Nejen Slavkov či Bílá hora. Vyrazte po stopách slavných bitev na českém území

Strategická poloha v srdci kontinentu činila z českých zemí v minulých dobách atraktivní cíl pro různé mocnosti. Ať už k dobývání tohoto území a podmaňování jeho obyvatel, nebo ke střetům se soupeři. Doba husitů, třicetiletá válka i napoleonské tažení zanechaly v české krajině nesmazatelné stopy.

Seznam Zprávy připravily výběr nejzásadnějších historických bitev, které se odehrály na českém území. Nabízíme i přehled zajímavostí, které lze v jejich dějištích najít, ať už jsou to památníky, naučné stezky nebo další odkazy na tyto staré konflikty.

Zatímco u Chlumce nad Cidlinou ve východních Čechách dopadli neslavně sedláci při selském povstání v roce 1775, město Chlumec nedaleko Ústí nad Labem bylo svědkem i dvou dalších a významnějších bitev.

Nejprve té 18. února 1126, kdy kníže Soběslav I. dosáhl vítězství nad králem Lotharem III. Vítězství vedlo k vnitřnímu upevnění a stabilizaci tehdejšího českého státu. Bitva byla výsledkem rodinných sporů, český kníže Vladislav I. před svou smrtí určil za svého nástupce svého mladšího bratra Soběslava. Nejstarším žijícím členem rodu byl ale Ota II., Soběslavův bratranec, který si dělal nárok na trůn. Obrátil se tak s žádostí o spojenectví na německého krále Lothara III., který s armádou posléze táhl do Čech.

V roce 1813 se ve dnech 29. a 30. srpna v okolí Chlumce odehrála napoleonská bitva. Spojené armády Rakouska, Pruska a Ruska porazily armádu císaře Napoleona, kterou vedl generál Dominique Vandamme. Výhra spojenců byla důležitá i pro Čechy, poražením francouzských vojsk zamezili jejich plánu proniknout dále do země a plánovanému obsazení Prahy.

Bitva na Moravském poli se odehrála 26. srpna 1278 na pravém břehu Moravy u vesnice Dürnkrut (Suché Kruty). Dneska se sice nachází v Rakousku jižně od Břeclavi, ale tehdy bylo toto území součástí českého státu. Střetnutí bylo vyvrcholením sporů mezi českým králem Přemyslem Otakarem II., tehdy považovaným za jednoho z nejmocnějších panovníků ve střední Evropě, a Rudolfem I. Habsburským.

V bitvě byla česká armáda poražena a sám Přemysl Otakar II. padl v boji. Výsledek bitvy vedl k vzestupu Habsburků a pro české království znamenal tento střet ztrátu dobytých území a období nestability a úpadku.

Bitva na Vítkově se odehrála 14. července 1420, kdy došlo na první střetnutí mezi husitskými vojsky a bojovníky křížových výprav. Odehrávala se jihovýchodně od tehdejších pražských hradeb, na hřebenu kopce Vítkova. Bitva byla součástí širších taktických manévrů během obléhání Prahy křižáckými silami vedenými Zikmundem Lucemburským.

Husitům se podařilo udržet pozice na strategickém vrchu i proti značné početní převaze. To zmařilo pokusy o obléhaní Prahy a vedlo k následnému ústupu křižáckých vojsk.

Bitva u Lipan se odehrála 30. května 1434 a patří mezi nejvýznamnější události české historie. Uskutečnila se na Lipské hoře u středočeských Lipan a stály v ní proti sobě dvě znesvářené husitské frakce: vojáci utrakvisticko-katolické aliance v čele s Divišem Bořkem z Miletínka a polní vojska táboritů a sirotků z radikálního křídla husitského hnutí. Po velmi krvavém boji byla nakonec radikální vojska poražena. Tato bitva bývá často označována za konec husitských válek.

