Článek
V neděli po druhé hodině odpolední se v královském paláci v Kodani odehrál historický okamžik. Královna Markéta II. dovršila 52 let od nástupu na trůn. A formálně abdikovala. Panovnické povinnosti převzal její syn Frederik.
Moci se ujme bez větších fanfár, zato v situaci, kdy podle průzkumů monarchii podporuje - vysoce, nebo do značné míry - na 84 procent obyvatel Dánska.
Do srdcí Dánů se přitom nejhlouběji zapsala královna, které bychom mohli přiřknout české kořeny. Královna Dagmar. Její symbolická moc prochází dánskými dějinami už více než osm set let. A je živá dodnes.
V roce 2008 se v Dánsku diskutovalo, jak mají být soudci oblečeni během soudního procesu. Kdo má nosit talár. A také, jaké politické a náboženské symboly jsou zakázané. Mezi zakázanými symboly byl na prvním místě jmenován „kříž královny Dagmar“. Původní křížek, pravděpodobně relikvie z 11. století, byl nalezen v roce 1682. A v Dánsku se rychle rozšířilo přesvědčení, že ho na krku nosila královna Dagmar. Postupně vznikla tradice, že repliku křížku dávají rodiče svým dcerám u příležitosti křtin nebo biřmování.
V rámci té diskuse z roku 2008 jeden ze soudců dánského Nejvyššího soudu řekl, že „kříž královny Dagmar je pravděpodobně nejrozšířenější náboženský symbol v Dánsku“.
Kdo je korunní princ Frederik?
Dánská královna Markéta II. oznámila abdikaci. Na trůn v lednu usedne její syn, korunní princ Frederik. Ten se z rebelujícího teenagera stal klimaticky uvědomělým mužem a je ztělesněním liberální monarchie.
V roce 1862 vyšla anonymní sbírka lidových vyprávění z dánského regionu severní Zéland. Píše se v ní: „Pouhá čtyři léta krátkého života si požehnaná královna Dagmar užívala ve svém milovaném paláci, ale stala se v kraji tak milovanou a drahou lidem, mezi rolnictvem i ostatním lidem, že její památka stále žije a kvete na jejich jazyku. A ačkoli je to více než šest set let, co tato místa navštívila, a tři sta let od doby, kdy byl její palác vymazán ze země, stále se vypráví lidová legenda o tom, jak zbožná a milá, jak dobrá a štědrá byla… Byla tak svatá, dodává legenda, že mohla pověsit svou rukavici na sluneční paprsek.“
Staletí procházející obdiv a lásku ke královně Dagmar shrnul N. M. Pedersen, první profesor severských jazyků na univerzitě v Kodani:
„Je jednou z nejkrásnějších vlastností ušlechtilého lidu, stejně jako jednotlivého člověka, že miluje; a obecným vyjádřením tohoto stavu duše je oddanost královskému domu… A toto štěstí je věčné. Uplynulo téměř 650 let; ale když dánský muž uslyší nebo vysloví jméno královny Dagmar, vždy se mu na tváři objeví jemný úsměv a srdcem se rozlije mírné teplo.“
Pomník královny Dagmar ve městě Ribe.
Fakta
Markéta Přemyslovna se narodila asi v roce 1186. Nevíme to přesně. Jejími rodiči byli český kníže Přemysl Otakar I. a jeho první manželka Adléta Míšeňská. Dětství prožila ve vyhnanství na míšeňském dvoře, protože Přemysl Otakar řešil - se střídavými úspěchy - spory o vládu v českých zemích.
Nakonec uspěl. A ano, velmi správně! Byl to on, kdo získal Zlatou bulu sicilskou, neboli potvrzení o dědičnosti českého královského titulu. Dopracoval se k ní i na jeho dobu nezvyklým oportunismem, kdy střídavě podporoval jednu či druhou stranu v boji o císařskou korunu. Podle některých historiků byl také „nespoutaně smyslný“, zapudil Adlétu a podruhé se oženil. Adlétu vzal nicméně krátce na milost, když se zdálo, že by to mohlo posloužit výhodnému spojenectví.
Tolik o Markétině nikoli právě harmonickém rodinném zázemí. Její život se zásadně změnil, když se roku 1205 provdala za dánského krále Valdemara. Proč si král vybral právě ji, nevíme. Prý byla velmi krásná.
