Před 105 lety vznikla Hitlerova NSDAP. Strana, která zažehla obří světový konflikt

Strana s nezapomenutelnou tváří. NSDAP byla německá krajně pravicová strana prosazující nacistickou ideologii - před druhou světovou válkou, během ní i krátce po ní, dokud nebyla zakázána a rozpuštěna. V jejím čele stál po většinu její existence Adolf Hitler.

Původně partaj pod názvem Německá dělnická strana (DAP) založil Anton Drexler v Mnichově po první světové válce, v roce 1919. Plně děsivou tvář dostala až o necelý rok později díky návrhu Adolfa Hitlera na její obměnu.

Hitlerova kariéra tím nabrala na obrátkách. Budoucí říšský kancléř tím zavdal vzniku strany, která se mezi lety 1920 a 1923 vyšplhala z jednoho tisíce členů na 55 tisíc, poté svou ideologií zničila miliony lidských životů a změnila geopolitické uspořádání světa.

Německá dělnická strana vznikla po první světové válce ze skupiny pravidelně se scházejících lidí, kteří diskutovali o politických tématech. V zakládajícím roce 1919 měla okolo 50 členů. Strana byla nacionálně a socialisticky založená a její sklony k extrémismu vycházely primárně z poválečné situace, ve které se Němci začátkem 20. let minulého století ocitali.

Německo bylo totiž po skončení první světové války označeno za jednoho z hlavních viníků konfliktu. A evropské velmoci se po vyčerpávajících bojích snažily předejít možnosti, aby se celosvětová válka mohla znovu opakovat.

A to zejména pomocí několika mírových smluv, mezi které patřil i Versailleský mír. Ten Německo zbavil oblasti Porúří, v němž se produkovalo uhlí a ocel, a uvalil na stát reparace, které měly pokrýt veškeré válečné škody. Německo se tak ocitlo v hyperinflaci a obtížná životní úroveň německých obyvatel poté nacionálnímu a socialistickému smýšlení nahrála.

V roce 1919 se do DAP připojil i Adolf Hitler. Přizval ho samotný Drexler, který Hitlera slyšel debatovat na jednom ze setkání strany. Nedlouho nato se Hitler stal Drexlerovou pravou rukou a v roce 1920 společně představili první stranický program o 25 bodech.

Ideologie DAP vycházela z konceptu národního nebo rasového společenství (Volksgemeinschaft), jejíž členové (Volksgenossen) museli mít německou krev. Pětadvacetibodový program proto mimo jiné uváděl, že takzvaní soukmenovci nemohou být Židé.

Mezi další body pak patřil například požadavek na zestátnění podniků, vznik Velkého Německa, vytvoření lidové armády nebo odmítnutí Versailleské smlouvy. Stejně jako populistické cíle typu zvýšení penze pro seniory nebo příslibu, že budou mít všichni občané (ovšem pouze Velkého Německa) stejné práva a povinnosti nebo práci.

Ve stejné době, v níž DAP představovala svůj plán, začal být Hitler ve straně mnohem více vidět. Díky jeho oblibě a zapálenému řečnění tak měla strana v roce 1920 už okolo 3000 příznivců. Hitler posléze navrhl, že by se Německá dělnická strana měla přejmenovat na Národně socialistickou německou dělnickou stranu a za svůj symbol zvolit svastiku. Stalo se tak 24. února 1920 a v červenci následujícího roku se pak Hitler stal předsedou strany.

Jakmile se Hitler objevil ve vedení strany, pustil se do úprav. Zřídil NSDAP stálou kancelář v Mnichově, koupil noviny Wolkischer Beobachter a Der Strumer, aby měla nacistická sdělení dosah po celém Německu, a začal si vybírat, kdo bude stát po jeho boku.

K tomu všemu navíc v roce 1921 založil úderný oddíl SA (Sturmabteilung). SA byl polovojenský útvar, jehož hlavní rolí bylo „dohlížet na pořádek“. Jeho členové však často zasahovali mocí, například proti komunistické opozici.

V době stranické konference v lednu 1922 měl Hitler NSDAP v plné moci. Prohlásil se za Fürera a začal plánovat Mnichovský puč, jinak známý také jako Pivní puč. Byl to neúspěšný pokus Hitlera a NSDAP o státní převrat v Německu. Spolu s generálem Erichem Ludendorffem a dalšími radikály se pokusil svrhnout vládu Výmarské republiky a nastolit nacionalistický režim.

Povstání začalo v pivnici Bürgerbräukeller, kde Hitler přerušil projev bavorských politiků a oznámil převrat. Následně radikálové zamířili na mnichovské náměstí, kde proti nim zasáhla policie a puč byl potlačen. Hitler byl zatčen a odsouzen k pěti letům vězení, po devíti měsících byl však propuštěn.

Ve vězení se ovšem rozhodl, že nadvládu získá legálně, a sepsal nacistický manifest Mein Kampf. Neúspěch Hitlerova plánovaného puče ho nakonec zviditelnil a později mu paradoxně pomohl k získání moci.

Situace v Německu po Hitlerově propuštění nabrala rychlý spád. V roce 1925 Adolf Hitler založil k již existujícím úderným oddílům SA ještě osobní gardu SS a oddíly Hitlerjugend –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ polovojenskou mládežnickou organizaci NSDAP. Svou politiku stavěl na reparacích, oslovit se snažil dělnickou třídu, vyzýval k rasové nenávisti a hlásal nadřazenost.

Ve federálních volbách v listopadu 1932 získala NSDAP 32 procent hlasů, 30. ledna byl Hitler jmenován říšským kancléřem a v roce 1934, po smrti prezidenta Hindenburga, přebral i prezidentské pravomoci.

Jako hlava Německa pak Hitler začal s podporou své strany uspokojvat své mocenské choutky. V roce 1938 k Německu násilně připojil Rakousko, ve stejném roce díky Mnichovské dohodě získal československé Sudety, v březnu roku 1939 pak obsadil zbytek Československa.

V září 1940 pak zahájil invazi do Polska, na kterou již reagovaly západní mocnosti Velká Británie a Francie, které Hitlerovi vyhlásily válku. Válku, která se později do historie zapsala jako druhá světová válka.