Monarchií jen tak něco neotřese. Love story emočně nezralého prince ano

Tou ženou byla dvakrát rozvedená americká světačka Wallis Simpsonová. Britové ji nenáviděli. Viděli v ní ambiciózní ženu, která sleduje jen svoje zájmy a cíle. A nemá nejmenší úctu k tradicím.

Takže to také může být příběh dvou nezodpovědných sobeckých ztroskotanců.

Možná i zrádců, kteří spolupracovali s Hitlerovou třetí říší.

Každopádně: Přivdat se do britské královské rodiny „zvenku“ nebývá jednoduché. Konzervativní britská společnost to špatně snáší. A podezření, pomluvy a silné emoce se pak jen valí.

Wallis Simpsonová byla v něčem předchůdkyní Diany Spencerové a Meghan Markleové.

„Průměrného mladého Američana zajímá oblečení prince z Walesu více než oblečení kohokoli jiného na světě,“ napsal časopis Men‘s Wear v roce 1924 během princovy návštěvy ve Spojených státech.

Edwardovi, kterému tehdy náležel titul princ z Walesu, bylo 30 let. Dobře vypadal, jezdil po světě a postupně získal slávu a obdiv srovnatelné s postavením největších filmových hvězd.

Užíval si života. Navazoval romantické vztahy s vdanými ženami. A nezatěžoval se myšlenkou, že by se kdy mohl stát králem.

Ta myšlenka naopak tížila jeho otce, Jiřího V. Byl zklamaný synovým chováním a nevěřil, že královskou roli zvládne. Přednost dával svému mladšímu synovi Albertovi a jeho dceři Alžbětě.

V tomto ohledu později všechno dobře dopadlo.

A na začátku stálo setkání na venkovském sídle Burrough Court v Melton Mawbery. Psal se rok 1930 a Edward, princ z Walesu, udržoval styk s vdanou paní Thelmou Furnessovou. Ta ho do domu svého muže pozvala na hon na lišku. A seznámila ho se svou přítelkyní Wallis Simpsonovou.

Později litovala. A když zjistila, že ji Edward vyměnil za přítelkyni, rozřezala ve vzteku křeslo, na kterém spolu často všichni tři sedávali. Památné křeslo, které bylo součástí převratných dějin královské rodiny, bylo v roce 2014 vydraženo za 4200 liber.

Podstatný dialog se ale neodehrál na křesle. K takové důvěrnosti bylo ještě daleko. Edward si všiml, že je Wallis nachlazená. Chtěl upoutat její pozornost.

Edward: „Nechybí vám tady u nás americké ústřední topení?“

Wallis: „Mrzí mě to, pane, ale zklamal jste mě.“

Edward: „Čím?“

Wallis: „Tuhle otázku kladou americkým ženám, které přijedou do vaší země, všichni. Myslela jsem, že princ z Walesu bude originálnější.“

Wallis Simpsonová pravděpodobně nebyla prvním setkáním s Edwardem nijak nadšena. On byl unesen. Oslněn.

Později si zapsal, že je neuchopitelná, složitá a nejvíc nezávislá ze všech lidí, které potkal.

A on se na ní stal „otrocky závislý“.

Král Edward VIII. abdikoval 11. prosince 1936. Vláda a královská rodina mu daly jasně najevo, že sňatek s dvakrát rozvedenou ženou je pro panovníka a hlavu anglikánské církve nepřípustný. Na trůn nastoupil jeho bratr, jako Jiří VI.

A tak se 3. června následujícího roku s Wallis Simpsonovou oženil už jako vévoda z Windsoru.

Nová vévodkyně z Windsoru byla tou dobou nejvíce nenáviděnou ženou v Británii. Média ji popisovala jako lacinou dobrodružku a zlatokopku, lesbu a nymfomanku, dokonce jako hermafrodita… Jako sexuální čarodějku, která se v šanghajských nevěstincích naučila prastaré čínské umění. Nechybělo ani obvinění, že je nacistická špiónka.

A někteří novináři nezůstali jen u slov: Redaktoři Expresu hodili kameny do oken jejího londýnského bytu.

Královna (manželka Jiřího VI. a matka současné královny Alžběty II.) o ní prohlásila: „Lidé, kteří mi během života způsobili nejvíc problémů, jsou Hitler a Wallis Simpsonová.“

Při jiné příležitosti nebyla o mnoho milosrdnější: „Je nejnižší z nízkých,“ říkala.

