Rozbila monopol na vědění. Ale můžeme pořád Wikipedii věřit?

„Ten kluk je blázen. Netuším, proč takhle marní čas. Je to blázen.“ Tohle slýchával (a stále slýchá) Steven Pruitt od rodičů, kamarádů, známých.

Steven Pruitt napsal víc než 35 tisíc článků pro Wikipedii a provedl přes 4 miliony editací. Je v tomto ohledu rekordmanem. Týdeník Time ho v roce 2015 zařadil mezi 25 nejvlivnějších osobností internetu.

Ani tohle ocenění ale hodnocení nejbližších příliš nezměnilo. Steven (37) stále bydlí s rodiči. A jeho blízcí ho považují za blázna.

Když se vrátí z práce, kde se věnuje třídění informací, zasedne k počítači a věnuje se… třídění informací. Wikipedii dává přibližně tři hodiny denně. Miluje operu a historii, ale věnuje se i jiným oblastem.

Autor tohoto textu nezná Stevena Pruitta. Neví, jestli to je sympatický důvěryhodný chlapík, nebo asociální podivín, který nemůže existovat bez toho, aby kolem sebe vršil hory informací.

Základní otázka ale zůstává stejná v obou případech: Můžeme Stevenu Pruittovi věřit?

Proč bychom měli?

Ponechme chvíli Stevena Pruitta nerušeně u jeho počítače. K otázce důvěryhodnosti se vrátíme. Podívejme se v širším kontextu na to, čeho se účastní. V čem je tak dobrý.

Je to něco jako královražda.

Dnes jsou to jen strohá fakta, historické události, okamžiky zanořené do proudu dějin, který k nám doléhá jen jako ornament z jiného světa. Ale tehdy to byl zlom ve vnímání společnosti.

1649 – poprava Karla I. Stuarta. 1793 – poprava Ludvíka XVI.

Předěl. Bohem vyvolený vladař skončí na popravišti z vůle lidí. Názor na svět se otřásá v samých základech. To, co dosud drželo společnost pohromadě, se hroutí. Stačí dobře vedený úder mečem, spuštění gilotiny.

Co ještě platí? A co všechno je možné?

Wikipedia je jako královražda. Monopol na vědění si lidé dovolili odejmout pomazaným akademikům.

Kněží, věštci a vědmy, učitelé, profesoři, popularizátoři vědy… Objemné zaprášené svazky encyklopedií, které mají ambici shrnout veškeré vědění. Archivy, vědecké ústavy, laboratoře, bílé pláště, experimenty, esoterický jazyk a sebestředná důležitost…

Drolí se jejich moc?

Kdo vykládá svět? A co všechno je možné?

Je to svatokrádež: Představa, že obyčejní lidé mohou sami mezi sebou sdílet podstatné informace o světě a nepotřebují k tomu dohled pomazaných.

Kde k tomu berou oprávnění? Jaké jsou jejich tituly? Kolik mají citací?

Je to převratná myšlenka. Je to současná (post)moderní společnost. Tradiční autority ztrácejí prestiž. Logicky: Každý dnes – alespoň v té bohatší a slušnější části světa – může mít vzdělání, informace a názor. A nemusí se stydět za to, že má svoji jedinečnou zkušenost a svůj úhel pohledu.

Co s příliš obecnými Velkými Pravdami? Síť autentických amatérů je mnohým lidem sympatičtější než autoritativní vzdělanci, kteří si dělají nárok na lepší porozumění světu a životu.

A tak Steven Pruitt sedí u počítače a píše další článek. A spolu s ním sedí po celém světě další tisíce jemu podobných šiřitelů informací, kteří píšou články do Wikipedií ve třech stovkách jazyků.

Obdivuhodné. Sympatické. Divné. Bláznivé… Můžeme si o tom samozřejmě myslet i cokoli jiného.

Nicméně: Můžeme jim věřit?

Zjednodušeně to vypadá takto: Každý může na Wikipedii napsat, co chce, ale každý může také kohokoli zkontrolovat a opravit.

Dlouholetý přispěvatel David Gerard to charakterizuje jako totální anarchii – nikdo celý proces neřídí. Zároveň je to ale složitá byrokracie se spoustou pravidel a pojistek, v níž není snadné se vyznat.

Vydavatel Wikipedie má pravidla pro kvalitu článků, editoři kontrolují, zda autoři tato pravidla naplňují a „správci“ – skupina editorů s většími právy – mohou dokonce článek „zamknout“ a zabránit tak nevhodným editacím.

I přes dobře fungující seberegulační byrokraticko-anarchistický systém se Wikipedia nedokáže vyhnout některým podstatným problémům.

Wikipedia deklaruje, že jejím cílem je předkládat nezaujatý úhel pohledu. Nedělá vědu, vlastní výzkum, nepropaguje originální myšlenky a nesoudí, co je správné a pravdivé. Informuje. A proto je velmi citlivá na jakýkoli typ „zaujatosti“ (bias).

A že jich na její nezaujatost útočí!

Drtivá většina přispěvatelů a editorů Wikipedie jsou bílí muži. Pohled žen a rozmanitých etnických skupin není dostatečně reprezentován.

Popularita Wikipedie je tak velká, že politici, celebrity, podnikatelé chtějí upravovat informace o sobě ve svůj prospěch – v rámci politické kampaně, kvůli prodeji svého zboží… PR agentury najímají placené přispěvatele na Wikipedii.

Války a nenávist. Přispívat a editovat může každý. Lze očekávat, že pohled Bosňáka a Srba na masakr v Srebrenici bude totožný? Že se shodnou arménští a ázerbájdžánští wikipedisté? Že bude panovat všeobsáhlá shoda ohledně anexe Krymu?

