Ohromují krásou a nevyčíslitelnou hodnotou. Znáte nejcennější české poklady?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Některé je možné vidět celoročně, jiné po omezenou dobu nebo jen na občasných výstavách. Na vystavení dalšího je nutné si ještě počkat. Seznam Zprávy vybraly pět pokladů, které lze na českém území označit za ty opravdu nejhodnotnější.

Pro milovníky historie je tu jedna dobrá zpráva, která se týká českých korunovačních klenotů. Zatímco dříve byly vystaveny jen při mimořádných příležitostech, prezident Petr Pavel letos v červenci oznámil změnu. Rozhodl, že se budou vystavovat pravidelně každý rok ke konci září při Dni české státnosti. Přitom naposled si je mohla veřejnost prohlédnout v lednu 2023 a předtím v roce 2018.

České korunovační klenoty platí za ten úplně nejznámější a nejcennější český poklad. Tvoří je Svatováclavská koruna, královské jablko, královské žezlo a korunovační plášť. Koruna, žezlo a jablko jsou uloženy v korunní komoře v chrámu svatého Víta, přičemž k jejímu otevření je zapotřebí sedm držitelů klíčů, jelikož dveře mají sedm zámků.

Mezi ně patří prezident republiky a dalších šest zástupců státu, církve a města Prahy. Plášť je uchováván ve speciálním klimatizovaném depozitáři ve sbírkách Pražského hradu.

Svatováclavskou korunu nechal v letech 1345–⁠⁠46 vyrobit Karel IV. ke své korunovaci českým králem. Ostatní předměty přibyly později, pravděpodobně v 16. století.

Raně románská zlatnická památka z první třetiny 13. století, jejíž hodnotu odborníci srovnávají s korunovačními klenoty, je k vidění na hradě a zámku v Bečově nad Teplou na Karlovarsku. Uvnitř relikviáře tvarem připomínající domeček se nacházejí ostatky svatých Jana Křtitele, Maura, Apolináře a Timoteje.

Ačkoliv předmět vypadá na první pohled jako celý ze zlata, je to dřevná schránka potažená pozlaceným stříbrem. Dekoraci tvoří kromě pozlaceného stříbra také drahokamy a polodrahokamy.

Na střeše je umístěn soubor dvanácti reliéfů vyprávějící příběhy světců, kteří jsou v relikviáři uloženi. Na další úrovni lze spatřit 12 apoštolů. V jednom čele je vyobrazen Ježíš Kristus a na druhém svatý Maur.

Jak se památka dostala na zámek Bečov na Karlovarsku? Původně byl předmět na zakázku vyroben pro klášter v belgickém městě Florennes, který byl však zrušen po francouzské revoluci. Tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin tehdy relikviář odkoupil a nechal jej zhruba v polovině 19. století opravit. Následně ho Beaufort-Spontinové nechali přemístit na svůj zámek v Bečově nad Teplou.

Kvůli kolaboraci s nacisty během druhé světové války musel tento šlechtický rod na základě Benešových dekretů opustit zemi. Před tím však Beaufort-Spontinové ukryli relikviář pod podlahu hradní kaple Navštívení Panny Marie, kde pak ležel zapomenutý 40 let. Až v roce 1985 ho znovu objevili kriminalisté při vyšetřování případu, kdy se jistý americký obchodník zajímal o odkoupení blíže neurčené historické československé památky.

Po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů začaly roku 1991 restaurátorské práce, které trvaly jedenáct let. Od roku 2002 je památka opět na zámku a v návštěvní době a při zvláštních příležitostech ji může spatřit i veřejnost.

Pozlacený měděný reliéf s vyobrazením Panny Marie s Ježíškem v náručí je uchován ve Staré Boleslavi v chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Palladium je zasazené do stříbrného rámu s polodrahokamy a vyobrazené postavy mají korunky ze zlata s diamanty. Ochranou země české byla tato malá destička o rozměrech 13,5 × 19 centimetrů jmenována v roce 1609 po vydání majestátu Rudolfa II.

O původu reliéfu existuje několik příběhů. Podle jednoho z nich jej dostala svatá Ludmila od svatého Metoděje při svém křtu. Po její smrti zdědil Palladium její vnuk svatý Václav, který ho měl u sebe i v den svého zavraždění ve Staré Boleslavi.

Jeho sluha se poté reliéfu ujal, zahrabal ho do země, a tak se palladium přibližně na dvě a půl století ztratilo. K jeho znovunalezení došlo ve 12. století, v místě nálezu dnes stojí zmíněný chrám Nanebevzetí Panny Marie.

V průběhu českých dějin, například během třicetileté války, čelil reliéf loupeži a poničení. Byl také ukryt před nacisty a v období komunistického režimu do roku 1968 uzamčený v trezoru StB.

Dvouramenný raně středověký relikviářový kříž ze zlata je uchován ve vyšebrodském cisterciáckém klášteře na Lipensku v gotické Rožmberské oratoři. Zdobí ho drahokamy a perly. Ramena sedmdesát centimetrů vysokého kříže s podstavcem končí trojlistou francouzskou lilií. V jeho středu se nachází dřevěný úlomek kříže, na kterém zemřel Ježíš Kristus. Není to však jediná relikvie ve kříži, uchovává celkem až 25 ostatků svatých.

Kříž daroval mnichům vyšebrodského kláštera šlechtic Záviš z Falkenštejna. Přesný původ památky však není jasný. Pravděpodobně byl vyroben ve 20. nebo 30. letech 13. století v Ostřihomi v Uherském království jako korunovační klenot krále Bély IV. Záviš z Falkenštejna se ke kříži nejspíše dostal díky tomu, že se oženil s Bélovou vnučkou.

Za minulého režimu byl uložen v chrámové pokladnici svatého Víta na Pražském hradě, po revoluci se dostal zpět do vyšebrodského kláštera. V roce 2010 byl vyhlášen národní kulturní památkou. V roce 2024 vznikl také haptický model kříže doplněný popisem konkrétních námětů v Braillově písmu, určený pro nevidomé návštěvníky nebo ty s poruchou zraku.

Milevský poklad patří v našem výběru mezi nejmladší archeologický objev v České republice, protože se našel v prosinci 2020 v trámové dutině za trezorovou místností kostela svatého Jiljí v Milevsku. Je to dubová schránka ze čtvrtého až pátého století s odseknutou částí železného hřebu, jenž s největší pravděpodobností pochází z takzvaného Pravého kříže, na kterém zemřel Ježíš Kristus.

Víko schránky původně tvořil masivní zlatý plech s tepaným nápisem „IR“, což je zkratka pro latinské Iesus Rex –⁠⁠ Ježíš Král. Poklad byl zřejmě ukrytý od počátku 15. století, kdy klášter ohrožovali husité. Kus hřebu je dlouhý přibližně šest centimetrů a v horní části se na něm nachází křížek z jedenadvacetikarátového zlata.

Hřeb je velmi vzácnou křesťanskou relikvií. Zatím ho nelze trvale vystavit, jelikož je nejdříve potřeba dokončit potřebné analýzy, restaurátorské práce a také vybudovat stálou expozici v prostorách milevského kláštera. Veřejnost ho však už měla možnost výjimečně spatřit na deset dní, a to v dubnu 2023 na krátkodobé výstavě v Prácheňském muzeu.