Chtěl zabít prokurátora Vaše, ale osud mu nepřál. „Chránila ho vyšší síla“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pravomil Raichl prožil gulag. Viděl tam mrtvoly s odřezanými kusy masa, které drželo při životě ty, co ještě byli naživu. A jak přiznal, tak i jeho samotného.

Byl samopalníkem na východní frontě, po hrůzách gulagu však musel zůstat celoživotním antikomunistou. S komunisty se hádal, často i rval a těsně po únoru 1948 ho odsoudili k smrti. Edvard Beneš však odmítl rozsudek podepsat. Raichl později uprchl z obávaného vězení pro politické vězně v Leopoldově, dostal se do Západního Berlína a nakonec i do Ameriky.

Když v roce 2002 odvolací soud prohlásil za promlčenou justiční vraždu generála Heliodora Píky, vrátil se Pravomil Raichl už jako jedenaosmdesátiletý muž do Prahy a rozhodl se ke svému nejdrsnějšímu činu - demonstrativně v den výročí 25. února 1948 zavraždit někdejšího komunistického prokurátora Karla Vaše. Právě on totiž zfalšoval Píkův trestní spis a poslal generála na šibenici.

Plán atentátu zůstal světu utajen a nevyšel by možná nikdy najevo, nebýt svědectví Raichlova spoluvězně, někdejšího agenta-chodce americké rozvědky Vojtěcha Klečky. Ten před lety uvedl, že se mu Pravomil Raichl se zamýšlenou vraždou Vaše jako jedinému svěřil a že měl pro něj dokonce na likvidaci bývalého prokurátora připravenou pistoli ráže 6,35 mm.

„Jenomže jako by nějaká vyšší síla držela nad tím lumpem Vašem ochrannou ruku,“ vzpomínal před lety Klečka, dnes už zesnulý. „Zločinec Vaš tak bude už jednou pro vždy výsměchem všem, kteří komunistické kriminály a uranové lágry přežili,“ řekl tehdy autorovi tohoto článku.

Než totiž Pravomil Raichl nasedl do už objednaného taxíku, aby ho odvezl ke kamarádovi pro zbraň a poté za Vašem, postihl ho infarkt, na který zemřel.

O plánech a Raichlově odhodlání nepochybuje ani profesor František Hanzlík, vedoucí skupiny vojenské historie katedry teorie vojenství na Univerzitě obrany. 

„Na základě informací, které mám k dispozici, ale i ze studia archivních materiálů a především z rozhovorů s lidmi, kteří Pravomila Raichla osobně znali, nepochybuji o tom, že pokud by tento hrdina nezemřel na infarkt, plánovaný čin by uskutečnil,“ uvedl.

Podle Vojtěcha Klečky si Pravomil Raichl přivezl z USA i vlastní urnu. Nepočítal už po likvidaci Vaše s návratem. Po činu se chtěl nechat demonstrativně zatknout a rozvířit veřejnou diskusi o otázce spravedlnosti nad nikdy nepotrestaným zločincem a komunistickým fanatikem, který poslal ve zinscenovaných procesech na smrt či do mnohaletých kriminálů desítky odpůrců režimu.

Ani badatel Jaroslav Čvančara o plánu na Vašovu likvidaci nepochybuje. Říká, že na soud po Vašově vraždě se Pravomil Raichl dokonce těšil. Chtěl tam upozornit, jak při stíhání a souzení zločinců, jako byl Vaš, česká justice i policie selhávají. „Ještě jsem se u nikoho nesetkal s tak železnou vůlí, jakou měl Pravomil Raichl,“ říká Čvančara, jehož Raichlův příběh přiměl k sepsání jeho životopisu s titulem Život na hranici smrti.

Už citovaný historik Hanzlík pak přidává další Reichlův motiv: „Karel Vaš se podílel nejen na zpracování trestního oznámení na Pravomila Reichla, ale i na jeho odsouzení k vysokému trestu. Měl také podíl na odsouzení Reichlových kamarádů k vysokým trestům za činy vyprovokované obranným zpravodajstvím.“

Není příliš známo, že prokurátor Vaš přečkal už před 25. únorem 2002 ve zdraví celkem tři pokusy o atentát.

První plány na jeho likvidaci se datují do prvních let po komunistickém převratu. Už 31. března 1949 na něj v jeho bytě čekali s odjištěnými pistolemi dva agenti-chodci americké rozvědky Josef Kasal s Waltrem Deutschem.

„Dostal jsem rozkaz Vaše zajmout a převézt do bavorského Řezna. A kdyby to nešlo, tak jsme ho měli zastřelit,“ vzpomínal před časem Josef Kasal, který se po válce stal agentem-chodcem a převaděčem přes hranice a v roce 1949 byl odsouzen k mnohaletému žaláři v Leopoldově.

Podle Kasala však tehdy u Vaše zastihli jen služebnou, která „omdlela jako špalek“. „Nějakou dobu jsme na Vaše čekali, ale z obavy, že budeme prozrazeni, jsme raději odešli. Vzali jsme si Vašovu pistoli a kilo soudních spisů, které měl připravené na zatčení dalších lidí. Když mě pak zadrželi na hranicích i s Vašovou pistolí, hned jim bylo jasné, kde jsem ji vzal. Ublížil tolika lidem, že si nezasloužil nic jiného než smrt,“ uvedl Kasal, jemuž bylo v době rozhovoru s autorem tohoto článku 88 let a který pak zemřel v Německu.

