Stále fascinující starověká celebrita. „Dokázal jen to, že zemřel.“

Byl to naprosto nevýznamný panovník. Ani na tom nenesl vinu, nemohl to změnit. Na trůn nastoupil jako dítě – bylo mu osm, možná devět let. A ještě než stačil ukázat, co v něm je, podlehl smrtelnému zranění. Nebylo mu ani dvacet. Smutný příběh. A na první pohled nezajímavý – odehrál se před více než 3300 lety.

Archeolog Howard Carter, který objevil jeho hrobku, řekl: „Jedinou pozoruhodností v jeho životě bylo, že zemřel a byl pohřben.“

A přesto se faraon Tutanchamon stal pro západní svět symbolem a zprostředkovatelem kultury starověké egyptské říše. Bohatství, závrať bezčasí při pohledu na předměty patřící k dávno zaniklému světu, záhadné spojení s krásnou Nefertiti… Na svou dobu perfektně mediálně podpořený objev Tutanchamonovy hrobky lidi fascinoval. Inspiroval architekturu, literaturu, film, módu, životní styl.

Objev navíc dokonale zapadl do dobové atmosféry: Západní svět prosperoval, chtěl se zbavit vzpomínek na válku, chtěl se bavit.

A Tutanchamon byl zároveň nejenom bohatý záhadný panovník z jiného světa. Byl to také zraněný mladík, téměř ještě chlapec… Podobně jako miliony těch, kteří nedávno nalezli smrt daleko od domova.

Nešlo mu odolat.

Pohřebiště faraonů Údolí králů přitahovalo masovou pozornost už v době antiky. Na stěnách tehdy přístupných hrobek zanechali řečtí a římští turisté přes 2000 „graffiti“. Dnes bychom je pravděpodobně označili za vandaly, je to nicméně zajímavý historický pramen.

Moderní egyptologické bádání začíná na přelomu 18. a 19. století s Napoleonovým tažením do Egypta (více v infoboxu Egyptománie a Napoleonovo tažení). Průzkum Údolí králů byl zdánlivě završen na začátku 20. století, poté, co americký archeolog Theodore Davis objevil mimo jiné hrobky faraonů Thutmose nebo Haremheba. Davis tehdy konstatoval: „Obávám se, že Údolí králů je nyní už vyprázdněné.“

Howard Carter tomu nevěřil. Odborníci se na něj a jeho sponzora lorda Carnarvona dívali jako na zaslepené snílky, kteří marní čas a peníze. A dlouho se zdálo, že mají pravdu. Trvalo pět let, než Carterův tým narazil na přelomový objev: 4. listopadu 1922 odkryli první stupně schodiště.

Carter se přesvědčil, že schody skutečně vedou k hrobce, nechal je zasypat a počkal na příjezd svého sponzora. Teprve s ním pak po znovu očištěných schodech sestoupil k hrobce. A kolem čtvrté hodiny odpoledne 26. listopadu 1922 poprvé nahlédl dovnitř.

„Zpočátku jsem neviděl nic,“ popisoval později Carter. „Horký vzduch, který stoupal z místnosti, způsobil, že světlo svíčky se rozechvělo. Postupně si ale mé oči zvykly a začaly rozeznávat obrysy věcí, které se vynořovaly ze zamlžené místnosti – zvláštní zvířata, sochy a zlato. Všude záblesky zlata!“

Poklad nalezený v Tutanchamonově hrobce je dnes vystaven ve 12 místnostech Káhirského muzea. Pokud by se zvlášť počítaly i jednotlivé šperky, jde o několik tisíc předmětů. Předmětů, které měly faraonovi zajistit příjemný, pohodlný posmrtný život.

Hračky, hry, oděvy, vějíře, křesla, trůny, lůžka, sochy, magické předměty, šperky… A všude zlato. Záblesky zlata. I na pozlaceném sarkofágu a rakvi, ve které spočívá panovníkovo tělo.

