Národní muzeum v proměnách času. Od šlechtických sbírek po moderní expozice

Národní muzeum v Praze je nejstarším muzejním ústavem v Čechách. Původně vzniklo jako soukromá instituce, za níž stáli dva osvícenští šlechtici, hrabě Kašpar Maria Šternberk a František Antonín hrabě Kolovrat-Libštejnský. Právě oni byli u založení „Vlastenského muzea v Čechách“, slavnostně představeného 15. dubna 1818.

Hrabě Šternberk byl paleontologem světového významu a věnoval muzeu první sbírky. Zpočátku byly soustředěny ve Šternberském paláci na Hradčanech a obsahovaly především přírodniny, minerály a rostliny, které hrabě vlastními silami shromažďoval. V paláci muzeum sídlilo až do roku 1846. Poté společnost, jež se kolem muzea zformovala, zakoupila dnes již neexistující Nostický palác na Příkopě.

O další rozvoj muzea se významně zasloužil také historik František Palacký. Ten se zasadil o posílení postavení historických oborů v muzeu. Byl rovněž iniciátorem vydání Časopisu Národního muzea, který od roku 1827 instituce dodnes vydává. Sám Palacký ve 40. letech 19. století vypracoval projekt nové muzejní budovy Franciscea, jež měla stát na dnešním Smetanově nábřeží. Nikdy se však nezrealizovala.

Mezitím se sbírky stále zvětšovaly, ale od Palackého návrhu uběhlo dalších čtyřicet let, než se stavbu nové muzejní budovy podařilo prosadit. Konkurz na ni byl vypsán roku 1883 a ze sedmadvaceti architektů jej vyhrál Josef Schulz se svým novorenesančním návrhem. Autor nestojí jen za budovou, ale také za veškerými interiéry včetně nábytku, lustrů i expozic.

Stavba dominanty Václavského náměstí začala v roce 1885 a byla dokončena o sedm let později. Budova muzea byla zpřístupněna 18. května 1891 a stala se symbolem národní identity a kulturní hrdosti. Nejdůležitějším prostorem se stal honosný Panteon v centrální části budovy, který zdobí sochy a busty významných českých osobností.

V době, kdy se v Panteonu konala slavnost k otevření muzea, byla ale budova zatím téměř prázdná. Nastěhovat sem exponáty a dokončit celkovou výzdobu trvalo dalších deset let.

Dvacáté století dalo muzejní budově pěkně zabrat. Během Pražského povstání v květnu 1945 byla zasažena leteckou bombou, která poškodila prakticky všechna skla. V srpnu 1968 ji poničila střelba z okupačních kulometů a samopalů. Tehdy byly kromě fasády těžce poškozeny pískovcové sloupy, depozitáře a ředitelská pracovna. Statika muzea byla pak narušena při budování linky metra A v 70. letech.

Kvůli podzemce musely například ustoupit i vlajkové stožáry a fontána před muzeem. Ta byla rozebrána a na své místo se vrátila až v roce 1995. Úplně původně přitom místo kašny měla stát socha svatého Václava.

Celkově byla budova málo udržovaná a začátkem 21. století se dostala do havarijního stavu. Nechtěným symbolem žalostné podoby muzea se stalo sousoší Géniů, které se tyčí nad hlavním vchodem. Z něj se totiž v roce 2006 odlomila ruka a dopadla před návštěvníky mířící do muzea. Úlomek naštěstí nikoho nezranil. Ve stejném roce se pak povedlo generální rekonstrukci národní kulturní památky prosadit. 

Národní muzeum bylo veřejnosti uzavřeno dlouhých sedm let, od roku 2011. Samotná rekonstrukce začala o pár let později, trvala nakonec 42 měsíců a stála téměř dvě miliardy korun.

Kromě celkové opravy exteriéru a interiéru budovy byla zastřešena nádvoří, zpřístupněna vyhlídková kupole a postaven podzemní propojovací tunel do Nové budovy muzea v někdejším Federálním shromáždění. Rekonstruováno bylo 495 velkorozměrných oken, 233 dveří, rozvedeno 1300 km nových kabelů, vybudováno šest nových výtahů pro osobní přepravu a šest výtahů pro náklad.

Nejnápadnější proměnou je fasáda, jež se vrátila do své světlé podoby z konce 19. století. Po mnoho desetiletí byla budova poměrně tmavá. Nebylo to přitom jen důsledkem znečištění, které na fasádě ulpívalo. Ve 20. letech byla budova uměle ztmavena, aby budila dojem historické památky.

Znovu se muzeum otevřelo veřejnosti 28. října 2018 u příležitosti 100. výročí vzniku Československa. Od té doby zažívá nebývalý zájem veřejnosti, v posledních letech návštěvnost pravidelně překračuje milionovou hranici. Nové stálé expozice přitom muzeum otevíralo postupně.

Mezi jeho hlavní expozice patří Dějiny mapující minulost českých zemí a Dějiny 20. století zaměřené na moderní éru. V roce 2025 plánuje Národní muzeum otevřít další stálou expozici s názvem Lidé. Ta přiblíží příběh vývoje člověka a také dějiny českého a evropského pravěku.

Za zmínku stojí i Dětské muzeum, jež sídlí v protější nové budově, ve které bylo dříve sídlo Federálního shromáždění. Nabízí interaktivní expozice, jež jsou přizpůsobené různým věkovým skupinám a zaměřují se na popularizaci vědy, historie a přírody. Mezi hlavní lákadla patří interaktivní hry, modely a kreativní dílny, které dětem umožňují zábavnou formou objevovat svět kolem sebe.