Děti nejsou hloupé, mluvme s nimi i o válce, říká dětská psycholožka

Až skončí doba covidová, všechno se to zase zlepší, říkalo si mnoho lidí. Jenže zatímco pandemie odezněla, svět se začal potýkat s dalším problémem, který se, mimo jiné, odráží na psychice. A to nejen té dospělé. Jak mluvit s dětmi o válce a jiných vážných situací?

Kamarád mi nedávno vyprávěl, jak mu jeho čtyřletý syn přinesl obrázek, na které byla postavička bez jedné nohy. Když se ho překvapivě zeptal, kde má tu nohu, syn odpověděl, že je to voják a že o ni přišel. Byl zaskočen, kde na to přišel. „Mně zase posílala paní učitelka obrázek mého syna, na kterém byl tank a pistole,“ vypráví své zkušenosti Eva Němečková, klinická psycholožka. Ať se budeme bránit sebevíc, děti od informací úplně odstřihnout nelze a podle psycholožky to ani není správné a děti tím neochráníme. Místo toho by rodiče měli volit transparentnost.

Děti nejsou hloupé, vnímají naše pocity a emoce a i když jim budeme tvrdit, že se nic neděje, poznají, že to není pravda. Proto je lepší jim celou situaci vysvětlit, úměrně jejich věku. „Neříkat, že se jich to netýká. Místo toho je dobré se zeptat, jak on to vnímá, co se třeba říká ve škole či školce a situaci nehodnotit. Nechat mluvit a dodávat informace,“ radí psycholožka Eva Němečková.

Kolik informací takové dítě unese, by měl vědět každý rodič sám, protože on zná svého potomka nejlépe. Zároveň je důležité ho i sledovat, co skutečně potřebuje. Kromě pochopení situace možná také potřebuje uklidnit, potřebuje vzor, jak s celou situací naložit. Rodiče by se tedy neměli snažit to zamést pod kobereček a dělat, že se nic neděje.

Tyto rady ale neplatí pouze o řešení válečného konfliktu na Ukrajině, aplikovat je lze na jakoukoli krizovou situaci. Ostatně pokud může rodič předvídat nějaký problém anebo změnu v rodině, která by mohla mít na dítě vliv, doporučuje Eva Němečková řešit to s psychologem dříve, než to nastane. „Jsem velký fanoušek prevence, ale lidé k nám chodí, až když něco hoří, kdy se něco stalo. A pak je samozřejmě největší práce, když už to shořelo. Tam budujeme nové základy,“ vysvětluje psycholožka a uvádí to na příklad doby covidové, kdy se u dětí, které k tomu měly predispozice, rozjely strachy či úzkosti a rázem to dostalo klinický obraz. Takové případy ve své praxi teď vídá poměrně často.

Eva Němečková žije v Německu a pracuje ve Švýcarsku, má tak také skvělé srovnání v tom, jak se liší rodičovství v těchto státech a v České republice. Třeba institut rodiny u nás funguje o něco lépe. A proč tvrdí, že výchova dítěte se podobá výchově psa? To si poslechněte v podcastu MUDr.ování.