Článek
Večer 29. srpna vydal důstojník československé prvorepublikové armády a velitel Slovenského národního povstání Ján Golian prostřednictvím rádia smluvený signál: „Začněte s vystěhováním!“ Na snímku boje o hřbitov v Košútech.
Nástup a vyzbrojování dělníků v bývalých Baťovanech (nyní Partizánske) do povstání v ranních hodinách 29. srpna 1944. Během následujících hodin a dní vyslyšela výzvu většina vojenských posádek na středním Slovensku, připojili se i dobrovolníci. Na západě a východě země byl ohlas slabší a německé jednotky tam odpor záhy potlačily.
Polní letiště východně od Zvolena. Předčasně iniciovaná akce se od počátku nevyvíjela podle představ povstaleckého vedení. Členové 1. československé armády na Slovensku původně kontrolovali zhruba 20 tisíc kilometrů čtverečních, tedy zhruba polovinu území státu.
Rozsah kontrolovaného území se však každým dnem zmenšoval a nic na tom nedokázal změnit ani rychlý nárůst počtu povstalců z původních přibližně 18 tisíc na více než trojnásobek. Snímek ze stavby opevnění v úseku Zvolen – Banská Bystrica v říjnu 1944.
Sovětští zbrojíři připravují střelivo pro palubní děla letounů Lavočkin (La-5) na polním letišti východně od Zvolena v září 1944.
Protitankové zátarasy před Banskou Bystricí. Centrum odboje, Banská Bystrica, padlo 27. října. Několik dní poté byli zajati povstalečtí generálové Ján Golian a jeho nástupce Rudolf Viest, velitelé SNP. Oba později zemřeli v německém zajetí.
Zbytky povstaleckého vojska se na prahu počínající zimy musely stáhnout do hor a přejít na partyzánský způsob boje, v němž pokračovaly až do osvobození Rudou armádou a příslušníky 1. československého armádního sboru. Na snímku přesun partyzánské skupiny pod Chabencem.
Oddíl partyzánů brigády Jana Žižky v oblasti Dolných Vestenic. Při likvidaci ohnisek odporu německé a slovenské vládní jednotky systematicky odřezávaly povstalce od zdrojů zásob. V řadě podhorských obcí rozpoutaly teror, jehož symbolem se stalo vypálení vesnic Kľak a Ostrý Grúň v lednu 1945.
I když SNP nebylo úspěšné, ze strany Slováků to byl projev aktivního boje proti fašismu, což pomohlo k zařazení později obnoveného Československa do vítězné protinacistické koalice. Na snímku sekretariát Komunistické strany Slovenska v Banské Bystrici.
Odjezd partyzánů a povstaleckých vojáků na frontu u obce Priekopa. Komunistický režim v Československu později vykresloval povstání jako událost iniciovanou a řízenou komunistickými silami. Někteří slovenští nacionalisté naopak tvrdili, že SNP bylo spiknutím proti slovenskému národu, neboť jedním z jeho hlavních cílů bylo svržení režimu loutkového slovenského státu a obnovení Československa.
Ve skutečnosti povstání vedlo více skupin, z nichž největší byly jednotky slovenské armády, demokratického odboje, komunistických partyzánů i mezinárodních sil. Účastníci a podporovatelé SNP navíc reprezentovali všechna náboženství, třídy, věkové kategorie a protinacistické politické frakce slovenského národa.
