Jaltská konference před 80 lety rozdělila Evropu a předznamenala studenou válku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sály plné zlata, na stole kaviár a šampaňské. Před 80 lety začala konference na krymské Jaltě, kde se sešli zástupci Británie, Spojených států a Sovětského svazu - tedy britský premiér Winston Churchill, americký prezident Franklin Delano Roosevelt a sovětský představitel Josif Stalin.

V Livadijském paláci tito tři státníci projednávali otázky poválečného uspořádání Evropy, ale také bezpodmínečnou kapitulaci Německa nebo vstup Sovětského svazu do války proti Japonsku.

Konference tří mocností se konala na Krymském poloostrově, protože Stalin nedlouho před ní prodělal mozkovou mrtvici a lékaři mu zakázali cestovat. Nebyl ale jediný, který na setkání velké trojky přijel ve zdravotně neuspokojivém stavu. Americký prezident Roosevelt, který byl tou dobou kvůli vrozené obrně již na vozíku, bojoval kvůli dlouhodobému kouření se srdcem a dle Churchillových slov z něj na konferenci již koukala smrt. Všichni byli i přesto připraveni jednat.

Vývoj konference na Jaltě předurčilo již setkání stejné trojice mužů v Teheránu v roce 1943. Kromě taktik v boji proti mocnostem Osy v íránské metropoli tehdy tři státníci nastínili poválečné uspořádání Evropy, a to především v otázce polských hranic. Hlavně ale otevřeli ve Francii frontu proti nacistickému německu. O dva roky později na Jaltě proto díky teheránské dohodě nevařili z vody.

Jaltská jednání se soustředila na několik zásadních bodů. Spojenci se dohodli na bezpodmínečné kapitulaci Německa a jeho rozdělení do čtyř okupačních zón spravovaných USA, Velkou Británií, Sovětským svazem a Francií. Stejně se mělo rozdělit i hlavní město viníka války - Berlín. Právě ono rozdělení mělo Německu zabránit v tom, aby se kdy znovu stalo hrozbou pro světový mír. Součástí dohody byl mimo jiné také plán na rozpuštění německé armády a odstranění nacistické ideologie.

Spojenci se na Jaltě také shodli na německých válečných reparacích, včetně nucených prací Němců, kterých se později Sovětský svaz nebál využít. Dále se dohodli na německém odzbrojení a potrestání nacistů.

Na výsledky konference měly vliv mimo jiné i vztahy protihitlerovské koalice. Roosevelt a Churchill se totiž neshodovali v názoru na Stalina. Podle Roosevelta, jak po návratu z Jalty prohlásil, se Stalinem „nastoupili na cestu světového míru“. Naopak Churchill o sovětském vůdci neměl iluze a Rooseveltova naivita ho rozčilovala.

Americký prezident měl ale ještě jeden důvod, proč Stalinovi nadbíhat. Šlo mu totiž především o to, aby mu Stalin pomohl v plánované ofenzivě proti Japonsku. A vyplatilo se. Stalin Rooseveltovi slíbil, že mu s ofenzivou 90 dní po porážce Německa pomůže.

Už to však nestihl. Prezident Roosevelt zemřel 12. dubna, tedy dva měsíce po ukončení této konference. Jeho nástupce Harry S. Truman pak v 88. den ze Stalinem slíbených 90 dnů poprvé použil atomovou bombu, když ji svrhl na japonské město Hirošima.

Dalším důležitým aspektem Jaltské konference bylo poválečné uspořádání Evropy. V době, kdy se setkání tří mocností konalo, měla Rudá armáda silné postavení, v osvobozování Evropy byla rychlejší než Západ. Stalin díky tomu mohl budoucnost kontinentu téměř nadiktovat. Jeho hlavním cílem bylo, aby ve východních zemích vyvinul sovětskou sféru vlivu. Churchill naopak požadoval nastolení demokratických režimů a svobodné volby.

Obdobná situace nastala i v otázce Polska - státu, který byl pro britské premiéra nejbolavějším tématem. Zatímco Churchill a Roosevelt chtěli v Polsku zajistit demokratický vývoj, Stalin i zde prosazoval sovětský vliv. Trval i na tom, že si z Polska vezme to, co na začátku války zabral. Na oplátku si Polsko mohlo posunout hranici na západ, na úkor Německa.

Důležitým milníkem konference byla dohoda o vzniku Organizace spojených národů (OSN). I ta měla podle představ západních představitelů pomoci k tomu, aby Sověti neovládli východní Evropu. Stalin se vznikem OSN souhlasil, organizace ale komunistickému vlivu zabránit nedokázala.

Stalin měl totiž plán a bylo mu prakticky jedno, co na Jaltě slíbil. Potvrzuje to i fakt, že když se na něj obrátil ministr zahraničí Molotov s výtkou, že je Stalin možná příliš vstřícný, odpověděl: „Nic se neděje, později si to stejně uděláme po svém.“

Přestože Jalta symbolizovala jedinečnou jednotu spojenců, její výsledky nesly dvojznačný odkaz. Na jedné straně přinesla plán na poválečnou obnovu a mír, na straně druhé připravila půdu pro rozdělení světa na východní a západní blok. Mírová jednání tak paradoxně přispěla k tomu, že nově vznikající konflikty měly zcela jinou podobu – podobu studené války.