Mount Everest je legenda. Historie dobývání nejvyšší hory světa

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejvyšší hora na světě Mount Everest se nachází na hranicích asijského Nepálu a Tibetu v pohoří Himálaje. Síla litosférických desek, díky jejichž nárazu hora zhruba před 60 miliony lety vznikla, ji každý rok zvyšuje přibližně o 0,6 centimetru.

V posledních letech na ni ročně vystoupá okolo 800 lidí, nejvyšší vrchol světa byl ale až do roku 1953 nedosažitelnou legendou.

K zdolání Everestu byli v roce 1924 nejblíž britští horolezci George Mallory a Andrew Irwin. Na cestu se Mallory připravoval tři roky. Nejprve mapoval v roce 1921 okolí, o rok později se jako první člověk na světě dostal do nadmořské výšky 8000 metrů, od samotného pokusu o zdolání vrcholu ale kvůli nepříznivým podmínkám ustoupil.

Při čtvrtém a posledním pokusu byli naposledy Mallory s Irwinem viděni ve výšce 8572 metrů. Dodnes nikdo neví, jakým způsobem dvojice horolezců zemřela a zda se tato nešťastná událost stala cestou na vrchol, či z něj.

O přelom v historii se zasloužila britská výprava pod vedením plukovníka Johna Hunta. Skupinu v roce 1953 tvořilo 11 horolezců, 20 šerpských vysokohorských průvodců a více než 350 nosičů.

Pouto mezi novozélandským včelařem Edmundem Hillarym a nepálským šerpou Tenzingem Norgayem, kteří byli součástí expedice, se vytvořilo hned za základním táborem. U prvního ledopádu, zatímco jej Hillary přecházel, se totiž ulomil okraj, Hillary spadl a Tenzing mu díky pohotové reakci zatáhnutím za jisticí lano zachránil život.

Plukovník Hunt vybral pro výstup na vrchol dva týmy. Chirurga Charlese Evanse a fyzika Toma Bourdillona, do druhého týmu pak Hillaryho s Tenzingem. Evans s Bourdillonem se kvůli komplikacím museli vrátit zpět, Hillary a Tenzing ve výšce 8500 metrů ulehli ke spánku. I přes nedostatek kyslíku se rozhodli vrchol ráno pokořit.

Vstali proto ve čtyři hodiny ráno, ve vzduchu bylo minus 27 stupňů Celsia, a okolo sedmé hodiny ranní začali stoupat na vrchol, kam se dostali půl hodiny před polednem a dobyli tak 29. května roku 1953 nejvyšší horu světa.

Na vrcholu hledali stopy po Mallorym s Irwinem, ale nenašli nic. Zanechali po sobě křížek od plukovníka Hunta a sladkosti jako oběť bohům. Do tábora za zbytkem expedice se vrátili se slovy: „Tak jsme toho bastarda dostali!“

Důležitou roli v historii samotného Everestu hrají Šerpové. Jméno nepálského národa znamená v tibetštině „člověk z východu“. Do oblasti Khumbu, pod nejvyšší horu světa, přišli před 300 až 400 lety, mají svůj vlastní jazyk (dialekt tibetštiny, pozn. red.) a jsou výborně uzpůsobení pro život v horách.

První zdolání nejvyšší hory Hillarym a Tenzingem znamenal pro šerpský národ přelom. Informace o úspěšnosti akce se do Británie dostala den před korunovací Alžběty II., která posléze Hillaryho s plukovníkem Huntem povýšila do šlechtického stavu a Tenzingovi udělila medaili.

Podle National Geography se pak Hillary zasadil o zlepšení kvality života Šerpů. Zasloužil se totiž o výstavbu škol, zdravotních klinik a celkové zvýšení životní úrovně v Khumbu a až do své smrti v roce 2008 byl proto považován za „krále Šerpů“. Lidé z východu jsou od roku 1953 nedílnou součástí výstupů na Everest a pojem „šerpa“ se tak do historie zapsal i jako povolání.

Způsobů, jak se do historie Everestu zapsat, bylo v pozdějších letech ještě mnoho. Například první ženou, která na vrchol vystoupala, byla Japonka Džunko Tabeiová, které milník pokořila 16. května v roce 1975.

První výstup bez použití kyslíku provedli 8. května 1978 Reinhold Messner a Peter Habeler. Messner pak v roce 1980 předvedl první kompletní sólovýstup, opět bez kyslíku. Podle Messnera odpovídá výstup na Everest s kyslíkem výstupu do výšky 6400 metrů bez kyslíku.

Prvním českým horolezecem na vrcholu se v roce 1991 stal Leopold Sulovský, společně s Italem Battistou Bonalim jej zdolali bez pomoci umělého kyslíku. A první Češkou na Everestu se stala Klára Poláčková v květnu roku 2007 (výstup s kyslíkem).

S pokusy o zdolání nejvyšší hory světa se nutně pojí i tragédie. Jednou z největších je případ z roku 2014, kdy při natahování lana zamřelo 16 Šerpů, když se s nimi utrhla lavina. Šerpové totiž Everest pro horolezce každoročně od začátku března připravují.

Počet tragédií rapidně stoupl od 90. let minulého století s větším počtem lidí, kteří se horu snaží pokořit. V roce 2023 například zahynulo na Everestu 23 lidí. Je známo, že na cestě na vrchol vzniká přetlak turistů a před vrcholem vznikají fronty, i to může způsobovat potíže.

Nepálské ministerstvo turismu vydalo v roce 2021 licenci 408 uchazečům, o dva roky později to byl rekordní počet 454 povolenek. K tomu je nutno připočíst nosiče, kterých bývá zhruba stejný počet. Celkem tedy vrchol zdolá kolem 800 lidí ročně a počty stále stoupají.