Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík sedí zamlkle na místě spolujezdce unikátního kabrioletu, zatímco šestiválec robustního veteránu tiše přede. Pak se automobil z roku 1937 rozjede s lehkostí, jako by právě sjel z pásu výrobní linky.
Teprve poté se historik „probere“. Přiznává těžko popsatelný prožitek.
„Mísí se ve mně respekt se zvláštním dotykem dějin, a to bez nadsázky. Respekt k Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi, kteří právě na tohle auto – symbol nacistické moci a smrti – zaútočili,“ svěřuje se historik sedící v čerstvě zrekonstruovaném Mercedesu 320B (W 142 II.).
Jako znalec si užívá chvíle, kdy se veze zrovna na tom sedadle, kde 27. května 1942 seděl zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, když na něj parašutista Kubiš hodil bombu. A že má z mercedesu stejný výhled.
„Právě přes tohle přední okno uviděl (Heydrich) Josefa Gabčíka, když se na něj pokoušel vystřelit ze Sten Gunu. Bokem stojícího Jana Kubiše s bombou vidět nemohl, její výbuch však hned vzápětí rozerval zadní část vozu. Opravdu zvláštní pocit sedět na jeho místě,“ popisuje Stehlík, jak projížďku Heydrichovým autem prožívá.
„Útok na Heydricha byl zároveň útokem na tento mercedes,“ říká ještě.
Historik Eduard Stehlík: „Mísí se ve mně respekt se zvláštním dotykem dějin.“
Nadšenec, co nechce být znám
Právě v těchto dnech byla po letech dokončena rekonstrukce Heydrichova Mercedesu 320B (W 142 II.). A to díky nadšení a penězům podnikatele Vladimíra Macka, který poničeného veterána našel před lety na špalcích v jedné pardubické stodole. Více o sobě tento muž nechce říct – je to jeho podmínka, aby novinářům opravený unikát vůbec ukázal.
Než se však vůz k Vladimíru Mackovi dostal, napsal vlastní historii.
Mercedes, poškozený výbuchem Kubišovy bomby, totiž ještě za války Němci improvizovaně opravili. Po válce ho zabavila Státní bezpečnost a používala ho až do roku 1953, kdy automobil převezli do vojenských skladů převedených později pod Zbrojovku Přelouč.
V roce 1960 jej za výhodnou cenu odkoupil příslušník ozbrojených složek Josef Novák a někdy v 70. letech minulého století skončil unikátní vůz ve zmíněné stodole. Pak se k němu dostal sběratel autoveteránů František Dostál, který začal s prvními opravami. Od roku 2007 už vůz patřil podnikateli Mackovi, který se pustil do rozsáhlé celkové rekonstrukce vozidla.
Prohlédněte si unikátní fotografie kompletně zrenovovaného mercedesu Reinharda Heydricha
Pracovalo na ní několik dílen specializujících se na veterány, zásadní podíl však mají podle Vladimíra Macka dvě z nich: firma Františka Dostála z Dražkovic, která renovovala karosérii s motorem, a pak prostějovský Martin Langer, který dodělával čalounění se stahovací střechou.
Celé to trvalo dlouhých 18 let. „Konečně mám pokoj od neustálého ježdění, hledání či ověřování v archivech a budu se moci naplno věnovat dětem,“ uzavírá anabázi rekonstrukce Heydrichova auta Vladimír Macek.
Je to ten pravý
Macka přitom zpočátku ani nenapadlo, že se dostal právě k Heydrichovu vozu. Ostatně doložit, že to je skutečně on, dalo podobné úsilí jako ho opravit.
„Stálo to až úmorné vyhledávání archivních záznamů v Česku i Německu, ověřování pravosti výrobcem číselně označených dílů, posudků certifikovaných znalců, jejichž analýzy vždy rekonstrukci na dlouho pozastavily, a samozřejmě i peněz. Když budu hodně stručný. Proto nám také rekonstrukce trvala tak dlouho,“ bilancuje Vladimír Macek.
Zcela atypických a nepříliš kvalitně opravených poškození, která vylučovala autohavárii, bylo na voze tolik, že postupně většinu rekonstrukčních kroků začal konzultovat s historikem Eduardem Stehlíkem, badatelem Jaroslavem Čvančarou, Vojenským historickým archivem, Vojenským historickým ústavem a s odborníky na rekonstrukci automobilových veteránů.
