Pětasedmdesát let válek a kořeny palestinské nenávisti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Některá těla měla uřezané ruce a hlavy, někteří chlapci byli vykastrovaní a do kůže měli vyrytý křesťanský kříž,“ psala svému manželovi novinářka, aktivistka a především očitá svědkyně Janet Lee Stevens.

A pokračovala: „Viděla jsem mrtvé ženy se sukněmi vyhrnutými po pás a roztaženýma nohama, viděla jsem desítky zastřelených mladých mužů, viděla jsem podřezané děti, viděla jsem těhotné ženy s proříznutým břichem a ještě stále planoucí hrůzou v očích, viděla jsem mnoho ubodaných dětí a batolat, jejichž těla byla pohozená mezi odpadky.“

Uprchlické tábory Sabra a Šatíla leží v Libanonu. Vraždili v nich členové milicí radikální křesťanské strany. Ale bylo to po dohodě s izraelskou armádou a s její pomocí. Izraelští vojáci tábory obklíčili, nechali do nich ozbrojence vtrhnout a pak už nezasahovali.

Sabra a Šatíla. Jen jedna z krutých epizod lemujících 75 let arabsko-izraelských a především palestinsko-izraelských válek.

75 let hrozné nenávisti.

Stát Izrael vznikl v roce 1948. Psali jsme o tom, co tomu předcházelo a jaké války následovaly. A ty války přinášely také velké uprchlické vlny.

Během první arabsko-izraelské války uprchlo z Palestiny přes půl milionu Palestinců. Odhady se různí, podle některých to bylo 700 tisíc. Některá arabská města v Palestině přišla o 90 procent obyvatel. Lidé prchali i na území, která měla podle deklarace OSN patřit samostatnému palestinskému státu.

Další velká uprchlická vlna provázela šestidenní válku. A desítky tisíc Palestinců přicházejí o své domovy i v běžných „mírových“ časech – jsou vystěhováni izraelskými úřady.

Palestinci jsou dnes nejpočetnější skupinou uprchlíků na světě. Podle statistik OSN jich je přes pět milionů. Nejvíc jich žije v Jordánsku, Sýrii, Libanonu, Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu. Přes 1,5 milionu z nich žije v uprchlických táborech.

V Jordánsku jsou palestinští uprchlíci víceméně plnoprávnými občany a uprchlické tábory jsou vlastně ghetta na předměstí. V Libanonu žijí Palestinci v mnohem horších podmínkách a jejich práva jsou omezována.

Speciální je situace lidí žijících v Pásmu Gazy. Utíkali tam před první válkou v roce 1948. Během šestidenní války ale Izrael Pásmo Gazy dobyl. A před 30 lety kolem něj začal stavět hraniční bariéru. Později přidal pozemní i námořní blokádu. K Libanonu a ke Gaze se ještě vrátíme.

Nyní shrnutí pro přehlednost: Palestinci utíkali před prohranými válkami do sousedních arabských států i na území deklarované jako základ samostatného palestinského státu. Ten nikdy nevznikl, Izrael tato území naopak postupně obsadil. Zejména v Gaze se tak uprchlíci ocitli v paradoxní situaci: Jsou vlastně „doma“, jsou bezdomovci a žijí v nelidsky krutých podmínkách blokády.

Aby bylo jasno, palestinští uprchlíci nejsou a nebyli jen oběťmi válek a teroru. Vždy byli také základnou pro teroristické útoky proti Izraeli i některým hostitelským státům. A je to i kontext masakru v Sabře a Šatíle.

V roce 1964 vzniklo ozbrojené palestinské hnutí Fatah na čele s Jásirem Arafatem. Ten se o pět let později stal také předsedou umírněného politického krytí Fatahu - Organizace pro osvobození Palestiny (OOP).

Po šestidenní válce se základnou OOP stalo Jordánsko. Tam se ale Palestinci neúspěšně pokusili o státní převrat a museli uprchnout. Nové zázemí nalezli v tehdy prosperující relativně klidné zemi - Libanonu. Hlavnímu městu Bejrút se přezdívalo „Paříž východu“. Netrvalo dlouho a úřadování OOP, občanská válka a vpád Izraele změnily město v trosky.

