Přehrada Slapy slaví sedmdesát: Co nevíte o známé vodní nádrži

Vodní nádrž Slapy je dnes synonymem české dovolenkové destinace a oblíbeným místem k rekreaci. Místo bylo ale hojně turisticky navštěvováno již před vznikem přehrad Vltavské kaskády.

Slapská vodní nádrž totiž spolu s tou Štěchovickou pohltily jeden z nejkrásnějších přírodních úkazů na území Čech - takzvané Svatojánské proudy. Zhruba sedmikilometrový úsek Vltavy, na němž se řeka výrazně klikatí a protéká hlubokou skalní soutěskou, lemovanou vysokými skalnatými stěnami, byl typický divokými peřejemi, množstvím balvanů a skalisek přímo v korytě řeky i zákeřnými mělčinami. Řeka měla navíc na relativně krátkém úseku spád přes 20 metrů, a tak šlo o obávané místo vorařů i lodivodů.

Pokusů o splavnění nebezpečných peřejí bylo v historii uskutečněno několik, nejvýznamnější z nich zřejmě v polovině 17. století. Na popud strahovského opata Kryšpína Fuka byla tehdy odstřelena část nebezpečných skalisek v korytě řeky a na skále zvané Sedlo byl na památku této události vztyčen pamětní sloup, zvaný císařský nebo také Ferdinandův.

V roce 1722 byla v blízkosti sloupu postavena socha svatého Jana Nepomuckého, patrona plavců a všech, kteří mají co do činění s vodou. Podle sochy se pak divokému úseku začalo říkat „Svatojánské proudy“.

V roce 1865 byla do Štěchovic zavedena pravidelná lodní linka z Prahy a místo se záhy stalo oblíbeným turistickým cílem. Přes léto se tu pořádaly dobrodružné plavby peřejemi na vyhlídkových lodích a Svatojánské proudy stály i u zrodu českého fenoménu zvaného tramping.

Právě tady totiž vznikla i vůbec první červeně značená stezka Klubu českých turistů a čím dál více návštěvníků přijíždělo strávit v přírodě celý víkend. Vltavské břehy se tak začaly plnit chatami, sruby i osadami - k těm nejslavnějším patřila kupříkladu Ztracená naděje, přezdívaná Ztracenka a postavená podle osadní kroniky v roce 1919. Původní boudy byly sice zatopeny vodami Štěchovické přehrady, zachoval se ale totem na Mravenčí skále.

Vodní nádrž Slapy měla být původně součástí komplexu takzvaných Štěchovických přehrad a prvotní rozhodnutí o její výstavbě padlo už v roce 1933. Hráz však měla mít jiné dispozice. Projekt byl odložen a nakonec se od něj úplně upustilo. Na stůl se otázka slapské přehrady vrátila během druhé světové války a krátce po ní začaly plány nabírat konkrétní podobu. V roce 1949 byly ražením obtokového tunelu zahájeny přípravné práce a vybudována infrastruktura potřebná pro stavbu - příjezdové komunikace i ubytování pro dělníky.

V roce 1952 byl dokončen nový projekt od architekta Libora Záruby a mohlo se začít i se stavbou samotné přehrady. Úzké skalnaté údolí si vynutilo netradiční řešení vodního díla s elektrárnou umístěnou pod přelivy přímo v těle hráze. Současná vodní hladina je o celých 35 metrů výše, než bylo původní koryto Vltavy.

Ještě před zatopením bylo vytipováno několik drobných památkových objektů, přenesených později na nová místa nad úrovní hladiny. Jednalo se především o kříže, kapličky a další drobné památky. Přesunut byl i již zmíněný Ferdinandův sloup a socha svatého Jana Nepomuckého z bývalých Svatojánských proudů, dnes je najdeme nedaleko hráze.

Zajímavostí však je, že konkrétně tyto dvě památky zároveň stále najdeme i na jejich původním místě, kde jsou oblíbeným cílem potápěčů. Replika Ferdinandova sloupu byla na skálu pod hladinou navrácena v roce 2008. Svatojánská socha pak dno Vltavy zdobí od roku 2012, v tomto případě však nejde o přesnou kopii té původní.

Unikátní plastiku s názvem Setkání sv. Jana s Andělem vytvořil přímo pro tento účel sochař Petr Váňa, mimo jiné i autor Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Světec hledí netradičně nahoru - jakoby ven z vody. Výjev jej má zachycovat v zázračné chvíli, kdy se stal svatým, tedy v podstatě v momentě jeho utonutí. Socha je zajímavá i technologicky, zatímco na vzduchu by plastika byla kvůli své křehkosti náchylná k poškození, ve čtyřiceti metrové hloubce má ideální podmínky.

Mnohé objekty však zůstaly pod hladinou už při samotném zatopení přehrady, výstavba ostatně zasáhla do území mnoha obcí, osad nebo samot. Pod vodou zmizela mimo jiné téměř celá Živohošť, Moráň nebo Županovice.

Zajímavý byl i osud některých konkrétních staveb. Rákosníkova hospoda stála v Živohošti od počátku 17. století a roubenou stavbu často navštěvovali slavní hosté - mezi jinými třeba Alois Jirásek nebo Bedřich Smetana, který právě tady údajně komponoval symfonickou báseň Vltava.

Plán nechat proslulý hostinec zatopit proto vzbudil vlnu nevole. Místní noviny zvané Vltavské proudy přišly s návrhem, aby byla památkově chráněná budova rozebrána a znovu sestavena na jiném místě. K rozebrání skutečně došlo, druhá část záměru ale zrealizována nikdy nebyla a dobře uskladněné dřevo bylo prý později použito jako topivo.

Primárním motivem pro stavbu přehrad Vltavské kaskády byla výroba elektrické energie, neméně důležitá ale byla i možnost regulace toku Vltavy. V tomto ohledu prošla slapská vodní nádrž zatěžkávací zkouškou ještě před svým dokončením. V červenci 1954 přišly prudké deště a přinesly s sebou stoletou vodu. Přehrada, která měla být pomalu napouštěna v průběhu týdnů až měsíců, se tak naplnila během několika dní a v pátek 9. července se voda dokonce přelila i přes přepady. Ještě nedostavěná hráz naštěstí odolala, přehrada zadržela zhruba 90 milionů metrů krychlových vody a pomohla tak ochránit hlavní město před devastující záplavou.

Elektrárna byla spuštěna v roce 1956 a na svou dobu byla unikátním technickým dílem. Jednak byla zabudována přímo v tělese samotné hráze a také byla první elektrárnou využívající takzvané Kaplanovy turbíny. Ty slapské jsou tři a jsou určeny pro spád 56 metrů. Rozměrné oběžné kolo jedné z turbín, které bylo vyřazeno při rekonstrukci v roce 2022, si můžete prohlédnout v nedaleké obci Třebenice.

Elektrárna je schopna najet na plný výkon během 136 vteřin. Může tedy rychle dodat energii v momentě, kdy ji lidé nejvíc potřebují, a má tak významný podíl na řízení výkonové bilance celé české energetické soustavy. V rámci Vltavské kaskády jde o druhou nejvýkonnější elektrárnu, v posledních letech byl navíc výkon díky modernizaci ještě navýšen.

V současnosti jsou Slapy především centrem rozsáhlé rekreační oblasti s pestrou nabídkou volnočasových aktivit. Můžete si tu vyzkoušet některý z vodních sportů, vydat se na výlet za okolními přírodními krásami nebo jen relaxovat v některém z mnoha kempů či hotelů.