Díky covidu jsme flexibilnější. Loňská sezona byla skvělá, říká freerider

V situaci, kdy lyžování na sjezdovkách bývá nejisté, chce stále víc lyžařů ochutnávat terén. Výhodou tohoto trendu je, že jsou dál od davů, a protože kvůli každému krásnému sjezdu musejí často šlapat do kopce, dělat víc pro svou kondici a zdraví. A právě tohle je doména Robina Kalety.

Co ti covid vzal a co dal?

Kdyby to neznělo tak „ezo“, řekl bych: Víc mě to všechno nutí žít hlavně přítomností, protože budoucnost je nejistá a minulost je pryč. A kdo se budoucnosti bude bát, bude na tom hůř.

Ale teď vážně: Dalo mi to třeba pár týdnů volna v zimě, které jsem mohl strávit s rodinou, a to bylo krásné. Obecně jsem se ale nikdy za ničím moc nehnal, takže moje osobní situace a situace naší rodiny je víceméně konstantní. Covid považuji za takový lakmusový papírek, který mi ukázal, že to máme nastavené pro tuhle dobu asi docela dobře. Žádné zásadní změny jsme aplikovat nemuseli.

Jak jsi prožil loňskou zimu? Vím, že se katastrofa nekonala a lyžovali jste.

Právě že to katastrofa vůbec nebyla. Zajímavé na tom bylo, že nejdříve, jak postupně všichni všechno zavírali, to vypadalo, že nebude vůbec nic. My jsme se ale nakonec vždy někam dostali. A když se to povedlo, byla to krásná odměna. Lyžovali jsme ve Švýcarsku, kde byly puštěné vleky. I v Itálii, kde vleky stály, ale zase tam panovaly skvělé sněhové podmínky, a tak jsme aspoň šlapali na lyžích. Nebo jsme odjeli na super sníh do Bulharska a Severní Makedonie a zakončili to všechno měsícem ve Švédsku. Loňská sezona byla vlastně lyžařsky skvělá.

Bylo z toho nějaké ponaučení?

Právě že ano, to je na tom zajímavé. Kdykoli byla nařízena nějaká omezující pravidla, vždy lyžaře vylekala. Nikdy se ale nestalo, že by reálná situace byla horší, než jak to vypadalo z Česka. V 99 procentech to bylo lepší. Například na Sella Rondě pro nás otevřeli hotel. Panovaly skvělé lyžařské podmínky a ještě jsme zažili úžasnou pohostinnost, protože si tam vážili, že jim někdo přijel.

Co letos?

Samozřejmě z toho začínáme být unaveni. Všechno stojí daleko víc energie, protože se pravidla neustále mění. Nejdřív stačilo očkování, pak už nestačilo a musely být navíc testy PCR atd. To je vysilující. Pokud ale jde o lyžování, vyplácí se být flexibilní, být schopen měnit plány. V konečném důsledku to pak umožňuje najít si to nejlepší lyžování z existujících možností. A zatím se to daří.

Dál samozřejmě plánujeme kempy, ale s vědomím, že musíme být schopni plány rychle měnit. A to vědí i naši klienti. Tuto zimu zatím skoro nic podle původního plánu nevyšlo. Z Rakouska jsme se museli v prosinci přesunout do Davosu, a když pak Švýcaři Čechy přestali pouštět, tak jsme odtamtud museli do Itálie.

Naštěstí jsme s tím počítali a byli flexibilní. Ono to celé paradoxně souzní i s filozofií freeridingu, kdy se lyžaři řídí podle momentálních podmínek. Freerider musí být z principu flexibilní. Důležité je, že vždycky nakonec něco vymyslíme a akci nezrušíme. Na to jsou u nás lidé zvyklí. Když něco slíbíme, tak se to snažíme splnit a uskutečnit, i když to dopadne třeba trochu jinak.

Ovlivní tohle všechno nějak celkově lyžování?

Myslím si, že většina lidí bude méně ochotná rezervovat si pobyty dopředu a čím dál víc se jich bude rozhodovat na poslední chvíli. To se rozhodně děje. A také že šlapání na pásech bude tou nejjistější cestou, jak se dostat ke sněhu a jízdě z kopce. Možná se ukáže, že zimní karavany se skialpy budou tou nejlepší, nejstabilnější formou lyžování a vše ostatní bude složitější. Ale třeba se pletu a omikron nás všechny vysvobodí. (smích)

Vzpomeneš si, když jsi ještě závodil ve světových freeridových soutěžích? Co se od té doby změnilo?

