Den, kdy si smrt našla Bonnie a Clydea. Jejich vůz provrtalo 112 střel

Když se 23. května 1934 rozkřikla zpráva, že policisté konečně dostali zabijáky a lupiče Bonnie a Clydea, přiběhly, přijely nebo dokonce přiletěly do městečka Arcadia v Louisianě tisíce lidí z okolí. Zkrvavená těla Bonnie a Clydea ležela na předních sedadlech vozu Ford V-8, který byl provrtán 112 kulkami z policejních zbraní. Clydea zasáhlo 17 výstřelů, Bonnie 26.

Lidé je chtěli vidět, sáhnout si na ně, dokonce si vzít suvenýr. Sbírali nábojnice, úlomky skla, odlamovali kusy automobilu. Ti nejfanatičtější dokonce otevřeli dvířka fordu a chtěli získat něco osobního. Kus oblečení nestačil. Svědkové vzpomínají, že jedna dívka si odnesla botu Bonnie a jeden muž se snažil odříznout Clydeovi ucho.

Policisté neměli šanci dav od vozu odehnat, nebylo jich dost. Později se jim podařilo rozstřílený vůz odtáhnout do centra města, kde mrtvá těla uložili v pohřebním ústavu. Tady proběhla úřední identifikace.

Masovou návštěvu „turistů“ a karnevalovou atmosféru využili i místní obchodníci. Cena piva vyskočila z 15 centů na 25, zdražily i cigarety a sendviče.

„Jednoho dne spolu zemřou…“ Těžko říci, zda si to Bonnie představovala takto. Sto dvanácti projektily rozstřílený vůz, to nevypadá jako romantická smrt. Ale byli spolu, dokonce těsně u sebe. A absurdní karneval, který se v Arcadii odehrál krátce po jejich smrti, jednoznačně svědčil o tom, že lidem nebyli lhostejní.

A to Bonnie chtěla.

„Kdyby žili dnes, měli by na instagramu víc fanoušků než ‚Kardashianky‘,“ říká John Hancock, režisér filmu Dálniční hlídka z roku 2019. Je to úspěšný film o policejní štvanici na Bonnie a Clyda. Ale zdaleka není tak ikonický jako snímek z roku 1967 Bonnie a Clyde. Nechceme se pouštět do rozboru filmů, knih nebo básní, které se týkají života a smrti Bonnie a Clyda – a že jich není málo! Nás zajímá, jak je možné, že opravdu už ve své době – „filmy nefilmy“ – byli tak slavní.

Bonnie Parker se narodila v roce 1910. Rodině se nežilo zle, ale když jí byly čtyři roky, zemřel její otec. S matkou se přestěhovaly do Dallasu. Bonnie byla výrazná talentovaná dívka. Vynikala v psaní, psala básně. Jenže k čemu takový talent u chudé dívky v Dallasu? Do deníku si psala, že se cítí opuštěná, není spokojená s životem v Dallasu a má ráda fotografování.

Jen na okraj: Bonnie byla malá, měla jen necelých 150 centimetrů. Tedy asi o dvacet centimetrů méně než Fay Dunaway, která ji hrála ve zmíněném slavném filmu. Téměř každý si ale dnes myslí, že Bonnie byla vysoká hollywoodská krasavice.

Frustraci řešila rázně. Krátce před šestnáctými narozeninami se vdala za Roye Thorntona. Bylo to jen krátkodobé řešení. Vztah dlouho nevydržel, Thornton byl často ve vězení. Bonnie se vrátila k matce.

V lednu 1930 potkala Clydea a zamilovala se do něj.

Clyde Barrow se narodil v roce 1909. Jeho rodiče byli chudí farmáři, děti mívaly hlad. Rodiče se na začátku 20. let rozhodli hledat štěstí v Dallasu. Nebylo to lehké. První měsíce spali pod povozem, kterým přijeli. Teprve potom si mohli dovolit přístřešek.

Clyde byl poprvé zatčen, když mu bylo 17. Nestačil včas vrátit půjčené auto a policie ho obvinila z krádeže. Spolu s bratrem Buckem se dopustil řady krádeží. Měl také několik normálních zaměstnání, ale nikdy dlouho nevydržel. Chudý nespokojený kluk z chudinské části Dallasu.

V lednu 1930 potkal Bonnie a zamiloval se do ní.

Zdálo se, že to také bude jen krátkodeché povznesení nad šedivou každodennost. Už pár týdnů po tom osudovém setkání byl Clyde zatčen a uvězněn. Utekl s pomocí pistole, kterou mu do vězení propašovala Bonnie. Jenže následovalo další uvěznění. Clyde byl ve vězení několikrát znásilněn, jednoho z útočníků zabil. Aby se vyhnul těžké práci, amputoval si dva prsty. V únoru 1932 byl na základě žádosti jeho matky podmínečně propuštěn.

