Článek
Mezi šesti desítkami vystavených děl v Galerii Expo 58 jsou zastoupeny snad všechny techniky Milana Dobeše - od maleb a koláží přes optické a kinetické reliéfy až po světelné objekty. Na neprodejní výstavě nechybí ani autorovo zásadní plátno Terč (1960). To, stejně jako většinu artefaktů, zapůjčil ze své ostravské Galerie Gong Jan Světlík. Výstava potrvá do 17. září 2023 a je otevřena denně kromě pondělků.
Milan Dobeš se narodil 29. července 1929 v Přerově, ale od studií žije a tvoří v Bratislavě. Vystudoval krajinomalbu v ateliéru profesora Bedřicha Hoffstädtera na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění. Ani po studiu krajinomalbu neopustil. Expresionisticky zachycoval odlesky dlážděných ulic, dopravní prostředky i hemžící se ruch města.
„Dílo Milana Dobeše je fascinující. Ve složité době 50. let už byl zavedený realistický malíř, své obrazy úspěšně prodával. Vnitřní síla ho ale dohnala do tvorby věcí, kterým nikdo nerozuměl,“ řekl Jan Světlík, český průmyslník, mecenáš a spolukurátor aktuální pražské výstavy.
Dvakrát na Expo
Návštěva světové výstavy Expo 58 v Bruselu znamenala v tvorbě sotva třicetiletého umělce zásadní zlom. Výstavu nevnímal jen jako přehlídku volného a užitého umění, ale také jako expozici technického pokroku poloviny 20. století. V Dobešově díle tak dochází na přelomu 50. a 60. let k rychlému přechodu k abstraktní tvorbě. Geometrickou abstrakci lze najít v jeho malbách, grafikách i sochách. Vzniká vůbec první středoevropský kinetický objekt, drobný Pulzující rytmus I. (1960). Ani tato elektromotorkem poháněná plastika na aktuální výstavě v letenské budově Expo 58 nechybí.
„Op-art začal dělat ještě dříve, než se tak známý umělecký směr vůbec jmenoval. Ten název vznikl až s Vasarelyho výstavou v roce 1964 v New Yorku. A Dobeš tyto věci dělal už v roce 1960,“ dodal Světlík.
Do podvědomí odborné veřejnosti se všestranný umělec dostal samostatnou výstavou Vizuální a kinetické objekty (Praha, 1966), kterou zhlédlo více než 56 tisíc návštěvníků. Následné zařazení mezi nejvýznamnější světové osobnosti kinetismu mu umožnilo prezentovat vlastní tvorbu v zahraničí. V zámoří dokonce některá svá monumentální díla také realizoval.
Znovu putoval na světovou výstavu. Expo v japonské Ósace (1970) už zažil coby vystavující autor. Světelně-kinetický objekt nazvaný Hra světla a tvarů se dodnes nachází v jednom z městských parků v Tokiu.
S nástupem normalizace mu byl zabaven cestovní pas a byl donucen omezit veřejnou činnost, podobně jako mnoho jeho kolegů výtvarníků. Svou práci upřel do tvorby koláží a především návrhů pro architekturu, které se zákaz komunistického režimu netýkal. Vznikl například objekt pro budovu československého velvyslanectví ve Stockholmu (1972).
Na zahájení pražské výstavy čtyřiadevadesátiletý výtvarník nedorazil. Ostatně v české metropoli byl podle kurátorů výstavy naposledy před pěti lety, kdy převzal Mezinárodní cenu Trebbia. Během telefonního hovoru z Bratislavy však osobně potvrdil, že dnešní dny tráví aktivně tvorbou drobnějších děl.
