Myslel, že má patent na zdraví. Strašidelný příběh vynálezce vaší snídaně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

John Harvey Kellogg (1852–1943) byl nejenom otcem moderní snídaně, ale i průkopníkem vědy o zdravém životním stylu. Byl také členem církve Adventistů sedmého dne.

Proto nechodil do školy příliš dlouho. Jeho rodiče očekávali brzký návrat Krista, takže nějaké formální vzdělávání považovali za zbytečné.

Kellogg se nicméně průběžně vzdělával celý život a dospěl k neochvějnému názoru, že právě on ví, co je pro lidi zdravé a správné.

John Harvey Kellogg. Jeden z nejvýznamnějších ideologů zdraví. Dnes na nás jeho následovníci útočí ze všech stran. Ale byl to on, kdo má zakladatelskou roli.

John Harvey Kellogg bojoval proti sexuální náruživosti. Spíše se dá říci, že proti sexu jako takovému. Věřil, že je třeba přejít na dietu, která utlumuje sexuální touhy,

Na toto téma napsal knihu o 900 stranách. Oženil se. Ale jeho životopisci mají za to, že se svojí manželkou neměl nikdy sexuální styk.

Masturbace byla předvojem sexuality a tedy nepřítelem číslo jedna. Masturbaci líčil Kellogg jako aktivitu, která má smrtící důsledky: masturbující člověk se vraždí vlastníma rukama.

Masturbace ničí fyzické i duševní zdraví. Musíme tedy před ní naše děti bránit. Kellogg měl poměrně jednoduchý ale účinný plán – dětem je třeba na noc svazovat ruce a jejich pohlaví je dobré ještě umístit do speciální ochranné klece. Kdyby to nefungovalo, je dobré použít elektrické šoky.

John Harvey Kellogg. Apoštol zdravého životního stylu.

Městečko Battle Creek v Michiganu je od 19. století významným centrem americké kultury. A také americké snídaně.

Battle Creek byl v první polovině 19. století vyhledávaným místem pro uprchlé černé otroky. Tady byli v relativním bezpečí, případně mohli přejít blízkou hranici do Kanady.

A za svůj domov si město zvolila i nejslavnější americká otrokyně, která útěkem získala svobodu. Isabella Baumfree (1797–1883) utekla se svou dcerou v roce 1826. A o dva roky později se soudila s „majitelem“ svého syna. Byla to první Afroameričanka, která si troufla soudit se s bílým mužem. A navíc vyhrála.

A je to také první Afroameričanka, která má bystu v budově Kapitolu.

V roce 1843 přijala jméno Sojourner Truth a vydala se na turné po Spojených státech jako aktivistka za práva žen a Afroameričanů.

Další vizionářka z Battle Creeku už má přímou vazbu na snídaně. Ellen Whiteová (1827–1915) byla spoluzakladatelkou církve Adventistů sedmého dne. Do Battle Creeku přišla v roce 1855. Byla to charismatická, neuvěřitelně pracovitá žena. Tvrdila, že zažila 2 tisíce zjevení, která popisovala ve svých textech.

Napsala 40 knih, 5 tisíc článků a podle životopisců je světově nejpřekládanější ženskou autorkou odborné literatury.

Pro Whiteovou, její kolegy a mnoho dalších reformátorů té doby byl jednou z priorit zdravý životní styl. Jednak to byla samozřejmá součást boje s hříchem – žádný alkohol, žádný tabák, žádné obžerství a pokud možno i žádný sex.

Jednak to byla přirozená reakce na tehdejší stravovací návyky zámožných Američanů. Jejich snídaně bývala opulentní hostinou. A zažívací problémy se staly celonárodní epidemií.

Náboženské vytržení adventistů se propojilo s praktickou naléhavou potřebou vynalézt zdravou snídani.

Rodina Kelloggových se do Batlle Creeku přistěhovala v roce 1856. Pan Kellogg byl adventista a v městečku založil továrnu na výrobu košťat.

John Harvey Kellogg chodil do školy pouze mezi 9. a 11. rokem. Jak už řečeno: očekávaný příchod Krista činil formální vzdělávání v očích jeho rodičů zbytečným. Třídil košťata v otcově továrně. Brzy se ale stal oblíbencem Ellen Whiteové, která mu nabídla práci ve svém vydavatelství.

