Hrdinská bitva o Alamo. Jedna z nejvylhanějších kapitol amerických dějin

V roce 1836 se v budovách bývalé misie Alamo opevnily necelé dvě stovky Texasanů, aby zpomalily postup mnohatisícové armády mexického generála Santa Anny. Všichni hrdinně bojovali, věděli, že nemohou vyhrát, že zemřou. Všichni padli.

Ale jejich smrt otevřela cestu k vítězství „texaské revoluce“. Získali totiž rozhodující čas pro zformování texaské armády, která v následujících bitvách Mexičany porazila. Vznikl nezávislý stát Texas.

A hrdinové z Alama se těch vítězných bojů alespoň symbolicky účastnili. Texasané si ve střetech s Mexičany dodávali odvahu pokřikem „pamatujte na Alamo!“

Taková je oficiální legenda.

V posledních letech se ale množí v médiích titulky „Je čas přehodnotit mýtus o bitvě u Alama“. Nebo mírnější varianta „Jak máme vzpomínat na Alamo?“

Před dvěma lety se na prestižní žebříček bestsellerů The New York Times zařadila kniha Forget Alamo: The Rise and Fall of an American Myth (Zapomeňte na Alamo: Vznik a pád amerického mýtu). Podle knihovny Kongresu Spojených států je to na téma „Alamo“ kniha s pořadových číslem 600.

Jeden ze spoluautorů knihy Chris Tomlinson shrnuje: „Vše, co se říká o Alamu, je lež.“

Snad až na to, že Alamo padlo 6. března 1836.

Ukázkovým zpracováním legendy je film Alamo z roku 1960. Filmový idol z doby klasických westernů John Wayne snímek režíroval a hrál i jednu z hlavních rolí. Není třeba zabývat se dějem, ten plyne v duchu už naznačeného „alamovského mýtu“. Film je navíc známý, nedávno ho ostatně znovu uvedla i Česká televize.

Z hlediska pohledu na „přepisování dějin“ jsou zajímavé dvě jiné roviny: Vykreslení hlavních postav. A autorský vklad Johna Waynea.

David Crocket, jedna z největších legend amerického „divokého Západu“ srovnatelná s Buffalo Billem. Zálesák, stopař, lovec, voják a bojovník s indiány. Zároveň člověk s velký charizmatem, schopný řečník, moudrý lidový vypravěč. Politik několikrát zvolený do Sněmovny reprezentantů.

Celá tato minulost a tyhle vlastnosti jsou ve filmu naznačeny, připomenuty. Navíc je Wayneuv Crocket laskavý a empatický člověk. A především je to milovník svobody. V proslulém monologu říká: „Republika. Miluji zvuk toho slova. Znamená, že lidé mohou žít svobodně, mluvit svobodně, jít, kam chtějí… Některá slova ve vás probouzejí silné pocity. Republika patří mezi ta slova, která mě dojímají.“

James Bowie, trochu lehkovážný, trochu opilec, rebel a dobrodruh. Ale především statečný, neústupný, čestný chlap, který neuhne před žádným soubojem. Na první pohled to tak možná nevypadá, ale když jde o život, je to právě tenhle člověk, na kterého se můžete spolehnout.

William Travis, upjatý důstojník s chováním anglického gentlemana. Vyžaduje přesné dodržování disciplíny a střetává se s rebelujícím Bowiem. Ještě že mezi nimi dokáže sjednat kompromis Davy Crocket! Travis ve srovnání s oběma zálesáky zpočátku působí dojmem nepříliš sympatického suchara.

Ale postupně se ukážou jeho základní rysy: Je chladnokrevný, statečný a především naprosto oddaný své přísaze, své povinnosti. V předem prohrané bitvě neustoupí. Ví, že obětovat život má smysl, protože generál Houston potřebuje čas na zformování armády.

Tak taková je Amerika. Crocket, Bowie, Travis. Láska ke svobodě. Čest. Povinnost.

John Wayne, herec, režisér, producent, ikona amerického klasického filmu. Není cílem tohoto textu „přepisovat“ Wayneovu filmografii. To je samostatné téma. Stačí k němu jen připomenout, že proslulý představitel kovbojů v rozhovoru z roku 1971 prohlásil: „Věřím v nadvládu bílých.“

Pokud jde o Alamo, je podstatné, že Wayne byl vyhraněný konzervativní republikán a antikomunista. Mezi roky 1949–53 byl předsedou sdružení filmařů za „zachování amerických ideálů“, které usilovalo o prosazování „amerického způsobu života“ ve filmu a bojovalo proti vlivu komunizmu a fašizmu.