Je to už víc než deset let, změnil se hlavně poměr triků v terénu, kdo nedá 360 stupňů otočku nebo salto dozadu, tak moc šancí nemá. Jinak mi ale přijde, že se toho zas tolik nezměnilo. Soutěže daleko víc ovlivňují aktuální sněhové podmínky než třeba vývoj lyžařské techniky. A pořád mi přijde, že jeden z nejdůležitějších faktorů úspěchu je momentální nastavení v hlavě.

Jsi jedním z nejzkušenějších lyžařů, kteří provozují lyžování mimo sjezdovky. Dokonce tě to i živí. Jak začít s freeridem, se skialpy?

Každému bych hlavně doporučil, ať to prostě začne zkoušet. Je třeba si to osahat.

Jak konkrétně?

Je to pro tebe neprobádaný prostor, potřebuješ si na něj sáhnout. Nezačni sám, nezačni zhurta, ale začni. Stačí se rozhodnout a pak překročit hranici sjezdovky a chvíli jezdit jen vedle ní.

Proč je dobré absolvovat kurz freeridingu?

Protože takoví, jako jsme my, mají hodně zkušeností, které rádi předávají. Jsme schopni najít a nabídnout dobré lyžování. Třeba najít prašan, když si většina lidí myslí, že už nikde není.

Myslím ale, že nejlepší je udělat si první krůček do terénu někde jinde, aby člověk poznal, jaké to je. Druhým krokem může být třeba náš kurz. Začít se zajímat o jízdu v terénu na internetu, pořídit si vybavení a postupně do toho pronikat.

Vracejí se lidé, kteří s tebou začali, a proč?

Ano, je to dost časté. A proč, to by asi musel odpovědět někdo z nich. Snad je z nás cítit, že to, co děláme, nás baví, že to děláme dlouho a snad dobře.

Ve freeridu a na skialpech ušetříš hodně za skipasy, ale přesto vybavení něco stojí. Máš nějakou radu, jak má začátečník postupovat?

Ideální je vyzkoušet si to, půjčit, naučit se s tím pracovat. Existují testcentra. A v momentě, kdy si začneš uvědomovat, že to chceš, tak si začni kupovat. Tipuju, že nejdřív si pořídíš širší lyže do terénu, pak bezpečnostní vybavení.

Jak široké lyže?

Když začneš vedle sjezdovky, bude ti stačit 90 mm pod botou (běžné mají kolem 70 mm, pozn. red.), ale když pojedeš dál, začneš se víc bořit. Čím širší lyže, tím budou v prašanu líp plavat. Já jezdím nejčastěji kolem 115 mm.

Na co si dát pozor ohledně bezpečnosti?

Zásadní je uvědomit, si, že v momentě, kdy vyjedeš ze sjezdovky, jsi v terénu na vlastní nebezpečí. V terénu, který pro tebe nikdo nepřipravil. Musíš začít používat selský rozum, protože to nové prostředí neznáš. Myslím, že změna nastavení v hlavě je naprosto zásadní. Aby sis neublížil, nevjel někam, kde nemáš být.

Jak je to s bezpečnostním vybavením?

To je nutnost, jakmile se vzdálíš víc od sjezdovky. Určitě pípák, batoh s lopatou a lavinovou sondou. A nejenom to mít, ale umět s tím i zacházet. I na to se zaměřujeme na kurzech.

Co airbagový batoh, který v případě blížící se laviny vystřelíš?

Určitě, je to takový druhý, vyšší stupeň, který zvyšuje tvou vlastní bezpečnost. Jsou dnes různé typy: Bombičkové na stlačený vzduch i elektrické, které se po použití musejí dobít. Každý má nějaké přednosti a slabiny, největší rozdíl ale je mít ho a nemít ho. Ty detaily jsou už méně podstatné.

Jak je to na tvých kurzech?

Půjčujeme vše. Lyže, vybavení, airbagový batoh. K nám stačí přijet s oblečením, lyžáky a helmou. A s odhodláním něco se naučit a s dobrou náladou.