„Jednoznačně se jedná o mercedes, který poškodila Kubišova bomba,“ nepochybuje po rekonstrukci historik Stehlík.
Snímky z vyšetrovacího spisu po atentátu a stav vozu ve chvíli, kdy jej zakoupil Vladimír Macek.
On a badatel Čvančara se jako autoři desítek knih a odborných publikací o atentátu podíleli na identifikaci specificky poškozených míst mercedesu: vyklepaného pravého zadního blatníku, dveří spolujezdce, jeho sedačky (ve výši zad spolujezdce se našla velká díra po střepině, která Heydricha smrtelně zranila – pozn. red.), rámu automobilu, okének či zavařených míst na předních blatnících, kde bývala speciální notek lampa či vlaječka.
Nakonec těch míst našli osmačtyřicet včetně v karoserii zapadlých střepů z oken, která vysklil výbuch Kubišovy bomby.
Když pak Eduard Stehlík jen tak zkusmo přejel rukou po spodní hraně dveří spolujezdce, přesně v místech, kde tlakovou vlnou vyvrácené dveře spadly na dlažební kostky, nahmatal velký zub. „Jako kdyby do toho silného plechu zaťal někdo sekeru,“ říká historik. Stejně jako Jaroslav Čvančara hovoří o zázraku, že se automobil zachoval až do současnosti a byla mu navíc vrácena původní podoba i v těch nejmenších detailech.
Akce atentát:
Obrázek, který nezapomeneme.
Historici se shodují, že bez atentátu na Heydricha by Československo s největší pravděpodobností nemuselo být obnoveno v předmnichovských hranicích. Politici velmocí vycházeli z faktu, že Mnichovská dohoda (republika přišla o třetinu území) je regulérní mezinárodně právní dokument, který byl přijat rok před vypuknutím druhé světové války a že na něm tudíž není co měnit.
Teprve likvidace Reinharda Heydricha a následná msta nacistů přiměla v srpnu 1942 Velkou Británii a poté i Francii k odvolání podpisu pod mnichovskou dohodou. Pro obnovu československé státnosti po roce 1945 to byl klíčový krok.
Nechtěný symbol atentátu
Když teď Vladimír Macek říká, že opravený automobil jako zápůjčku „nabídne některému z muzeí“, musí to v muzejních kruzích vzbudit mimořádnou pozornost. A to i přes Mackovu podmínku, že se o něj budou muset náležitě starat.
Když totiž Vojenský historický ústav připravil k 60. výročí atentátu v roce 2002 výstavu, zjistil, jakou popularitu protektorův automobil u veřejnosti má. Vypůjčil si totiž vůz podobný Heydrichovu z Národního technického muzea. A přestože nešlo o originál, budil až extrémní zájem návštěvníků – v Praze, Bratislavě, Berlíně či Miláně.
Eduard Stehlík si to vysvětluje tím, že na už ikonických dobových snímcích gestapa z vyšetřování atentátu právě Heydrichův mercedes dominuje a stal se tak nechtěným symbolem atentátu. „Jde o artefakt, který je klíčově propojen se zásadní a zlomovou událostí československého odboje proti nacismu,“ shrnuje ředitel lidického památníku.
Heydrichův vůz krátce po atentátu, jak jej zdokumentovalo gestapo
Proč věnovat pozornost automobilu architekta holokaustu a válečného zločince, shrnuje i badatel Čvančara. „Zachovat takovéto předměty znamená neztratit historickou paměť, neztratit sebe sama. A Heydrichova likvidace patří k hvězdným a také zlomovým okamžikům československých dějin,“ říká.
„I po Josefu Gabčíkovi, Janu Kubišovi a všech jejich spolupracujících statečných lidech zůstávají činy, a někdy i něco navíc. V tomto případě skvěle opravený kabriolet Mercedes 320B. A bývala to přitom před léty naprostá troska, vlastně šrot,“ dodává.
Veřejnou premiéru bude mít Heydrichův mercedes v sobotu 24. května 2025 v Památníku národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech. „Vůz se tak vlastně vrací do míst své poslední jízdy před atentátem (nacista bydlel i s rodinou v břežanském zámku a parašutisté jej cestou na Pražský hrad smrtelně zranili v prudké holešovičské zatáčce – pozn. red.),“ říká Vlastislav Janík, ředitel Oblastního muzea Praha-východ.