V roce 1209 porodila syna Valdemara. O tři roky později zemřela při porodu druhého syna. O jejím životě v Dánsku neexistují prakticky žádné dobové prameny. Zmiňují ji až Annales Ryenses, anonymní kronika z konce 13. století. Kronika uvádí, že královna se přimlouvala, aby Valdemar propustil na svobodu jednoho ze spiklenců, kteří usilovali o jeho svržení. Doklad její láskyplné velkorysé povahy.
Další informace o královně Dagmar pocházejí převážně z balad, které vznikly několik století po její smrti.
Nevíme o ní téměř nic.
Kříž královny Dagmar, nejpopulárnější náboženský symbol v Dánsku.
Balady, legendy a kříž
Balady a legendy! Spor o jejich pravost a vypovídací hodnotu je oblíbené téma pro historiky. V české tradici je asi nejznámější spor o Kristiánovu legendu. Je z 10., 12., nebo dokonce ze 14. století? A je to tedy víceméně autentické svědectví o počátcích českých dějin, o životě a smrti Ludmily a Václava, nebo je to pozdější mnohem méně důvěryhodný podvrh?
Když historici seriózně zkoumají historické prameny, musí přiznat, že o „první ženě v českých dějinách“ a první světici Ludmile nevíme téměř nic. Přesto je součástí kultu. Podobné je to s královnou Dagmar.
Obraz krásné, laskavé, moudré, hluboce věřící ženy pochází z legend ze 16. a 17. století. Ty si ani nehrají na autentické záznamy z doby královnina života. Otázkou ale zůstává, nakolik čerpají z lidové slovesné tradice, ve které se obraz Dagmar v průběhu staletí udržoval. A jakou má taková tradice vypovídací hodnotu.
Královna rozumí prostému lidu, přimlouvá se za vězněného spiklence, odmítá zdanění rolníků. Není jenom pasivním reprezentativním stínem mocného krále. Neváhá s ním diskutovat i o politických otázkách. Byla taková královna Dagmar? Mohla taková vůbec na začátku 13. století být?
Odbornice na skandinávské dějiny Tracey Sands se domnívá, že může jít o „lidový model“ královny obecně. Laskavá královna zjemňuje vládnutí svého muže, který se soustředí především na boj a upevňování moci. V principu stojí na straně chudých a bezmocných. Není to jen královna, je to přece také žena a matka. A oddaná služebnice Kristova.
A pak je tu ten křížek. Možná patřil sestře krále Valdemara, ale brzy se z něj stal „kříž královny Dagmar“. A vstoupil i do života moderní královské rodiny. V roce 1863 věnoval král Frederik VII. kopii křížku jako svatební dar své dceři.
Kříž královny Dagmar jako symbol tradice i budoucnosti dánské královské rodiny.
O svaté Ludmile
Skoro nic o jejím životě nevíme. Nevíme přesně ani to, proč a jak byla zavražděna. Není vyloučeno, že to byla dost drsná nesnášenlivá žena trpící migrénami, která vyvolávala konflikty. A není nijak samozřejmé, že bychom k ní měli vzhlížet – Češi coby tradičně „největší ateisté“ nebývají osloveni křesťanskou tradicí a příběhem světice. A ostatně, co znamenalo přijetí křesťanství v 10. století – nebyla za tím spíš politika a násilí než Ludmilina upřímná zbožnost?
Česká stopa
Královna Dagmar je v Dánsku velkou a oblíbenou historickou postavou. Málokdo tam tuší, že jejím otcem byl český kníže Přemysl Otakar I. V Česku málokdo tuší, že královna Dagmar vůbec existovala.
Máme Dánům připomínat „českou stopu“ jejich královny? A máme na ni být hrdí?
Markéta Přemyslovna prožila většinu „české“ části života v Míšni se svou matkou Adlétou pocházející ze starého saského šlechtického rodu. Manželství jejích rodičů nebylo šťastné, otec se rozhodl pro rozvod, matka nesouhlasila. Otec dával přednost oportunistickým mocenským hrátkám a sexuálním požitkům. Když bylo Markétě 18, přislíbili ji rodiče cizímu králi.
Dobrá, v té době to nebylo nic mimořádného. Což neznamená, že bychom se k tomu dnes nutně museli hlásit s nějakým velkým obdivem. A víc z „české stopy“ tu není. Vše ostatní už zařídili sami Dánové.
Tak jim jejich laskavou a krásnou královnu přejme.