S její pomocí nakonec Kellogg vystudoval medicínu v New Yorku a po návratu do Battle Creeku se stal ředitelem adventistického sanatoria. Tam byl ve svém živlu – léčil duši i tělo.

Zdravý životní styl podle něj znamenal návrat k přírodě. Argumenty jsou sice sporné, zato jednoduché, přímočaré a geniálně tautologické: „Žít a jíst ‚biologicky‘ znamená jíst podle vědy, tedy normálně,“ vysvětloval Kellogg.

Je to vědecky řízený návrat k přirozeným principům. Argumenty současných „dietních poradců“ znějí nápadně podobně.

V praxi Kelloggovo učení znamenalo jíst méně masa, víc se pohybovat, víc se koupat a jíst více celozrnné potravy.

Americká snídaně byla tehdy opravdu děsivá. A příliš se nelišila od večeře: smažené brambory, steaky, koláče, dorty, káva, alkohol… Dvakrát denně. Zažívacím potížím se nedalo vyhnout.

A navíc: připravit snídani trvalo dlouho, vyžadovalo to speciální kuchařské dovednosti, rozhodně to neuměl každý.

Kelloggův objev snídaně zcela změnil.

Jako ředitel sanatoria sázel Kellogg především na dietu, koupele a také „světelné lázně“, což byl předobraz solária. Správné dávkování elektrického světla mohlo podle Kellogga vyléčit úctyhodné spektrum nemocí: tyfus, cukrovku, dnu, obezitu…

I běžné koupele byly mocnou zbraní v celkovém ozdravení organismu. A tak Kellogg nechával své pacienty ve vanách i mnoho hodin, někdy i několik dnů.

Ohledně diety stále hledal průlom. S jistotou věděl, že tučná těžká jídla jsou špatná pro zažívání a že spouštějí chtíč.

Správné jídlo je nejenom zdravé, ale funguje také jako opak afrodiziaka. Je nevzrušivé. Je součástí boje proti masturbaci.

Se snídaňovými obilovinami začala Kellogg experimentovat v roce 1877. Jeho prvním vynálezem byla směs pečených pšeničných, ovesných a kukuřičných vloček. Průlom ale přinesl až rok 1894 a objev cornflakes. Patent byl zaregistrován 31. května následujícího roku.

Dnes by už asi málokdo chtěl jíst původní Kelloggův vynález – lupínky byly tvrdé tak, že si na nich občas někdo vylomil zub. A neměly žádnou příchuť. Jejich úspěch ale překonal všechna očekávání.

Staly se symbolem zdraví. A také jednoduchosti – jedna z úspěšných reklam je představovala jako snídani, kterou „umí udělat i táta“. Stačí je prostě nasypat do misky a snídaně je hotová!

Battle Creek se na začátku 20. století začal měnit v „cereální Klondike“ – snídaňové cereálie tu vyrábělo až 100 firem zároveň.

John Harvey Kellogg ale z úspěchu „svých“ lupínků dlouho radost neměl. Šlo mu o zdraví lidstva, nebyl to obchodník.

Manažerské vlohy naopak dřímaly v jeho mladším bratru Willu Keithovi. On založil a řídil Kellogg Company. A on také vnímal požadavky zákazníků – postupně začal do cornflakes přidávat různé příchutě a především cukr.

Cukr? Pro staršího bratra nepřijatelné!

Úspěšný příběh cornflakes vyústil v dlouholeté soudní spory a nepřátelství dvou bratrů zakladatelů. Historik Howard Markel to popisuje v knize The Kelloggs: The Battling Brothers of Battle Creek.

John Harvey Kellogg neměl na obchod čas. Chtěl reformovat nejenom snídani a přístup Američanů ke zdraví. Chtěl reformovat svět.

A tak založil Race Betterment Foundation. Nadaci pečující o zachování „čistoty rasy“. Projekt podporoval a propagoval rasovou segregaci nebo sterilizaci „nekvalitních“ jedinců.

John Harvey Kellogg nepochyboval o tom, že jeho lupínky přispěly k ozdravení světa.

Ale věděl, že to nestačí.