Poklad sám o sobě je mimořádný. A lord Carnarvon ho navíc dokázal mistrovsky a na svou dobu průkopnicky mediálně prodat. Uzavřel exkluzivní smlouvu s listem The Times. Ten se tak stal jediným zdrojem zpráv a fotografií z Tutanchamonovy hrobky.

The Times najaly fotografa Metropolitního muzea umění v New Yorku Harryho Burtona. A ten odvedl skvělou práci: Jednotlivé předměty fotografoval několikrát z různých úhlů pohledu za použití dramatického osvětlení. Využíval techniky právě vyvinuté v hollywoodských filmových studiích.

Z postupného odkrývání Tutanchamonova pokladu se stala celosvětová mediální senzace. Kurátor oxfordského muzea Paul Collins shrnuje: „“Egyptománie“ byla sycena perfektní souhrou technologií. Spojily se rozhlas, telegraf, deníky s masovým nákladem a film. A zdálo se, že každý může mít svůj kousek Tutanchamona.“

Outsider mezi faraony se více než 3 300 let po své smrti stal mediální hvězdou.

Tutanchamon naplňoval touhu po fantazijních, mystických, záhadných světech. Objev pokladu jeho hrobky navíc souzněl s dobou „okázalého konzumerismu“, jak ji nazval americký sociolog Thorstein Veblen. Okouzlení lidé chtěli navštívit faraonův svět. A mohli si to dovolit.

Egyptské motivy – ptáci, hadi, lotosové květy – se staly součástí luxusních oděvů i masově vyráběného spotřebního zboží.

Ale „tutmánie“ zasáhla Západ dvacátých let hlouběji. Nová generace dívek viděla inspiraci v postavách jako byla bohyně Isis. Nebo královny Kleopatra a Nefertiti. Poválečné dívky poslouchaly jazz, začaly nosit volné pohodlné šaty, tančily charleston, pily koktejly, účes měly jako Kleopatra, líčily se – často kosmetikou odkazující na „egyptský styl“. A vyzařovalo z nich sebevědomí a vzdor.

Symbolem této proměny byla tanečnice a zpěvačka Josephine Baker, která se stylizovala do role „Jazz Kleopatra“.

A Kleopatra a Nefertiti se staly kritériem ženské krásy, a sexsymboly. Shodou okolností byla busta královny Nefertiti poprvé vystavena v berlínském muzeu v roce 1923. „Vypadá velmi moderně,“ hodnotí egyptoložka Joyce Tyldesley. „Každému se líbila. Bylo těžké najít někoho, kdo by si myslel, že Nefertiti není krásná.“

A navíc vypadala povědomě, blízce. Geometrické, hranaté tvary busty perfektně zapadaly do tehdy populárního stylu Art deco.

Ostatně, pokud jde o módu, tak to neskončilo. Kdo na webu hledá odkazy k tématu „Tutanchamon“, brzy narazí na nabídku „unisex kožených žabek Tutanchamon“ z edice Faraon-sandals.

O královně Nefertiti víme velmi málo: Byla manželkou faraona Achnatona. Ale nevíme, kdy a jak zemřela, ani kde je pohřbena. Někteří egyptologové se domnívají, že těsně před nástupem Tutanchamona dokonce vládla jako faraon.

A archeolog Nicholas Reeves tvrdí, že na Tutanchamonovu hrobku navazuje další, záměrně maskovaná hrobka, kde je uložena Nefertiti. Nedávná radarová zkoumání potvrdila, že za Tutanchamonovou hrobkou skutečně může být další místnost. Byť v jiných místech než předpokládal Reeves.

Zmatek a tajemství.

Ať už archeologové Nefertiti objeví, či nikoli, ať už vědci rozluští další záhady starověkého Egypta nebo ne, čeká nás zřejmě další kolo „egyptománie“. Příští rok uplyne od objevu Howarda Cartera 100 let.

Je pravděpodobné, že Nefertiti a Tutanchamon si takovou příležitost nenechají uniknout.

… už brzy.