V posledních letech se ale především ženy-historičky snaží alespoň zčásti Wallis Simpsonovou rehabilitovat. Obraz bezskrupulózní sexuální manipulátorky, která se za každou cenu snaží dostat dědice trůnu, je podle nich tendenční, zjednodušený, poplatný době.

A v mnohém neodpovídá skutečnému příběhu Edwarda a Wallis.

Podle Anne Sebba, autorky knihy The Woman: The Life of Wallis Simpson, vypadal příběh Edwarda a Wallis spíše takto:

„Emočně a morálně nezralý princ, který se nikdy nechtěl stát králem, byl posedlý vztahem k ženě. Ta žena sice oceňovala jeho pozornost, líbily se jí šperky a styl života, ale ke sňatku ji princ musel doslova dotlačit.“

Wallis Simpsonová se několikrát s Edwardem rozešla, on neustoupil. Neměla v plánu stát se královnou – za ideální možnost považovala být královou milenkou. Netlačila na abdikaci. Nechtěla rozvracet královskou rodinu.

Novinářka Tanya Goldová zase tvrdí, že královská rodina si Simpsonovou vybrala jako obětního beránka. Edward totiž nechtěl vládnout a neměl k tomu ani ty nejmenší předpoklady. Přiznat, že král je totálně neschopný, nebylo možné. Prestiž tak zachraňoval příběh, v němž Wallis Simpsonová krále vlasti a rodině „ukradla“.

Neschopný stalker z královské rodiny, nebo bezcitná americká zlatokopka? Ten příběh se už nikdy nepodaří zrekonstruovat přesně a jednoznačně.

Za fasádou nablýskané love story se každopádně odehrávalo méně přitažlivé drama.

Možná i špionážní.

Historici se shodnou, že Edward i Wallis sympatizovali s nacistickým Německem. V jaké míře a s jakými důsledky? To už je otázkou sporů.

V roce 1937 společně navštívili Adolfa Hitlera. Před několika lety bulvární média otiskla snímky, na nichž Edward a jeho neteř Alžběta, současná královna, nacvičují nacistický pozdrav. Alžbětě bylo tehdy sedm let.

Byly Edwardovy sympatie dány rozčarováním z toho, jak se k němu a Wallis chovala rodina, média, politika? Obdivoval jako přesvědčený antisemita Hitlerův nekompromisní boj za „čistotu rasy“?

A byla si Wallis opravdu blízká s velvyslancem Německa v Británii, pozdějším říšským ministrem zahraničí Joachimem von Ribbentrop?

Oba byli už od 30. let pod dohledem tajných služeb. Oba byli podezřelí nejenom ze sympatií k říši, ale také ze špionáže v její prospěch. Později dokonce z účasti na přípravě státního převratu.

Někteří historici a publicisté mají za to, že obvinění byla zfalšovaná. Jiní dál v archivech hledají usvědčující materiály. Oč šlo?

Pomiňme rozbor „drobností“. Tedy otázku, zda Wallis předávala tajné informace Ribbentropovi. Nebo nakolik vážně Edward myslel výroky, že by britské politiky „postavil ke zdi“ a že za válku mohou výhradně „Židi a rudí“.

Podstatné bylo a je jiné podezření: Že Hitler chce využít Edwarda ke státnímu převratu. Edward by byl s pomocí Německa dosazen na trůn, sjednal s ním mírovou smlouvu a uvolnil by mu tak ruce k útoku na východ.

Většinu války prožili vévoda a vévodkyně z Windsoru na Bahamách. Winston Churchill tam Edwarda „uklidil“ jako guvernéra. V Evropě ho rozhodně mít nechtěl.

Po válce Edward a Wallis odmítli všechna obvinění a přestěhovali se do Paříže. Navázali na svůj předválečný život: Ani jeden z nich neměl žádnou práci, žili v přepychu a těšili se pozornosti jako společenské celebrity.

Takto popsal jejich život osobní tajemník John Utter: „Po večeři se podávala whisky. Byly to dlouhé večery. Neměli si vzájemně co říci. A tak obsah karafy pomalu ubýval a ubýval.“