„Dal bych jim to vypít.“ Jak dávno zapomenuté nebezpečí šokovalo Česko

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

14. září 2012 zakázal ministr zdravotnictví prodej alkoholických nápojů s obsahem alkoholu nad 20 %. V té době už se jedovatým alkoholem smrtelně otrávilo 19 lidí. Dalších třicet leželo v nemocnici.

Ta hrozba přišla nenadále. Byl to zvláštní a mimořádný šok. Zmatení. Chaos. Ztráta pevné půdy pod nohama.

Ne, nebyla to válka, ani tornádo. A další roky nás trénovaly k cynickému nadhledu. Zemřely desítky lidí? Možná to z dnešního pohledu vypadá už jen jako detail.

Jenže podstata zůstává. Ty otázky: Kde to tedy vlastně žijeme? Tohle je možné u nás? V té spokojené bohaté demokratické zemi uprostřed Evropy? Opravdu tady u nás umírají lidé na otrávený alkohol? Neděje se to jen někde na indickém venkově?

Možná je to jen „detail“. Ale chlad z toho probuzení nemizí: I tohle se tu může dít.

3. září 2012 si šel dvaašedesátiletý muž jako obvykle koupit levný rum do stánku v Havířově. Doma nalil sobě a své družce. Za několik hodin oba zemřeli. Byl to silný jed.

Otrav a úmrtí rychle přibývalo. Lékaři zjistili, že může jít o otravu metanolem. Zavládla panika. Doprovázela jí ale i masivní státní a policejní akce. Důvod? Nikdo v té chvíli nemohl vědět, kolik otráveného alkoholu se dostalo do běžné distribuční sítě.

Otrava se rozšířila do jedenácti krajů. Dokonce i do zahraničí – na Slovensko a do Polska. Do konce roku zemřelo 41 lidí.

Můžeme si to představit jako otravu studní. Stání zástupce Roman Kafka načrtl jiné přirovnání - zničení přehrady. Voda nezadržitelně zaplavuje vesnice a města. Týká se to každého.

Nejde „jen“ o konzumenty levného alkoholu v pochybných stáncích. Nad tím by možná dobře zabezpečený cynický piják kvalitního alkoholu mohl pokrčit rameny. Je to jinak: Přijdete do supermarketu v centru velkého města, koupíte si značkový rum a za pár hodin jste na jednotce intenzivní péče s velmi nejistou prognózou.

Vyšetřovatelé později zjistili, že kdyby se všechen otrávený alkohol dostal do obchodů, mohl zabít přes 150 tisíc lidí.

Metanol je látka patřící do skupiny alkoholů. Je silně jedovatý. Poprvé ho izoloval irský chemik Robert Boyle v roce 1661. Na konci 19. století byl objeven nový způsob čištění metanolu a ten se tak stal oblíbenou levnější náhradou etanolu například při výrobě toaletního papíru či různých balzámů.

Netrvalo dlouho a metanol se stal náhradou etanolu i při nelegální výrobě alkoholu. Na začátku 20. století se objevily hromadné otravy ve Spojených státech – 156 mrtvých – nebo v Německu – 72 obětí.

Lékaři nicméně neměli důkazy o tom, že otravu způsobil skutečně metanol. Při pokusech na laboratorních zvířatech se otrava neprojevila. Ještě v roce 1911, kdy se v jedné berlínské hospodě otrávilo 160 lidí, odborníci neměli jasno.

Až v roce 1923 vědci prokázali, že primáti nebo prasata jsou na metanol podobně citliví jako člověk.

Důkaz o smrtících účincích metanolu ale hromadným otravám nezabránil. Možnost levnější výroby alkoholu zůstala pro určitý typ podnikatelů už trvale příliš lákavá.

Podle dostupných údajů umírá nejvíc lidí na otravu metanolem v Indii. Ale i moderní Evropa má případy masových otrav. Například: V roce 2001 se v Estonsku otrávilo 154 lidí, 68 z nich zemřelo. Úmrtnost byla 44 %.

