezdem většího počtu poutníků právě tam. Této žádosti režim překvapivě vyhověl, a tak do Vatikánu z Československa vyrazilo přes sto autobusů spolu se čtyřmi speciálními vlaky a dvěma letadly, s celkem desítkou tisíc lidí. Pro řadu z nich to byla vůbec první cesta na Západ.

Že komunisté umožnili bez větších byrokratických překážek vycestovat takové spoustě poutníků, bylo překvapení nejen pro zúčastněné, ale také pro samotný Vatikán. Ten spíš očekával poloprázdný chrám, a také proto se rozhodl, že spolu s Anežkou bude svatořečen i polský mnich Adam Chmielowski. Nakonec bazilika praskala ve švech.

Poutníci se z Říma vraceli už téměř do jiné země. Někteří se na záběry ze zaplněného Václavského náměstí dívali z budek rakouských celníků. A Anežka Česká zůstala symbolickou postavou dalších revolučních dnů. V katedrále svatého Víta se 25. listopadu uskutečnila mše k jejímu svatořečení. A kardinál František Tomášek na bohoslužbě vyjádřil podporu národu.

Do Prahy tato mše přilákala i tisíce věřících z venkova, z nichž mnozí o revolučním dění v hlavním městě neměli ani tušení. Přímo v katedrále studenti rozdávali letáky a po konci bohoslužby se většina jejích účastníků přesunula na Letenskou pláň.

Anežka Přemyslovna se narodila roku 1211 a byla nejmladší dcerou českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Politicky výhodný sňatek s některým z významných evropských panovníků byl tak její předurčenou cestou.

Anežčini nápadníci byli celkem čtyři. První z nich zemřel, druhý a třetí nakonec zvolili jinak, a čtvrtého možného ženicha Anežka jako devatenáctiletá dívka odmítla sama. Místo toho se rozhodla pro život zasvěcený Bohu.

Ze svého věna založila v Praze špitál a útulek svatého Františka a klášter pro chudé sestry, do kterého roku 1234 sama vstoupila. Ve špitále Na Františku vzniklo bratrstvo, které na její žádost změnil papež v samostatný řád - rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka se tak stala jedinou zakladatelkou mužského řeholního řádu v historii a zároveň zakladatelkou jediného řádu, který vznikl na českém území.

Anežka po celý svůj život pečovala o chudé a nemocné, včetně lidí trpících morem. Za světici byla považována už za svého života. O její kanonizaci usilovala řada českých panovníků, zejména její praneteř Eliška Přemyslovna nebo král Karel IV. Žádnému z nich se to však nepodařilo.

Překážkou, která po staletí stála na cestě k jejímu svatořečení, byly chybějící ostatky. Když Anežka v roce 1281 ve věku 71 let zemřela, byla pohřbena v klášterním chrámu na Františku. Její ostatky byly však později vyzvednuty a přeneseny na jiné, dodnes neznámé místo. A podle církevních předpisů svatořečit bez těla nebylo možné.

Až v druhé polovině 19. století dosáhl pražský arcibiskup Bedřich Josef Schwarzenberk alespoň toho, že byla prohlášena za blahoslavenou, což je nižší stupeň kanonizace. A v 50. letech 20. století se objevila zpráva, že by část ostatků Anežky Přemyslovny mohla být uložena ve španělském paláci El Escorial.

Český františkán Šimon Zuska se proto v roce 1952 vydal ostatky hledat a po nečekaném nálezu seznamu relikvií objevil fragment dolní čelisti. Připisovaný byl právě Anežce a od roku 1989 je uložen v kapli svatého Víta. I když nebylo možné zcela potvrdit pravost ostatků, církev nakonec obnovila proces svatořečení.