V té chvíli byly jasné dvě věci: Clyde už se nechtěl nikdy do vězení vrátit. Jdete tam jako drobný zloděj aut. A vyjdete jako opakovaně znásilněný muž dohnaný k zabití. Perspektivy nemáte žádné, ani tak malé, jako když jste přijeli s rodiči do chudinské čtvrti. Máte víc zkušeností, vzteku a vědomí, že to stejně nikam nevede.

A šlo ještě o tu druhou věc: Bonnie si musela vybrat, jestli s Clydem zůstane. Věděla, že by to znamenalo pravděpodobně velmi krátký život psance.

Zůstala. Co s literárním talentem na předměstí Dallasu? Navíc v době, kdy probíhá největší krize…

Po Clydeově propuštění z vězení v únoru 1932 začíná historie „Barrowova gangu“. Základ tvořili Bonnie a Clyde. A na kratší či delší dobu se k nim přidávali další lidé, mezi nimi například Clydeův bratr s manželkou.

Začínali s loupežemi v obchodech, později přepadali banky. Brzy začali i zabíjet. Zastřelili devět policistů, celkem zabili dvanáct lidí. Nedělali kompromisy. Věděli, že toho za sebou mají víc než dost na elektrické křeslo. A tak chtěli přežít co nejdéle. A pokud možno si i užít svůj zběsilý krátký život na útěku.

V březnu 1933 objevili policisté jejich úkryt v městečku Joplin v Missouri. Po přestřelce se Bonnie a Clydeovi podařilo utéct. Na místě policisté nalezli fotoaparát a několik nevyvolaných filmů. Nechali filmy zpracovat v redakci místních novin, ta je poslala do tiskové agentury. A Bonnie a Clyde se stali hrdiny titulních stran novin po celých Spojených státech.

Byl rok 1933. Vrcholí hospodářská krize. Miliony lidí jsou bez práce, hladoví, jsou zoufalí, ztrácejí naději. Odevšad se na ně valí špatné zprávy a pocit nejistoty. Noviny, které samy zápasily o přežití, přišly na jednoduchou věc: Lidé potřebují odpočinek, zábavu, potřebují zapomenout. Potřebují sportovní hvězdy, filmové hvězdy… A jak se ukázalo, ze všeho nejvíc potřebovali Bonnie a Clydea.

Bonnie alespoň takto dokázala zúročit svůj talent pro vyprávění příběhů a svoji lásku k fotografování. Ty snímky vypadají jako moderní reklamní kampaň. Křehká Bonnie se opírá o velký luxusní vůz. Bonnie a Clyde se objímají. Bonnie sedí na blatníku s doutníkem v ústech a pistolí v ruce. Bonnie laškuje s Clydem – míří na něj puškou a bere mu pistoli…

Milenci na útěku. Dvě ztracené existence, které se vzepřely osudu. Ano, kradou a zabíjejí. Ale jakou jim společnost dala šanci? Rozhodli se žít po svém. A dokázali to. Směřují k rychlému neodvratnému konci. Ale drží se přitom za ruce a usmívají se…

Součástí „mediálního balíčku“, který Bonnie a Clyde nechali v Joplinu, byl i rukopis básně. I ta se objevila v novinách. Bonnie v psaní pokračovala i jako součást gangu. A na závěr shrnula: „I kdyby všechny cesty/ Byly slepé/ Nevzdají se/ Dokud nezemřou.“

Bonnie a Clyde byli chladnokrevní lupiči a zabijáci. A byli neodolatelní. V době instagramu by mohli směle soupeřit s kýmkoli…

Vraťme se ještě stručně k veršům citovaným na úvod. Vůbec to není špatné. Bonnie měla talent. Je to syrově a jednoduše vyjádřeno: Ať už to pro ostatní bude znamenat cokoli, budou se radovat, tesknit, budou lhostejní, zůstane tu jeden mrazivý fakt – pro Bonnie a Clydea to bude smrt. Konec. Už žádná romantika. Žádný útěk. Odtud už není úniku.

A nepohřbili je vedle sebe. Matka Bonnie to nedovolila. Nesouhlasila s jejím vztahem ke Clydeovi. Popravdě, není divu. Pohřebních obřadů Bonnie i Clydea se účastnily tisíce lidí. Z celé země lidé posílali květiny. Největší květinový dar poslali Bonnie kameloti z Dallasu. Byli vděční, smrt Bonnie a Clydea jim výrazně zvedla tržby – v Dallasu stoupl náklad deníků na 500 tisíc.

Auto, ve kterém byli Bonnie a Clyde zastřeleni, vrátila policie původní majitelce. Ta ho pronajala podnikateli, který z něj učinil základ své show a ukazoval ho po celé zemi.

Dnes je auto vystaveno v kasinu nedaleko Las Vegas. Je v něm i Clydeova košile, na níž jsou ještě stále patrné stopy krve.

Auto, známé jako Death Car, je populární pozadí pro selfie.