Království ukryté za sedmi zámky. Prohlédněte si české korunovační klenoty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

České korunovační klenoty představují nejznámější a nejcennější český poklad. Soubor tvoří svatováclavská koruna, královské jablko a žezlo, ale také kožená pouzdra na ně, poduška pod korunu a korunovační plášť.

Mají nevyčíslitelnou hodnotu, a to nejen díky velkému množství zlata a výzdobě z drahých kamenů – ještě větší mají historickou a symbolickou cenu. Patří mezi národní kulturní památky a jsou symbolem panování českých králů a zároveň celého českého národa.

Tyto klenoty se používaly zřejmě jen při korunovacích, i když bylo možné je uplatnit i při jiných významných událostech. Pro běžnou potřebu měli králové jiné, jednodušší klenoty, které sloužily při vzácných příležitostech, například při zasedání zemského sněmu či při obřadu v kostele během hlavního svátku.

Nejstarší a nejdůležitější z korunovačních klenotů je svatováclavská koruna. Nechal ji vyrobit Karel IV. v letech 1345–13⁠⁠46 ke své korunovaci v roce 1347. Jako věčnému panovníkovi a patronovi České země věnoval korunu Karel IV. svatému Václavovi.

Je z 21–22karátového zlata a tvoří ji čelenky ze čtyř částí, přičemž každá z nich vrcholí velkou lilií. Jednotlivé díly nahoře spojují dva oblouky, na kterých se tyčí velký kříž.

Uvádí se, že dříve byl v kříži uložen trn z Kristovy trnové koruny. Má to dokládat latinský nápis na koruně „Zde je trn z koruny Páně“. Koruna váží necelých 2,5 kilogramu a s křížkem dosahuje výšky 19 centimetrů, přičemž v průměru má rovněž 19 centimetrů. Je na ní celkem 19 safírů, 44 spinelů, 30 smaragdů, 20 perel a jeden rubín.

Původ zlatého 18karátového královského jablka se datuje do 16. století. Váží 780 gramů a je vysoké 22 centimetrů. Kromě perel a drahokamů jej zdobí také tepané reliéfy, které popisují scény ze Starého zákona.

Na horní polokouli jablka jsou znázorněny příběhy ze života Davida, například jeho pomazání na krále a souboj s Goliášem. Na té spodní se vyskytují výjevy z knihy Genesis, které znázorňují Adama klečícího před Bohem, uvedení Adama do ráje a varování Adama a Evy před stromem poznání.

Na vrcholu jablka se podobně jako u koruny tyčí kříž. Pod ním je na kruhu latinský nápis, který v překladu znamená: „Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá.“ Text na zadní straně kříže zní: „Bůh vládne nebesům a králové zemi.“ Jablko tak značí panování nad jednou zemí a vládu ve jménu Krista. Když se klenot nevystavuje, je uložen v koženém pouzdře se znakem ČSR z roku 1929.

Královské žezlo také pochází ze 16. století. Je dlouhé 67 centimetrů a váží přes jeden kilogram. Tvoří ho 18karátové zlato a je zdobené čtyřmi safíry, pěti spinely a 62 perlami.

Skládá se ze čtyř různě tvarovaných částí, které klenotník opatřil jemnými motivy rostlin. Další se opakuje i na hlavici žezla, jež má tvar květu zdobeného perlami a drahými kameny.

Korunovační plášť je nejmladší součástí souboru českých královských klenotů. Pochází z počátku 17. století a na rozdíl od koruny, jablka a žezla se uchovává ve speciálním klimatizovaném depozitáři ve sbírkách Pražského hradu.

Roucho z hedvábné tkaniny zvané zlatohlav lemuje bílá kožešina z hranostaje neboli hermelín. Zblízka si lze na plášti všimnout také vzoru, který tvoří hedvábná nit obtočená zlatým drátkem.

Zaujme také svými rozměry – na šířku měří 312 centimetrů a od krčního výstřihu do konce vlečky má 236 centimetrů. Naposledy jej oblékl Ferdinand V. při své korunovaci v roce 1836.

Korunovační klenoty se vlivem historických okolností až do roku 1791 často stěhovaly kvůli ochraně. Podle ustanovení Karla IV. se sice neměly vzdalovat od lebky svatého Václava, uložené v Chrámu svatého Víta. Za husitských válek v 15. století však byly z bezpečnostních důvodů převezeny na Karlštejn, kde s krátkými přestávkami zůstaly uloženy až do začátku 17. století.

Během třicetileté války se ocitly v Českých Budějovicích a později putovaly do Vídně. Tam přečkaly až do korunovace Leopolda II. roku 1791, kdy se vrátily zpět do Prahy, avšak v jiné sestavě. Zajímavostí je, že původní gotické královské žezlo a jablko nahradily mladší renesanční klenoty z první poloviny 16. století. Staré gotické klenoty přitom zůstaly ve vídeňské klenotnici v Hofburgu.

Místo uložení korunovačních klenotů se změnilo například i před Mnichovskou dohodou, kdy byly v obavě z blížícího se konfliktu přesunuty do trezoru Národní československé banky v Žilině.

Během druhé světové války zůstal poklad na území protektorátu Čechy a Morava. Nacisté pravděpodobně předpokládali, že stejně jako okupovaná země patří i klenoty neochvějně třetí říši, a tudíž je nikam neodvezli. Na konci války pak byly zazděny v podzemí Starého královského paláce.

Klenoty s výjimkou pláště jsou uloženy v pancéřové skříni v jižní části Chrámu svatého Víta v korunní komoře v patře nad Zlatou bránou. Jejich umístění má svůj důvod, protože Karel IV. rozhodl, že klenoty mají být blízko lebky svatého Václava, a k opatrování je dal právě svatovítské kapitule. Dveře od komory mají, stejně jako pancéřová skříň, sedm zámků. K odemčení a zamčení se proto musí sejít všech sedm držitelů klíčů.

Tradice sedmi klíčníků sahá až do roku 1791, kdy král Leopold II. vyhověl žádosti českých stavů a klenoty se tak vrátily z rakouské metropole do Prahy, do Chrámu svatého Víta. Tam byly uloženy v korunním archivu za svatováclavskou kaplí za dveřmi, které byly opatřeny pěti zámky. Pro klenoty byla v prostoru zároveň vyhrazena skříň na dva zámky, k nimž dostali klíče dva jejich strážci. Zvyk sedmi klíčů trvá dodnes, pouze se mění jejich držitelé.

Tradice vystavování korunovačních klenotů sahá až do první republiky. První veřejná výstava se uskutečnila v roce 1929 při příležitosti 1000. výročí smrti svatého Václava. Vitrínu navrhl architekt Josef Gočár.

Klenoty si mohla veřejnost prohlédnout i po skončení druhé světové války v roce 1945. Zpřístupněny byly také dvakrát v 50. letech, v přelomovém roce 1968 i za normalizace v 70. letech minulého století.

Od 90. let se klenoty vystavovaly jednou za pět let k příležitosti výročí vzniku Československa nebo České republiky a při inauguraci prezidentů. Navíc přibyl ročník 2016, kdy bylo důvodem 700. výročí narození Karla IV. Od roku 2024 se mají zásluhou prezidenta Petra Pavla vystavovat každý rok kolem 28. září, kdy se slaví Den české státnosti a svátek svatého Václava.