„Ano, opravdu se to celé zrodilo takhle pitomě,“ říká státní zástupce Roman Kafka, který vedl vyšetřování a míchačům i hlavnímu distributorovi navrhl doživotní trest za úmyslné obecné ohrožení. „I když nechtěli zabíjet, měli vědět, že se to stát může. Věděli, že do směsi nalili jed, a ten jed pak distribuovali po celé zemi.“

Nechtěli zabíjet… Snad ne. V tom případě byli až neuvěřitelně omezení a nezodpovědní. Hrozba, na kterou se nedá nijak připravit.

Rudolf Fian a Tomáš Křepela vyrobili 10 tisíc litrů otrávené směsi. Etanol a metanol míchali v poměru 1:1.

„Křepela se mezi řečí zmínil, že když se metanol zředí v poměru jedna ku jedné s etanolem, tak se jedovaté účinky zruší,“ vzpomínal Rudolf Fian v policejním protokolu. „Uvěřil jsem tomu a nikde jsem to neověřoval.“

Tomáš Křepela. Pracoval ve firmě, která vyráběla autokosmetiku. A odkud na černý trh proudily stovky litrů nedaněného lihu na výrobu nelegálního alkoholu. Později založil vlastní podnik, kde ze směsi lihu a metanolu vyráběl nemrznoucí směs do ostřikovačů. V roce 2009 zaměstnal Rudolfa Fiana.

Rudolf Fian. Slovák, který většinu života strávil v Karviné. Vyučený zámečník, živil se jako hospodský nebo horník. Myšlenka na snadný výdělek smícháním metanolu a etanolu mu nedala spát. Proč to nezkusit, když to nikomu neublíží?

Jiřímu Vaculovi ze Zlínska svěřili roli distributora. Byl to jejich známý, který se živil prodejem alkoholu na černém trhu. „Složení jsem mu neřekl, to bylo moje know-how,“ vypověděl Fian. „Jen že jsou v tom nějaké sračky.“

A pak už zapracovala Vaculova distribuční síť. Připojovali se další lidé, kteří přidávali různé příměsi a smrtící směs dál prodávali jako vodku, rum nebo třeba meruňkovici.

Roztékalo se to mezi lidi. Jako voda z otrávených studní.

Už 24. září policisté odhalili původ jedovatého alkoholu a zatkli Fiana, Křepelu a Vaculu. Postupně rozkrývali distribuční síť a otevřeli tak případ s největším počtem obviněných v dějinách české kriminalistiky. Před soudem nakonec stálo sedm desítek lidí.

Rudolf Fian a Tomáš Křepela dostali doživotní tresty.

Vyšetřování mělo ještě jeden důležitý vedlejší efekt. Přes síť Vaculových kompliců se policistům podařilo dostat až k bossovi české „lihové mafie“ Radku Březinovi. Ten dlouhodobě dodával na černý trh nelegální líh. Na daních připravil stát o více než pět miliard korun.

Březina si od soudu odnesl téměř patnáctiletý trest vězení. Vloni soudy zamítly jeho žádost o podmínečné propuštění. Březina v žádosti uváděl, že „prodělal změnu osobnosti, má jinak nastavený hodnotový žebříček, byl třiadvacetkrát kázeňsky odměněn a pomáhá spoluvězňům – zejména tím, že je vzdělává v angličtině a ve finanční gramotnosti“.

Finanční gramotnost bývala nepochybně Březinovou silnou stránkou. Je otázka, jak ji hodnotit u Fiana a Křepely. Těch deset tisíc litrů jedovaté směsi považovali za test trhu. Zatím nepočítali s velkými zisky – stačilo jim 50 tisíc.

Předem to nevěděli, ale vyšlo to na tisíc korun za jeden lidský život.

Po vypití jedovatého alkoholu zemřelo 50 lidí. Celkem se jich otrávilo více než dvojnásobek. Někteří s doživotními následky – poškozením nebo dokonce trvalou ztrátou zraku.

Smrtící tupost jako příval vody z protržené přehrady.