Článek
Když 16. prosince loňského roku oznámil nizozemský národní archiv seznam dokumentů, které budou s novým rokem odtajněny, vyvolal pozdvižení v malé vesničce Ommeren nedaleko Arnhemu. Na místo se začali stahovat hledači pokladů z celé Evropy a v posledních dnech proměňují okolí v jedno velké oraniště.
Mezi dokumenty, u nichž uplynula maximální doba 75 let, po kterou mohou být dle nizozemských zákonů utajeny, je totiž i mapa údajného pokladu, která se dostala nizozemským úřadům do rukou na konci roku 1946. Co se píše v těchto odtajněných dokumentech?
Bývalý německý výsadkář, po válce truhlář v Baden-Badenu, v ní vyznačil místo, na kterém prý několik německých vojáků označilo místo úkrytu cenností z vybombardované banky v Arnhemu. Pobočka Rotterdaamsbank dostala prý přímý zásah v srpnu roku 1944. Několik vojáků z nedaleké jednotky posbíralo cennosti z trezoru, které se prý válely v rozvalinách, a před postupujícími spojenci je zakopali u jedné z polních cest u Ommerenu.
Na případ už krátce po druhé světové válce upozornil nizozemské úřady šéf nizozemské mise při velitelství francouzských sil v Německu v Baden-Badenu, major Rens.
„V září 1946 mi jeden z mých strážců řekl, že získal informace o sbírce šperků ukrytých poblíž Arnhemu, které byly nalezeny během bojů při leteckém výsadku v srpnu 1944 některými německými parašutisty. (Cennosti) byly zakopány v dubnu 1945, krátce před internací. Šperky jsou prý především prsteny, hrací skříňky, náhrdelníky a náušnice ze zlata a drahých kamenů,“ píše Rens v hlášení Centrální službě pro vyšetřování majetku, zabývající se návratem uloupeného majetku právoplatným majitelům.
Cesta v nizozemském Ommerenu, která vede k místu označenému v plánku jako ukrýt pokladu.
Dopis pro Centrální službu pro vyšetřování majetku z 19. prosince 1946 obsahuje i výpověď dotyčného vojáka, Helmuta Sondera.
„V Arnhemu moji tehdejší nadřízení, oberfeldwebel Kastel a seržant Bräuer našli v budově banky na Velperstrasse, která byla těžce poškozena přímým zásahem bomby, hrací skříňky, prsteny, náhrdelníky, brože, náramky a náušnice ze zlata nebo jiných cenných drahých kamenů (brilianty, diamanty), které posbírali a zabalili do beden od rozbušek. Jednalo se o čtyti zinkové krabice o rozměrech 35 × 20 × 30 cm,“ vypověděl Sonder před německými vyšetřovateli.
Zaslaný materiál obsahoval i plánek s uložením pokladu. Mělo jít o třetí topol na polní cestě jižně od Ommerenu. Nizozemské úřady začaly brát upozornění vážně, když zjistily, že rukou vyhotovený plánek odpovídá skutečnosti a místo podle něj lze najít. První ověření na místě na přelomu roku 1946 a 1947 nedopadlo dobře, protože půda byla zmrzlá.
Pracovníci Centrální služby pro vyšetřování majetku se k topolům vrátili v květnu a na místě narazili na dva důstojníky americké armády, kteří se vůbec netajili s tím, že hledají údajný poklad německých výsadkářů. Ani květnová hledačská akce ale nebyla úspěšná, a tak se nizozemské úřady rozhodly požádat okupační správu v Baden-Badenu o „zapůjčení“ Helmuta Sondera. Ten na místo dorazil v červnu 1947, potvrdil správnost místa a – opět se nic nenašlo.
Cesta od hlavní silnice k vesničce Ommeren.
Nizozemské úřady následně stanovily několik verzí toho, co se mohlo stát: celý případ si Sonder vymyslel, poklad ještě před oznámení nizozemským úřadům vyzdvihl někdo z německých vojáků či civilního obyvatelstva, anebo tak učinil nepoctivý pracovník služby pro vyšetřování majetku, který předběhl kolegy při oficiální akci.
První varianta byla zamítnuta. Sonderovo vystupování bylo věrohodné a vymyšlením si příběhu by si nijak nepomohl. Mezi místními rovněž nebylo nic zjištěno, a tak kromě nepoctivého úředníka zbyli ještě vojáci. Ze šestice vojáků se tři nedožili konce války a čtvrtým byl Sonder. Zbývají rotmistr Kastel a seržant Van de Water. O jejich osudu se zatím nepodařilo nic zjistit.
Příběh o vojácích je ale v jednom detailu trochu přikrášlený – k cennostem nepřišli vojáci „záchranou“ poházených cenností v ruinách rozbombardované banky. Jak upozornil Josst Rosendaal, historik z univerzity v nedalekém Nijmegenu, v nedávném rozhovoru pro list The Guardian, v srpnu 1944 žádné bombardování Arnhemu neproběhlo.
V říjnu a v listopadu 1944 ale němečtí vojáci vyloupili nejméně šest arnhemských bankovních poboček a loupež se pokusili zamaskovat založením požáru.
Nejistota, zda poklad vůbec existuje, ale hledače neodrazuje. A tak stále „rozrývají“ malou vesničku ve středu Nizozemska.
Tým Josefa Klímy
Josef Klíma, Marcela Sobotková a Jaroslav Mareš.
Příběhy podvodů, neetického jednání, pohnuté lidské osudy i dosud neznámé okolnosti historických událostí. To jsou témata týmu Josefa Klímy.