Wayne spolupracoval se senátorem Josephem McCarthym a aktivně se podílel na vytváření „černé listiny“ filmařů. Herců, režisérů, scénáristů, kteří přišli o práci kvůli podezření z „ne-americké činnosti“.

A proč je to důležité pro jeho film o Alamu a pro celou legendu? Podle některých historiků, ovšem například i hercovy dcery, je film Alamo podobenstvím studené války. Na jedné straně bojovníci za svobodu, na straně druhé obří armáda, v jejímž čele stojí generalisimus, pro kterého lidský život a lidská práva neznamenají nic.

Na začátku filmu může divák na plátně číst: „Generalisimus Santa Anna táhl na sever a drtil všechny, kteří se vzepřeli jeho tyranské vládě. Obyvatelé se nyní museli rozhodnout – jestli se mu podřídí, nebo se vzepřou.“

Ne, není smrtelným hříchem, že Wayne byl „mccarthyovec“ a určitě to neznamená, že nemohl být dobrý herec či režisér. Ve vztahu k Alamu jde o to, že historii zkreslil hned dvojnásobně: Nekritickým příklonem k legendárnímu vyprávění a svým osobním podobenstvím o boji za svobodu.

Tak to ostatně s dějinami bývá: Pozdější generace něco nekriticky přebírají, něco sami vkládají. A pak přijdou další generace, které přinesou nový vklad – rozezlení na tím, co s dějinami udělali ti před nimi.

Nejméně otázek se vztahuje k té největší legendě – Davidu Crocketovi. Jedna zásadní je ale už několik desítek let v centru vášnivého sporu historiků a komentátorů: Jak David Crocket zemřel?

V roce 1975 vyšly v anglickém překladu zápisky José de la Peni, mexického důstojníka, který se účastnil bitvy o Alamo. Byl to skandál. A začátek letitého sporu. De la Peňa totiž tvrdí, že Crocket nezemřel v boji. Že se vzdal, byl předveden před Santa Annu a ten nařídil jeho popravu.

Vědci už dokázali pravost de la Peňova deníku. Zůstává ovšem nadále otázka, zda si nevymýšlel. Žádný konečný rozhodující důkaz historici velmi pravděpodobně nenaleznou. A tak máme před sebou další plastický obraz dějin a dějepisu.

Historici obou polemizujících táborů mají za sebou náročnou a nepochybně i poctivou práci s prameny. A tuhle práci korunuje přesvědčení. Na jedné straně přesvědčení o tom, že americký hrdina oddaný ideálu svobody by se nikdy nevzdal. Na straně druhé přesvědčení, že svaté legendy do dějepisu nepatří a je důležité je zpochybňovat.

James Bowie je pro „revizionisty“ naopak mnohem lákavější předmět zkoumání. Ano, byl to zálesák, neohrožený muž a velmi obratný bojovník s dlouhým nožem. Ten nese i jeho jméno „Bowie knife“ (v českých indiánkách „boviják“), byť ho Bowie velmi pravděpodobně nevymyslel.

Ale Bowie měl za sebou i leccos jiného. Jako mladík se spolu se svým bratrem spojili s pirátem Jeanem Lafittem a pašovali do Louisiany otroky dovezené z Afriky. Ve velkém spekuloval s pozemky. Mnoho nespokojených farmářů na něj podalo žalobu, ale soud byl nakonec zastaven, protože se ztratily základní důkazní dokumenty.

Bowie raději odjel do Mexika. Tady přijal katolickou víru, vzdal se amerického občanství a přísahal věrnost Mexiku. Oženil se s bohatou devatenáctiletou dědičkou, nastěhoval se do rodinného sídla. A spekuloval s pozemky.

Zpřísňování mexických zákonů ohledně přistěhovalectví, vlastnictví otroků a prodeji půdy mu nevyhovovaly. Přidal se na stranu revoluce.

V Alamu pravděpodobně do bojů vůbec nezasáhl. Nikoli svoji vinou. Byl těžce nemocný. Celou bitvu proležel v posteli, kde také zemřel

William Travis odešel z rodinné farmy, aby studoval práva v největším alabamském městě Clairborne. V devatenácti se oženil, o rok později se jim s manželkou narodil syn. Travis byl velmi ambiciózní, toužil vystoupat do vyšších vrstev místní společnosti.

