Článek
Byla to jedna z největších a nejdůležitějších bitev druhé světové války. V bojích o Stalingrad (v roce 1961 přejmenovaný na Volgograd) se mezi 23. srpnem 1942 do 2. únorem 1943 střetla 4. a 6. armáda německého wehrmachtu, posílená o rumunské, italské, maďarské a chorvatské jednotky, s Rudou armádou.
28. června 1942 rozpoutala německá vojska na jižním úseku východní fronty novou ofenzivu, která vyvrcholila několikaměsíční bitvou o Stalingrad. Na snímku z června 1942 pochodují němečtí vojáci Ukrajinou směrem na Stalingrad.
Červen 1942: Konvoj se zásobami pro německé jednotky na polní cestě v jižním sektoru východní fronty po bitvě u Charkova.
Červen 1942: Němečtí pěšáci na pochodu na doněcké frontě během postupu na Stalingrad. Někteří z vojáků mají přilby maskované trávou a listím.
Červen 1942: Přechod močálu u Artemivky u Doněcka. Německé obrněné transportéry (Sonderkraftfahrzeug 251) následují tanky během postupu směrem na Stalingrad. V pozadí Sdkfz. 250.
Cyklistická eskadra si dává pauzu na tržišti v Doněcké oblasti při postupu na Stalingrad.
Němečtí pěšáci s kulomety typu MG 34 a útočným dělem typu Sturmgeschuetz III u Doněcka během ofenzívy na Stalingrad.
Přísaha obránců Stalingradu před útokem – bez data. (Snímek ze sovětského válečného zpravodajství).
Z bojů o Stalingrad. Vítězství se střídavě přiklánělo k jedné či druhé straně. (Snímek ze sovětského válečného zpravodajství).
Stíhací letoun Junkers JU 88 během manévru na Stalingrad koncem podzimu 1942. Pod trupem jsou vidět bomby, které stroj nese.
Němečtí pěšáci během bojů dům od domu u Stalingradu. Vojáci jsou ozbrojeni a nesou ruční granáty, kulomety a upevněné bajonety. Snímek ze začátku září 1942.
Junkers Ju 87 (neboli Stuka – Sturzkampfflugzeug) nad Stalingradem. 1. 10. 1942.
Ruiny v centru Stalingradu. 21. 10. 1942
Porážka, kterou Hitlerova armáda u Stalingradu utrpěla, znamenala zásadní obrat v II. světové válce. Rudá armáda zlikvidovala územní zisk wehrmachtu z léta a začala postupovat na západ.
Boje v sutinách stalingradského závodu Rudý říjen (nedatováno).
Přechod sovětského dělostřelectva přes zamrzlou Volhu (nedatováno).
Útočné sovětské oddíly vytlačují Němce z rozvalin města (nedatováno). „Po dlouhotrvajících bojích, v nichž se střídavě přiklánělo vítězství k jedné či druhé straně, obklíčila Rudá armáda v kotli kolem Stalingradu přibližně 250 tisíc nepřátelských vojáků, z nichž 100 tisíc padlo, 47 tisíc bylo raněno a kolem 91 tisíc bylo zajato,“ uvádí Vojenský historický ústav.
Zničené německé tanky na okraji Stalingradu (nedatováno).
Nekonečná kolona zajatých Němců prochází troskami Stalingradu. (Snímek ze sovětského válečného zpravodajství).
„Bitva o město nesoucí Stalinovo jméno byla vedená nejen z vojensko-strategických, ale rovněž z prestižních důvodů,“ připomíná na svých stránkách Vojenský historický ústav. „Po dlouhotrvajících bojích, v nichž se střídavě přiklánělo vítězství k jedné či druhé straně, obklíčila Rudá armáda v kotli kolem Stalingradu přibližně 250 tisíc nepřátelských vojáků, z nichž 100 tisíc padlo, 47 tisíc bylo raněno a kolem 91 tisíc bylo zajato.“
V nacistickém Německu byla tato událost propagandisticky vyložena jako národní tragédie a upadající víru ve vítězství mělo pozvednout vyhlášení „totální války“.
V Sovětském svazu se bitva stala příkladem hrdinství a odhodlání sovětských občanů v boji s nepřítelem.