Lze se tomu vyhnout?

Lze to uhlídat?

Kalev Leetaru z University Illinois prozkoumal, jak wikipedisté představují světové dějiny. Nastavil program svého počítače tak, aby procházel stránky Wikipedie a zaznamenával, v jaké souvislosti je k určitému datu zmiňováno určité místo.

Leetaru pak vytvořil historické mapy světa – zelenou barvou na nich označil místa, která jsou v dané době zmiňována pozitivně nebo neutrálně. Červená barva patřila místům zmíněným negativně.

Srovnání map pro rok 1863 a rok 1944 jasně ukazuje „národní zaujatost“ wikipedistů: Občanská válka v USA je výrazně „červenější“ než druhá světová válka.

„Je zřejmé, že wikpiedisté se víc zaměřují na Spojené státy. Občanská válka byla samozřejmě zlá, ale z hlediska obětí nepatří ani mezi dvacet nejhorších světových konfliktů od 19. století. A měla relativně malý dopad na ostatní země,“ konstatuje Quentin Hardy z The Times.

James Heilman je lékař a jeden z nejplodnějších autorů a editorů Wikipedie v oblasti zdravotnictví. Při běžné kontrole textů si jednoho dne všimnul změny v textu u léčebné metody kyfoplastika. Ta se používá k léčbě zlomenin páteře způsobených osteoporózou.

V původním textu byla metoda hodnocena jako „kontroverzní“. Anonymní editor navrhl změnu: Podle něj je kyfoplastika „dobře zdokumentovaná a prostudovaná“. Podle Heilmana navrhovaná změna neodpovídá tomu, co ukazují aktuální odborné studie. Odmítl ji.

Tím to pro něj ale neskončilo. Zajímalo ho, kdo změnu navrhl. A podařilo se mu autora vypátrat. Byl to zaměstnanec firmy Medtronic, která na prodeji pomůcek pro kyfoplastiku vydělává miliony dolarů.

Firma Medtronic akci svého zaměstnance odmítla komentovat. Možná šlo jen o jeho osobní iniciativu, nikoli o záměr PR oddělení firmy. Stránky Wikipedie jsou nicméně „píáristy“ napadány opakovaně a ve velkém. A samozřejmě bez toho, že by se autoři PR textů či změn ke své misi hlásili.

Editace článků o firmách, politicích, celebritách se tak mnohdy stává permanentním bojem mezi PR agenturami a dobrovolníky strážícími nezaujatost Wikipedie.

Mají wikipedisté šanci?

„Naše know-how je takové, že vidíme všechny změny, které v reálném čase probíhají. A je skupina wikipedistů, kteří si sami říkají patroláři, a ti ve dne v noci kontrolují změny. Pokud je tam nějaká chyba, tak mohou změny jedním kliknutím vrátit zpátky. Samozřejmě se zaměřují především na anonymní změny nebo na editace, které náš systém využívající umělou inteligenci vyhodnotí jako chybné,“ vysvětloval Vojtěch Dostál, jedna z vůdčích osobností české Wikipedie.

Podle něj dochází na české Wikipedii ke smazání chybné nebo pochybné informace zhruba každých pět minut. A během dne editoři smažou několik celých článků. „Buď jde o vyslovené nesmysly, nebo o články, jejichž téma je vyhodnoceno jako nevýznamné. Někdo napíše třeba článek o nějakém youtuberovi, který se ještě neprosadil, sportovci ze III. ligy, nebo o skutečně lokálním politikovi,“ dodává Dostál.

Podobné „obranné mechanismy“ fungují na všech jazykových verzích Wikipedie. A některé si přidávají i další pojistky, například: Příspěvek na německé Wikipedii musí být před publikováním schválen.

A především: Všude fungují nikým neorganizovaní, ale spolehliví „patroláři“.

„Wikipedia se stává velice rychle návykovou,“ konstatuje dlouholetý editor Mike Wood. „Lidi jsou tam pověšení celý den. Jsou podobní těm, kdo hrají Warcraft nebo Candy Crush.“

Je tu ale jeden problém, který Wikipedii ohrožuje mnohem víc, než snahy PR agentur o zlepšení image jejich klientů či ideologické střety o články z moderních dějin. Dobrovolníků, autorů a editorů ubývá.

„Pokles počtu přispěvatelů může souviset s pocitem, že je Wikipedie už kompletní. Hlavně u anglické verze už není moc výzev, který by nové wikipedisty motivovaly, aby začali psát. Napsat nový článek na anglické Wikipedii už vyžaduje opravdu odbornou znalost v nějaké úzké oblasti, třeba nějaké vědecké. Běžné oblasti jsou ale už zpracované. Samozřejmě těch důvodů bude asi víc, bohužel je neznáme, jinak by s tím šlo něco dělat,“ domnívá se Vojtěch Dostál.

Profesor žurnalistiky na American University Andrew Lih se domnívá, že úbytek autorů a editorů souvisí s rozvojem digitálních technologií. „Wikipedie je závislá na přispěvatelích shrbených nad klávesnicí, hledajících citace, diskutujících o změnách a píšících texty ve speciálním kódu,“ vysvětluje profesor. Mobilní zařízení tento styl práce příliš nepodporují.

Není zrovna pravděpodobné, že by Steven Pruitt opustil psací stůl v domě svých rodičů.

Možná se ale už brzy on a jeho kolegové shrbení nad klávesnicí octnou v podobné situaci jako autoři klasických velkých encyklopedií.

Budou zastaralí.