Znáte 10 nejvýraznějších prvních dam USA? Trumpová mezi nimi není

První dáma. Role, která kromě podpory úřadujícího prezidenta znamená také reprezentaci, společenské vystupování, charitativní činnost. A často i boj za lidská práva či boj proti nemocem. Její funkce není oficiálně definovaná ani uzákoněná, přesto má manželka prezidenta v USA prominentní postavení a vliv.

V americké historii lze najít hned několik prvních dam, které vedle prezidentů nezůstaly „neviditelné“. Některé z nich dokonce byly „v úřadu“ více než jednou. Mezi takové patří například Hillary Clintonová se dvěma obdobími nebo Eleanor Rooseveltová, která stála po boku svého manžela dokonce po tři volební období.

Také Melania Trumpová, partnerka znovuzvoleného prezidenta Donalda Trumpa, jehož nyní čeká inaugurace, obsadí toto křeslo už podruhé. Bývalá modelka původem ze Slovinska však v prvním volebním období svého muže ve srovnání s jinými prvními dámami USA většinou zůstávala v ústraní, věnovala se hlavně rodině a dětem. Její kampaň Be best na podporu dětí, proti kyberšikaně a užívání opiátů nestála na vlastních programech, ale na podpoře jiných, už existujících. Řada jiných prvních dam byla vidět mnohem více.

Seznam Zprávy přinášejí přehled těch nejzajímavějších prvních dam Ameriky, jež v historii Spojených států zanechaly výraznější stopu.

První z prvních dam Ameriky. Martha Washingtonová zastávala tuto pozici v letech 1789-1797. Lady Washington, jak se jí později přezdívalo, však „ženou amerického prezidenta“ být nechtěla. Ještě před sňatkem s Georgem Washingtonem měla prvního manžela - Daniela Parkea Custise - a s ním i čtyři děti. Když Daniel zemřel, o dva roky později si Martha vzala mladého vojáka George Washingtona, který také adoptoval její děti.

Jejich vztah na čas rozdělila válka za nezávislost. Martha byla manželovi ale oddaná tak, že prakticky půlku války, v níž George zastával roli generála, strávila s ním na frontě. Po konci americké revoluce byl Washington zvolen prvním americkým prezidentem. Martha ovšem z jeho návratu do veřejného života tak krátce po válce byla nešťastná.

Uvědomovala si také, že svou rolí první dámy nastavuje precedens. Musela se přizpůsobit požadavkům společenského života ve velkoměstě. Očekávalo se od ní, že se bude formálně oblékat, přijímat návštěvy a obvolávat významné členy společnosti. Přestože si zachovala klidné a důstojné vystupování, cítila se - jak řekla své neteři - „spíše jako státní vězeň než cokoli jiného“.

Nejvýznamnější roli sehrála při iniciování týdenních recepcí. Na nich se setkávali členové Kongresu, hostující hodnostáři a muži a ženy z místní komunity. Otevřením prezidentského domu si tak Martha získala i velkou část veřejnosti. A ačkoli George Washington pořádal svá vlastní setkání, Martiny salony byly rozmanitější a scházela se na nich různorodá skupina lidí včetně manželových politických protivníků.

Anna Eleanor Rooseveltová byla neteří prezidenta Theodora Roosevelta (1901-1909). V osmi letech přišla o matku, o dva roky později i o otce a připadla proto do péče své babičce. Po studiu na britské dívčí škole se vrátila do New Yorku a pracovala jako sociální pracovnice a učitelka. Během první světové války pak aktivně pomáhala Červenému kříži a námořním nemocnicím.

Po nástupu svého muže Franklina Delano Roosevelta v roce 1933 na prezidentský post oznámila veřejnosti, že nemá očekávat elegantní první dámu, ale spíše „obyčejnou, prostou paní Rooseveltovou“. Svých slov ale nedostála.

Po boku nejdéle sloužícího prezidenta, který úřad zastával až do smrti v roce 1945, bojovala za rovnoprávnost žen i etnických menšin, pořádala vlastní konference, cestovala po světě, navštěvovala humanitární projekty a zkoumala životní podmínky obyvatel USA. Své poznatky pak předávala Rooseveltovi a brzy se jí začalo říkat „prezidentovy oči, uši a nohy“.

Eleanor zůstala společensky i politicky aktivní i po smrti manžela. Prezident Truman ji jmenoval členkou Valného shromáždění OSN, působila jako předsedkyně Komise pro lidská práva a pracovala i na přípravě Všeobecné deklarace lidských práv. Po nástupu prezidenta Eisenhowera z Valného shromáždění odstoupila, ale později do něj byla znovu jmenována prezidentem Kennedym.

