Manželé Stodolovi: Čiré zlo, které bylo možné zastavit mnohem dřív

Článek si můžete také poslechnout v audioverzi.

Tento text není recenze. Přesto nemá smysl předstírat, že případ manželů Stodolových nepřipomíná v souvislosti s filmem, který bude mít v kinech premiéru na konci února. Vyjasněme tedy situaci hned na začátku.

Autor tohoto textu film neviděl a ani se na něj nechystá. Polemiku o filmu ovšem vnímá jako v principu důležitou. Žánr „True Crime“ je velmi populární, a proto ho pravděpodobně nezastaví morální intelektuální výhrady části veřejnosti. Což na druhou stranu neznamená, že by neměly v diskusi zaznít. A že by neměly být brány vážně.

Je opravdu dobrý nápad točit o vrazích, kteří své zločiny spáchali před tak krátkou dobou? Stodolovi vraždili v letech 2001 až 2002. Příbuzní a známí jejich obětí nepochybně žijí. A je vůbec dobrý nápad točit o masových vrazích? Poskytnout jim jistou míru satisfakce tím, že se stanou všeobecně známými, populárními? A nabídnout tak motivaci jejich případným nástupcům? A lze se vůbec ve filmovém zpracování vyhnout jisté míře jejich „zlidštění“? Psychologizaci, která z nich alespoň v nepatrné míře učiní oběti? Oběti „systému“, nešťastného dětství, manipulace, závislostí…

Zpět ale k samotným vrahům. Připomeňme si případy chladnokrevných vražd, za které byli Jaroslav a Dana Stodolovi odsouzeni na doživotí. Od verdiktu brzy uplyne dvacet let.

Manželé Stodolovi neměli zábrany. A neměli žádný velký inteligentní plán, jak svoje zločiny provést a zamaskovat. Přesto jim všechno dlouho procházelo. Neschopnost policie byla neuvěřitelná. Nejenom že vyšetřovatelé vrahy nezastavili, oni je dokonce spíš inspirovali, aby pokračovali dál.

Když nám prošlo tohle, tak snad projde všechno…

První vraždu spáchal Jaroslav Stodola sám, 16. listopadu 2001. Ale důkladně ji naplánovali spolu s manželkou Danou. No, důkladně. Plán zněl takto: Stodola měl vniknout do domku souseda, důchodce S. Š. Maskoval se parukou a punčochou nataženou přes obličej. Muže měl svázat a přimět, aby mu prozradil, kde má peníze. A pak se vrátit domů a oběť ponechat svému osudu. Vypadalo to jednoduše a Stodola se během plánování navíc posilnil třemi litry domácího vína.

Zpočátku to i vycházelo. Stodola se do domku dostal, když šel jeho majitel krmit zvířata do chléva. V domě pak důchodce snadno přemohl a vystrašil. Ten mu dal 40 tisíc korun, jenže byl odvážný a při předávání peněz mu strhl masku. Stodola zpanikařil a uškrtil ho.

Ale nevzdával to, snažil se vraždu zamaskovat – tělo zavražděného uložil do postele a na peřinu kolem něj rozestavil několik hořících svíček. Než odešel, stačil ještě vzít elektrickou vrtačku, dvě vkladní knížky a několik lahví vína.

Krátce po jeho odchodu začalo v domku od zapálených svíček hořet. Zásah hasičů zničil řadu stop, to ovšem další postup policie a lékařů nevysvětluje, ani neomlouvá. Lékař přivolaný na místo činu konstatoval smrt uhořením a připsal poznámku „nejspíše sebevražda“. Nařídil ale pitvu.

Při pitvě soudní lékař v pardubické nemocnici nevěnoval pozornost zraněním na hlavě zemřelého a přehlédl zlomeninu jazylky, která vždy svědčí o útoku na krk oběti, nejpravděpodobněji jde o rdoušení. Případ byl ponechán obvodnímu oddělení policie v Kutné Hoře, které ho záhy odložilo s tím, že nejde o podezření z trestného činu.

Co víc si mohli Stodolovi přát? Plán nebyl nijak velkolepý, provedení dokonce zásadně selhalo, ale stejně to funguje! Tak proč nepokračovat?

Jaroslav Stodola (1966) a Dana, rozená Bábiková (1970) spolu začali žít v roce 2001. Jaroslav měl v té době za sebou už čtyři odsouzení za trestné činy. Dana dvě rozvedená manželství a neúspěšnou kariéru barové tanečnice v Kanadě. Bydleli na ubytovně, pracovali jako nekvalifikovaní dělníci, měli málo peněz.

Iniciativní při plánování vloupání a vražd byla pravděpodobně Dana Stodolová. Během pozdějších výslechů to sice popírala, ale byla to zřejmě ona, kdo přišel s tím jednoduchým plánem: Potřebujeme víc peněz. V okolí žije mnoho starých lidí, kteří mají určitě našetřeno minimálně na pohřeb. A povídá se o nich, že mají doma spoustu peněz a šperků. Jsou navíc už slabí, nemohou se nám ubránit. Tak tam prostě půjdeme a vezmeme si, co potřebujeme.

