Záhadný a možná nepřesný Kosmas. Od smrti kronikáře uplynulo 900 let

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O nejstarším českém dějepisci a kronikáři Kosmovi není zachováno mnoho informací. Některé se přesto dají vyčíst z jeho nejznámějšího díla Kosmovy kroniky české. Začal ji psát ve svém pozdějším věku - sám sebe v textech zmiňoval jako osmdesátiletého muže. A v psaní pokračoval prakticky až do své smrti. Od ní letos na podzim uplyne 900 let.

Kosmas se narodil okolo roku 1045 do vzdělané, kněžské a dle některých historiků i urozené rodiny. Teorie o tom, že Kosmova rodina nebyla chudá, vychází hlavně z faktu, že se budoucímu prvnímu českému kronikáři v životě dostalo celkem neobyčejného vzdělání. Do kroniky pak později vpisoval například několik antických citací a referencí středověkých klasiků latinské literatury.

Nositelkou vzdělanosti byla tehdy církev. Proto Kosmas získal základní vzdělání na katedrální škole v Praze při Pražském kostelu, kde vykonával povinnosti obvyklé pro nižší duchovenstvo. Později se ale za studiem vydal i za hranice. Zda za vzděláním putoval po několika různých zemích, jak to v jeho dobách bylo zvykem, badatelům a veřejnosti není známo. S jistotou lze ovšem říct, že jednou z nich, a možná i jedinou, byla Belgie.

Kosmas se totiž ve svých spisech zmínil, že se při studiích setkal s mistrem Frankem Kolínským, který na škole v Lutychu studoval mezi lety 1047−1083. Samotný Kosmas na škole zřejmě studoval gramatiku a dialektiku.

Kosmův návrat do Čech se odhaduje na dobu okolo roku 1086. Tehdy totiž údajně stál po boku biskupa Jaromíra u Mohuči a byl očitým svědkem vydání listiny Jindřicha IV., která obnovovala hranice Pražského biskupství. Kosmas tenkrát sloužil jako Jaromírův důvěrník.

Jeho další kariérní zvrat nastal o několik let později, konkrétně 11. června 1099, kdy byl v Ostřihomi vysvěcen na kněze tamním arcibiskupem. Možná překvapí, že tou dobou už byl ve vztahu se ženou. Tehdy to však bylo běžné, ani v římské církvi se celibát závazně neprovozoval.

Kosmovou manželkou byla dle dosud zjištěných informací žena jménem Božetěcha. O ní se ví ještě méně než o jejím manželovi. Dá se však předpokládat, že nebyla úplně obyčejnou ženou. Jednak o ní v pár zmínkách Kosmas jako o obyčejné ženě nepsal. Její památku navíc připomíná i Olomoucké nekrologium - seznam zemřelých kněží.

Božetěcha ovšem není jedinou rodinnou nejasností spojenou s kronikářovým životem. O Kosmovi se ví, že měl spolu se svou manželkou alespoň jednoho syna. Pravděpodobně se jmenoval Jindřich a historikové dodnes spekulují, zda to nebyl olomoucký biskup Jindřich Zdíka. Tato teorie není potvrzena, ale ani se ji zatím nepovedlo jednoznačně vyvrátit.

Ve vyšším věku se Kosmas začal věnovat sepisovaní českých dějin. Kosmovu kroniku českou psal od roku 1119 až do své smrti a rozdělil ji do tří knih.

První část se opírá o pověsti – líčí mýtické předky Čechů, Libušinu věštbu či příchod Bořivoje. Patří přitom k nejspornějším částem kroniky, co se pravdivosti týče. Sám Kosmas o první části mluvil jako o díle, které vylíčil dle „bájného podání starců“.

Knihy druhá a třetí pak měly zachycovat události, které se skutečně staly v předchozí době a také za Kosmova života. Na začátku třetí knihy Kosmas poznamenal, že „napsaná pravda plodí v srdcích ublížených nenávist“. Možná i proto jsou části, v nichž píše o své současné době, často příznivé k soudobým knížatům a panovníkům.

Dílo, napsané latinsky a později přeložené Václavem Vladivojem Tomkem, kombinuje historická fakta s literárními prvky. Kosmas s oblibou používal barvité popisy bitev, politických intrik i krutých osudů a snažil se, aby byla kronika mimo jiné i čtivá. Mnohé pasáže pak obsahují i moralizující ponaučení. Naznačuje to, že autor nechtěl jen zaznamenávat minulost, ale také vychovávat své čtenáře.

Kosmova kronika ovlivnila řadu pozdějších kronikářů a její dochované rukopisy svědčí o tom, že byla ve své době široce čtena. Na kroniku se pak navíc snažilo navázat nemálo autorů. Z díla vycházeli například takřečený Dalimil či Václav Hájek z Libočan.

Kosmas zemřel 21. října 1125 ve věku 79-80 let. Původní rukopis jeho kroniky se nezachoval, je však známo 15 pozdějších opisů.