Než se v roce 1961 stala Jacqueline Kennedyová první dámou a před tím manželkou Johna Fitzgeralda Kennedyho, pracovala jako novinářka a fotografka pro noviny Washington Times-Herald. Jejím úkolem bylo toulat se městem, mluvit s lidmi o aktuálních tématech a jejich postřehy a názory zahrnout do novinového sloupku. Zpovídala třeba pozdějšího prezidenta Richarda Nixona, pokrývala inauguraci prezidenta Eisenhowera v roce 1953 nebo korunovaci královny Alžběty II.

V té době se Jacqueline seznámila s kongresmanem a brzy zvoleným senátorem za Massachusetts. Roku 1953 se vzali, sedm let nato Kennedy oznámil prezidentskou kandidaturu. Jacqueline ho provázela na cestách, později ale zjistila, že je těhotná a agendu možné budoucí první dámy odbavovala z domova. Odtud odpovídala na dopisy, natáčela reklamy, poskytovala rozhovory a psala týdenní novinový sloupek „Campaign Wife“.

Jedním z prvních a také největších projektů Jacqueline jako první dámy bylo obnovení a zachování Bílého domu. Nechala ho zrekonstruovat, shromáždila do něj americké umění a sehnala a nechala zrestaurovat nábytek předchozích státníků. Pak v Bílém domě plánovala významné večeře a akce, na než zvala umělce, spisovatele, vědce, básníky a hudebníky a seznamovala je s diplomaty a politiky. Mimo společenský život byla uznávána také jako módní ikona.

Po smrtelném atentátu na jejího manžela v roce 1963 začala Jacqueline pracovat na vytvoření jeho odkazu a nechala vybudovat Prezidentskou knihovnu a muzeum Johna F. Kennedyho. Pět let po jeho smrti se znovu vdala za magnáta Aristotela Onassise.

Elizabeth Anne „Betty“ Fordová byla první dámou v letech 1974-1977 jako manželka prezidenta Geralda Forda. Ford byl nejprve viceprezidentem Richarda Nixona, po jeho rezignaci v roce 1974 se stal prezidentem.

Ve stejném roce byla Elizabeth nucena podstoupit operaci rakoviny prsu. Během svého působení v roli první dámy se proto soustředila na osvětu právě v tomto tématu. „Možná, že když jsem o tomto tématu jako první dáma dokázala otevřeně a bez rozpaků mluvit já, dokáže to i mnoho dalších žen,“ vysvětlovala. Jakmile to bylo možné, navrátila se ke svým povinnostem první dámy.

Elizabeth se po celou dobu prezidentství manžela nebála vyjádřit názory na kontroverzní otázky, mezi něž patřil například i dodatek o rovných právech, který podporovala. Také otevřeně hovořila o svém úspěšném boji proti závislosti na drogách a alkoholu a pomohla založit Centrum Betty Fordové pro léčbu právě těchto problémů v Eisenhowerově lékařském centru.

Rosalynn Carterová, manželka Jimmyho Cartera, působila jako politicky aktivní první dáma v letech 1977-1981. Byla zahraniční velvyslankyní a přední obhájkyní výzkumu duševního zdraví. Demokratický prezident Carter řekl po prvním schůzce s Rosalynn (které bylo tehdy teprve sedmnáct) své matce, že ona je „ženou, kterou by si chtěl vzít“. A v roce 1946 tak učinil.

Rosalynn byla rozenou řečnicí a pracovitou první dámou. Účastnila se zasedání kabinetu, často zastupovala šéfa vlády při slavnostních příležitostech a působila jako osobní vyslankyně prezidenta v latinskoamerických zemích. Pozornost soustředila také na scénické umění a do Bílého domu zvala přední umělce klasické hudby z celého světa. Věnovala se také komunitě seniorů a v letech 1977 až 1978 působila jako čestná předsedkyně prezidentské komise pro duševní zdraví.

Nancy Reaganová, původně broadwayská herečka a manželka Ronalda Reagana, se jako první dáma věnovala podobným tématům jako Betty Fordová. S budoucím prezidentem se Nancy, rozená Davisová, seznámila díky problému, který jí měl Reagan pomoct vyřešit.

Nancy byla totiž členkou herecké asociace SAG (Screen Actors Guild) spolu s další Nancy Davisovou. Ta byla ale v 50. letech spojována s nastrčenými komunistickými skupinami a hrozila jí černá listina. Shoda jmen tak dělala budoucí první dámě potíže, které měla na večeři probrat s hercem a členem představenstva SAG Ronaldem Reaganem. O dva roky později se vzali.

Reaganovi nastoupili do Bílého domu v lednu roku 1981 a Nancyiným hlavním posláním se stal boj proti zneužívání drog a alkoholu mezi mládeží.