Jaroslava Stodolu viděli později i vyšetřovatelé jako zamilovaného muže, který se nechal manipulovat svojí o trochu bystřejší, energičtější a chamtivější manželkou. To je ovšem právě ta nebezpečná psychologizace. I Jaroslav Stodola byl příkladem čirého zla. Zločiny manželské dvojice charakterizovala kombinace omezenosti, naprosté necitlivosti a hrubé síly.

Je možné, že Stodola v rámci své omezené představivosti nepředpokládal, že při vloupání dojde i k vraždě. Ale pak prostě dělal, co „bylo třeba“, aby je oběti nemohly identifikovat. Vraždil vlastníma rukama, škrtil.

Stodolovi několikrát po vraždě zůstali v domech obětí. V kuchyni kouřili, popíjeli, povídali si. Dana Stodolová po vraždě, kterou provedla sama, v domě oběti přespala. V místnosti sousedící s tou, kde leželo tělo zavražděné ženy.

Čiré primitivní zlo. A bylo možné ho zastavit dřív.

Dvanáct dnů po vraždě důchodce S. Š. spáchali Stodolovi druhou vraždu. Bydleli tou dobou u matky Dany Stodolové ve Slavošově, vesnici s přibližně 140 obyvateli. A i druhá oběť byla sousedka. Neměli velkou představivost. A mysleli, že jsou beztrestní.

Ženu, které bylo 69 let, nejprve svázali a mučili, aby jim vydala peníze. Pak ji Jaroslav Stodola uškrtil šátkem. Pod postelí našli 50 tisíc korun. A vraždu zkusili zamaskovat. Zakrvavený polštář, kterým Stodola zraněnou ženu dusil, hodili za kurník. A tělo oběti pohřbili do mělkého hrobu na zahradě i s kabelkou a několika dalšími osobními věcmi, aby to vypadalo, že paní někam odjela.

Příbuzní oběti opakovaně kontaktovali policii s tím, že došlo k trestnému činu. Policisté nedbali ani na to, když nalezli krvavé skvrny na posteli, ani když se našel zkrvavený polštář. Rozryté zahradě nevěnovali pozornost vůbec. Oběť našel až půl roku po vraždě její zeť, když chtěl na zahradě postavit fóliovník.

Další „sebevraždu“ objevili policisté v srpnu 2002. Tehdy Stodolovi vnikli do domu dvou starších manželů, svázali je a nakonec uškrtili. Oběti jim vydaly 10 tisíc korun. Stodolovi, jak bylo jejich zvykem, chvíli relaxovali v kuchyni a odnesli si ještě videorekordér, mobilní telefon nebo elektrický holicí strojek. Pak sundali zavražděným pouta a pustili naplno čtyři hořáky plynového sporáku.

Policisty nezaujaly odhozené nedopalky cigaret v domě dvou zapřisáhlých nekuřáků. Nezkoumali, zda z domu zmizely nějaké cennosti. Znalci při pitvě nezjistili žádná poranění, která by upozorňovala na trestný čin.

Byla to sebevražda. Starší manžele omrzel život. Pustili si plyn.

Neuvěřitelných pochybení policistů a znalců bylo ještě víc. Ale není tady prostor, abychom je detailně probrali. Stodolovi byli nakonec odhaleni víceméně náhodně. V prosinci 2002 bydleli na ubytovně v Brněnci a rozhodli se vloupat do domu, který s ubytovnou sousedil. Zavraždili dvě starší ženy, jejich matka zázrakem přežila. Byla v šoku, zmatená, ale mluvila o „vysokém muži“.

Téměř dvoumetrový recidivista Jaroslav Stodola, který bydlel v sousedství, se nabízel jako jasný podezřelý. Navíc se pokusil o sebevraždu – spolkl smrtící koktejl prášků, který zapil alkoholem. Přežil.

Nakonec se přiznal a začal s policisty spolupracovat. Během rekonstrukcí působí jako snaživý, nepříliš chytrý žák, který se chce zalíbit paní učitelce. Ze dvou důvodů: Jednak opravdu není schopný zrekonstruovat, co udělal, a sám se tomu diví. Jednak se snaží brát vinu na sebe, tvrdí, že jeho manželka se na vraždách nepodílela.

Zlom přichází ve chvíli, kdy se dozví, že Dana Stodolová spáchala jednu vraždu sama, neřekla mu o ní a i tu chce svést na něj. Při téhle rekonstrukci je Jaroslav Stodola bezmocný, nemá informace, vzdává to… Konstatuje, že „Dana je mrcha“.

Za rok a 14 dnů zavraždili Jaroslav a Dana Stodolovi celkem osm lidí ve věku 62 až 81 let.

26. dubna 2004 byli odsouzeni na doživotí.