Poslední bitvu husitských vojsk připomíná Lipanská mohyla z roku 1881, která leží asi kilometr od obce Lipany na návrší. Autorem mohyly z kamenných kvádrů je kamenický mistr Karel Koutek. Kužel stojí na odstupňovaném soklu, na kterém se nacházejí desky s nápisy.

K bitvě na Bílé hoře došlo 8. listopadu 1620 v blízkosti Prahy, kdy proti sobě stála česká stavovská armáda a na druhé straně spojené armády Katolické ligy a císaře Ferdinanda II. Po zhruba dvou hodinách zvítězila katolická armáda a tento výsledek znamenal konec českého stavovského povstání, které začalo již o dva roky dříve.

Bitva měla velký dopad v politickém, náboženském a kulturním vývoji českých zemí v následujících letech. Došlo k upevnění moci Habsburků a rekatolizaci, povolena byla pouze katolická víra a mnoho protestantů bylo nuceno odejít do exilu.

Jednou z největších a zároveň i nejkrvavějších bitev na českém území je bitva u Slavkova východně od Brna, známá také jako bitva tří císařů. Proti sobě totiž stála vojska francouzského císaře Napoleona I. a spojená armáda rakouského císaře Františka II. a ruského cara Alexandra I., všichni tři sami stanuli v čele svých vojsk.

Ke střetu, který za sebou nechal desetitisíce mrtvých, došlo 2. prosince 1805. Francouzské armádě se i přes početní nevýhodu podařilo zvítězit, což vešlo do historie vojenské taktiky. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších střetnutí napoleonských válek, které i sám Napoleon považoval za své největší vítězství vůbec.

Na počest bitvy u Slavkova vznikla mezi lety 1910-1912 na Prateckém návrší Mohyla míru. Navrhl jí český architekt Josef Fanta a k jeho otevření došlo až po válečných událostech v roce 1923.

Uvnitř památníku je kaple, pod jejíž podlahou jsou uloženy ostatky nalezené na bojišti. S památníkem sousedí i muzejní objekt, ve kterém se nachází stálá multimediální expozice Bitva tří císařů. Slavkov/Austerlitz 1805, otevřena k 200. výročí bitvy. Otevírací hodiny či informace o vstupném do muzea a kaple naleznete na webu památníku.

Na bitvu poukazuje také pomník s bronzovou mapou bojiště na vrchu Žuráň , na kterém měl Napoleon svůj hlavní stan. Ze strategického místa měl dokonalý přehled o celém bojišti. O vrcholu kopce se traduje, že je francouzským exteritoriálním územím, ale je to jen legenda - dle katastru nemovitostí pozemek patří obci Podolí.

Střetnutí známé také jako bitva u Sadové či na Chlumu se odehrálo 3. července 1866 mezi řekou Labe a vesnicemi Hořiněves, Sadová, Mokrovousy a Přím. Bylo to největší vojenské střetnutí na českém území vůbec, účastnilo se ho přes 430 tisíc vojáků. Zároveň to byla druhá největší bitva 19. století, po té u Lipska v roce 1813, v níž bojovalo ještě o několik desítek tisíc vojáků více.

Šlo o rozhodující střetnutí Prusko-rakouské války, na jedné straně stálo rakouské císařství se saským královstvím a na té druhé pruské království. Vítězem se stala pruská armáda v čele s králem Vilémem I.

Na nejvýznamnější pomníky, pohřebiště a památníky bitvy, kterých se tu nachází desítky, narazíte na jedné z několika naučných stezek. Na bojiště se lze také podívat z výšky, z vyhlídkové věže. Dosahuje bezmála 60 metrů, vyhlídková plošina se nachází ve 35 metrech nad zemí. Vedle rozhledny se nachází i Muzeum války 1866 (součástí Muzea východních Čech), které je kvůli přípravě nové rozsáhlé expozice zavřeno do poloviny roku 2026.

Už jste vyrazili po stopách některé ze zmíněných bitev na českém území? Podělte se o své tipy do komentářů.