Aby na problém upozornila, cestovala po USA a několika cizích zemích, vystupovala v televizních pořadech, psala články a navštěvovala preventivní programy a rehabilitační centra.

Svou kampaň poté rozšířila na zvyšování povědomí o drogách na mezinárodní úroveň tím, že pozvala první dámy z celého světa na dvoudenní brífink ve Washingtonu a Atlantě. Byla také první americkou první dámou, která vystoupila ve třetím výboru Valného shromáždění OSN, jehož zasedání se zúčastnila v říjnu 1988.

Barbara Bushová se stala druhou ženou v historii, která byla jak manželkou, tak i matkou prezidentů Spojených států. Jejím mužem byl George H. W. Bush a synem George W. Bush. Jako první dáma v letech 1989-93 podporovala gramotnost dětí i dospělých a založila proto Nadaci Barbary Bushové pro rodinnou gramotnost.

V rámci své osvětové kampaně navštěvovala školy a knihovny po celé zemi a vydala knihu Millie's Book - dětskou knihu o dobrodružstvích psí Millie žijící v rodině Bushů.

Jako první dáma ale propagovala i jiná témata než jen gramotnost. Patřilo mezi ně i dobrovolnictví a podpora pacientů s HIV. Bushová byla také zastánkyní ochrany historických památek a pomohla založit nadační fond Bílého domu.

Hillary Clintonová byla první dámou v letech 1993-2001. Vystudovaná právnička se po boku svého manžela Billa Clintona jako prezidenta zasazovala o zdravotní péči pro všechny Američany a úspěšně se snažila o zlepšení systému adopcí a pěstounské péče. Dále také usilovala o snížení počtu těhotenství mladistvých a vytvoření programu zdravotního pojištění dětí.

Později Clintonová ukázala i vlastní politické ambice. V roce 2000 se zapsala do historie jako první manželka prezidenta zvolená do Senátu USA a první žena zvolená do celostátního úřadu v New Yorku. Jako senátorka se opět věnovala tématu zdravotní péče a napříč stranami pracovala na rozšíření ekonomických příležitostí. Po teroristických útocích 11. září 2001 zajistila financování obnovy New Yorku a zdravotní péče pro záchranné složky, které riskovaly své životy při práci na Ground Zero.

Své politické angažmá později ještě povýšila. V letech 2009-2013 zastávala funkci ministryně zahraničí v administrativě Baracka Obamy. A ve volbách v roce 2016 pak byla za Demokratickou stranu dokonce jako první žena v historii nominovaná jako kandidátka na prezidentku USA. V nich ji ovšem porazil Donald Trump.

Michelle Obamová, právnička, spisovatelka a manželka 44. prezidenta Spojených států Baracka Obamy, byla po dobu volebního období svého manžela v letech 2009-2017 první afroamerickou první dámou.

Michelle se narodila do chudých poměrů na jihu Chicaga. Po absolvování státní školy získala bakalářský titul ze sociologie na Princetonské univerzitě, poté navštěvovala právnickou fakultu Harvardovy univerzity, kde v roce 1988 získala titul Juris Doctor.

Po škole se vrátila zpátky do Chicaga, kde jako právnička ve firmě Sidley Austin potkala letního stážistu Baracka Obamu. V roce 1992 se vzali. V následujících letech opustila korporátní právo, pracovala ve veřejných službách a organizacích a podporovala svého manžela v jeho politických ambicích.

Během svého postavení první dámy iniciovala program Let's Move!, jehož cílem bylo během jedné generace skoncovat s dětskou obezitou. Stála také v čele iniciativy Reach Higher, která pomáhala studentům zorientovat se na trhu pracovních příležitostí a vzdělávání. Podporovala mladé lidi, aby po střední škole pokračovali ve studiu a zasazovala se o vzdělávání žen a dívek.

Dále také podporovala veterány a vojenské rodiny a spolu s Jill Bidenovou v roce 2011 zahájila celonárodní iniciativu Joining Forces, která vyzývá všechny Američany, aby se spojili kolem členů armády, veteránů a jejich rodin.

Jill Bidenová stála po boku amerického prezidenta Joea Bidena v letech 2021-2025. Ve funkci první dámy přitom navázala na činnosti, které zahájila jako dáma druhá, když byl Biden Obamovým viceprezidentem.

V té době se zasazovala o péči o vojenské rodiny a jako učitelka podporovala komunitní vysoké školy a vzdělávací příležitosti pro ženy a dívky. V roce 2015 přišla spolu se svým manželem o syna Beaua, který podlehl rakovině mozku, a zavázala se proto k léčbě rakoviny prostřednictvím iniciativy White House Cancer Moonshot. Jako první dáma v těchto aktivitách pokračovala.