Během studií začal přispívat do místních novin Clairborne Herald. Pak list sám převzal. Nedařilo se mu a zadlužil se. Nedařilo se mu ani po otevření vlastní právnické kanceláře. Neměl klienty a zadlužil se ještě víc. Jeho věřitelé ho pohnali před soud.

V té době se doslechl o lákavých možnostech pro přistěhovalce v Mexiku. Své těhotné ženě slíbil, že v Mexiku vydělá dost peněz, aby splatil dluhy a že pro ni a děti pošle. Nikdy to neudělal.

Prostě utekl do Mexika.

Crocket. Bowie. Travis. Pochybnosti o lásce ke svobodě. Čest? Povinnost?

A to ještě není to hlavní.

„Vaši předci nám zabili Davyho Crocketa.“ S tímto tvrzením jsou – jen s mírnou nadsázkou – konfrontovány texaské děti mexického původu v sedmé třídě. Je to obdoba smrtelného hříchu, kterého se dopustili Židé, když ukřižovali Ježíše.

Malí texaští „latinos“ si mysleli, že jsou normální Američané. Ale v sedmé třídě se probírá bitva o Alamo. A oni zjistí, že jsou potomci vrahů, zatímco jejich „bílí“ spolužáci jsou potomci hrdinů. Bitva o Alamo a texaská revoluce zůstává základem státní ideologie.

A vyhýbá se některý tématům, která jsou čím dál citlivější. Především je to otroctví. V Mexiku, které získalo nezávislost na Španělsku v roce 1821, bylo otroctví nelegální. Američtí přistěhovalci do mexického Texasu ho naopak považovali za nezbytné. Jediné plodiny, které se tu tehdy daly pěstovat ve velkém, byly cukrová třtina a bavlna. A někdo na těch plantážích musel pracovat.

Spory o otroctví byly jedním z hlavních důvodů pro spory mezi Mexikem a Texasany, které nakonec vyústily v „texaskou revoluci“. Jeden z „otců“ Texasu Stephen Austin léta bojoval proti snahám mexické vlády omezit otroctví v Texasu. Austin napsal: „Texas bude otrokářským národem.“

Revoluce opravdových bojovníků za svobodu.

Na začátku 18. století vybudovali španělští osadníci na břehu řeky San Antonio stejnojmennou misii. Misionáři tu několik desítek let žili spolu s místními původními obyvateli.

Budovy misie se během 19. století staly několikrát místem ozbrojených střetů v rámci mexické války za nezávislost. Pak přišel rok 1836 a bitva o Alamo.

Trosky bývalé misie postupně pohltilo rychle rostoucí město San Antonio. Dnes jsou slavné budovy vedené na seznamu památek UNESCO součástí velkoměstského centra. Obklopují je moderní výškové domy, hotely, restaurace, donedávna je obtékala rušná automobilová doprava.

Ročně navštíví „Alamo“ několik milionů turistů. A jsou zmateni. Očekávají mohutnou památku nabitou mimořádným geniem loci. A nenaleznou téměř nic.

Před několika lety to zkusili texaští úředníci a politici změnit. Vznikl Plán Alamo, který měl místo zkultivovat. Hlavní budova měla projít rekonstrukcí, mělo vzniknout nové muzeum, doprava měla být odkloněna. Místo mělo konečně získat důstojnost, kterou od něj návštěvníci očekávají.

Zatím plán zůstal na půli cesty. Alamo totiž rozděluje Texasany dodnes. Jakou historii bude zrekonstruovaná památka předkládat? Budou v ní zastoupeni původní obyvatelé? A jak důstojně se vyrovná s bývalou misií, s tím, že je mimo jiné také pohřebištěm stovek lidí, kteří v misii žili? A co mýtus revoluce, boje za svobodu a otroctví?

A co s obřím pomníkem hrdinům Alama, kteří místní politici nechali vztyčit v roce 1940? Plán počítá s jeho přemístěním na opačný konec náměstí. Konzervativci tvrdí, že ty posvátné kameny se nesmějí pohnout ani o centimetr. A aktivisté z hnutí Black Lives Matter mají na pomník spadeno jako na symbol rasismu.

Plán na rekonstrukci dějin. Zcela přirozeně se mění ve vášnivou diskuzi. A ani o centimetr nepohne s nevyjasněnou otázkou:

Jak máme vzpomínat na Alamo?