I Pravomil Raichl se chystal podle svědectví přátel zastřelit Karla Vaše mnohem dříve než v únoru 2002. A to v roce 1995. Z USA si na to tehdy přivezl dokonce winchestrovku, kterou chtěl prokurátora demonstrativně rozstřílet, aby trpěl alespoň zčásti jako ti, které nechal při výsleších mučit nebo i zavraždit. Celníci však Raichlovi na ruzyňském letišti opakovačku zabavili a vrátili mu ji, až když se zase vracel do Spojených států.

Pravomil Raichl jednal podle vzpomínek přátel vždycky až na doraz. Na rozdíl od většiny druhoválečných veteránů za své celoživotní ideály bojoval i v pokročilém věku. Z akce do akce šel celý život.

Jako osmnáctiletý mladík se na jaře 1939 rozhodl odejít do zahraniční armády bojovat proti Hitelrovi. Zatkli ho však na hranici SSSR a poslali na pět let do gulagu. Ocitl se tak v obludném otrockém systému a v pracovních táborech na severu Uralu zažil nepředstavitelné utrpení.

V kůlně, kam se odkládali mrtví, si jednou všiml, že mrazem ztuhlá těla mají až na kost odřezané kusy masa.„Bylo to poprvé, co jsem to spatřil,“ svěřil se svému životopisci Jaroslavu Čvančarovi a po delší odmlce přiznal, že nakonec lidské maso také jedl. „Peklo se na kamínkách. Dnes se to dá jen těžko vysvětlit. Kdo nezažil, co je opravdový hlad, tak to nepochopí. A těžko uvěří.“

Z gulagu se Pravomil Raichl dostal v roce 1941, když se rozpadlo spojenectví Hitlera se Stalinem. Jako samopalník se přidal k československé jednotce a prošel pak tvrdými boji na východní frontě.

Po válce ho prožité hrůzy gulagu vedly k neustálým konfliktům s komunisty. A když ho kontaktovala dvojice mužů, kteří se mu představili jako američtí zpravodajští důstojníci Edy a Thony a požádali o pomoc při získávání zpravodajských informací, neváhal.

Ve skutečnosti to však byla provokace a domnělí Američané byli ve skutečnosti agenti StB Evžen Abramovič a Emil Orovan.

„Byl jsem trouba. Naletěl jsem StB. Vůbec jsem nevytušil, že hovořím s protřelými agenty-provokatéry, že jsem se stal nástrojem Reicina (šéfa obranného zpravodajství a jednoho z největších zločinců poválečné komunistické éry - pozn. red.),“ přiznal Raichl.

Podle jeho životopisce Čvančary bylo takové selhání u odbojářů v té době pochopitelné. „Ti lidé se snažili chopit jakékoliv příležitosti, aby předešli komunistickému puči spojenému s terorem. A Raichl byl mužem činu,“ vysvětluje badatel.

Ne náhodou se tak Raichlovo jméno po jeho zatčení nejčastěji objevovalo v projevech komunistických lídrů a také v médiích. Komunisty důmyslně připravovaná provokační operace posloužila v únoru 1948 podle historika Petra Blažka k nastartování vládní krize, čímž urychlila celý komunistický převrat.

Pravomil Raichl byl pak mezi obžalovanými hned v prvním komunistickém monstrprocesu, který byl uspořádán po únoru 1948 - konal se od 5. do 11. května téhož roku. Pro tehdejší atmosféru byl příznačný i drastický rozsudek: Štefan Karlánek, Pavel Babec a Pravomil Raichl byli všichni odsouzeni k trestu smrti. Ten nakonec nebyl vykonán a změnil se v trest doživotí, protože Edvard Beneš odmítl verdikt podepsat. „Oddechl jsem si, že viset nebudu,“ komentoval to pak Raichl ve svém životopise.

Když byl pak s doživotním verdiktem vězněn v Leopoldově, jako jednomu z mála se mu podařil útěk. A pak rovnou druhý - z Československa do Západního Berlína. Nato Raichl vstoupil do jednotek americké armády, dislokovaných v tehdejší Německé spolkové republice.

Odtud se ho komunistická rozvědka pokoušela neúspěšně unést do Československa. „Nakonec i američtí zpravodajci usoudili, že kolem mé osoby je až příliš ‚rušno‘. Doporučili mně, ať se definitivně odstěhuji do Států,“ popsal Raichl konec své služby v US Army. V Portlandu pak studoval politologii a vojenskou historii.

Životní příběh Pravomila Raichala, držitele několika vojenských vyznamenání a od roku 2000 i Řádu Bílého lva, nemá podle ředitele Muzea XX. století Petra Blažka obdoby. „Ten příběh ukazuje, jak rychle se lidé mohou ocitnout v různých dobách v soukolí totalitních režimů různého typu,“ říká Blažek.

Do širšího podvědomí české veřejnosti se Raichlův příběh dostal v roce 2019, kdy se jím nechali volně inspirovat tvůrci filmu Staříci v hlavních rolích s Jiřím Schmitzerem a Ladislavem Mrkvičkou.