Arafatův Fatah podnikal z jižního Libanonu útoky na Izrael. V té době měl jih země přezdívku Fatahland, OOP vytvořila stát ve státě. Stručný výčet některých teroristických útoků frakcí OOP:

- útok na školní autobus v roce 1970, zavražděno bylo 12 lidí, z toho devět dětí;

- koordinovaný únos čtyř letadel směřujících do New Yorku a Londýna v roce 1970, bez civilních obětí;

- „Mnichovský masakr“ v roce 1972 – únos a vražda 11 členů izraelské olympijské výpravy;

- „Ma’alotský masakr“ v roce 1974 – po obsazení střední školy teroristé zavraždili 22 žáků. Předtím ještě zavraždili pět civilistů včetně těhotné ženy a čtyřletého dítěte;

- útok na hotel Savoy v Tel Avivu – teroristé zavraždili osm rukojmích a zabili tři vojáky;

- „Masakr na pobřežní silnici“ – teroristé unesli autobus a zavraždili 38 civilistů, z toho 13 dětí.

Izrael pochopitelně nenechával útoky bez odezvy. A spojence nalezl také v libanonských křesťanech. Situace v zemi byla čím dál napjatější. U moci byl křesťanský prezident, ale s příchodem palestinských uprchlíků se složení obyvatelstva měnilo ve prospěch muslimů.

Už jen krátce: Po atentátu na prezidenta se křesťanské milice rozhodly k odvetě. Izrael je použil jako nástroj ke zničení základny OOP.

Sabra a Šatíla. Vyřizování účtů v rámci občanské války. Vyřizování účtů s teroristy.

Stovky mrtvých a zmučených žen a dětí.

Je to jedno z nejvíce přelidněných, nejizolovanějších, nejzoufalejších a nejnebezpečnějších míst na světě. Pásmo Gazy. Leží na pobřeží Středozemního moře, na jihozápadě hraničí s Egyptem, na severovýchodě s Izraelem. Na rozloze 365 kilometrů čtverečních tu žijí přibližně dva miliony Palestinců.

Od roku 2006 tady vládnou teroristé z Hamásu. A kolem je zeď. Fyzická bariéra s ostnatým drátem hlídaná střelci i vrtulníky. A ještě neprostupnější bariéra nenávisti.

Izrael Gazu okupoval v roce 1967. Na základě mírových dohod ji formálně předal pod správu Palestinců v roce 1994. A začal stavět ochrannou zeď. Po vítězství Hamásu v palestinských volbách v roce 2006 území zcela izoloval.

Podobně jako v případě Libanonu v 60. a 70. letech minulého století k tomu měl dobré důvody. Gaza byla základnou pro teroristické útoky Hamásu. A podobně jako tehdy to znovu vyústilo v tragédie a beznaděj.

Stručná statistika blokády:

- 81,5 % obyvatel Gazy žije pod národní hranicí chudoby;

- 64 % trpí nedostatkem potravin;

- 80 % je závislých na humanitární pomoci;

- míra nezaměstnanosti je 47 %;

- nezaměstnanost mezi mladými lidmi je 64 %;

- HDP na osobu je cca 1000 dolarů, což je přibližně na úrovni Tanzánie, čtyřikrát nižší než v Jordánsku a na Západním břehu;

- mezi roky 2007 a 2022 zničili izraelští vojáci 292 studen používaných jako zdroje pitné vody i vody pro zemědělství. 81 % zdrojů pitné vody v Gaze neodpovídá standardům WHO;

- tisíce mrtvých civilistů včetně dětí v důsledku pokračujících válek s Izraelem. K těm se vrátíme příště.

Gaza. Zoufalé místo ovládané teroristy a čelící teroru nepřátelského sousedního státu. Jeden ze symbolů 75 let válek a nenávisti.

Když 7. října pronikla komanda Hamásu na izraelské území a zahájila masové vraždy nepřipravených Izraelců, byla řada obyvatel Gazy nadšená. „Nikdo z nás nemohl uvěřit tomu, co jsme viděli na těch videích. Bojovníci Hamásu uvnitř izraelského území! Kdo by si pomyslel, že se to může stát?“

Brzy je nadšení přešlo. Při pomyšlení na to, jak strašná bude odveta. A na to, že nemají kam utéct.