David Černý: Nemám rád tu nálepku provokatér

Pozvali jsme tě mimo jiné i vzhledem k tvému, a teď budu citovat, invalidnímu umění v Karlíně. David Černý ve službách korporátní architektury. Jak se cítíš ve své nové roli? Jako otrok korporátních věcí. A říkal jsem si, že to je skvělé, protože oproti Pavlu Karousovi (sochař, jenž Černého kritizoval, pozn. red.), kterého znám, se já svojí prací uživím.

Jsi autorem nové karlínské sochy, která nese název Lilith a podpírá jednu z nových pražských budov. Okolo té sochy se zvedla docela slušná debata ve veřejném prostoru, a to v negativním i pozitivním smyslu. Čekal jsi, že bude v některých ohledech tak vyhrocená?

Samozřejmě jsem čekal, že to bude daleko horší, že ten hejt bude minimálně 50 na 50. A zase to skončilo v podstatě standardně, a sice 70 na 30 s tím, že těch 70 je pozitivních. Kdyby to bylo 50 na 50, už bych se začal skoro bát, že jsem udělal něco dobrého, takže to je v pořádku.

Na to už jsi přece zvyklý, David Černý rovná se provokace. Začalo to před 31 lety tankem T-34 na náměstí Kinských přemalovaným narůžovo.

Dávno předtím byl ještě trabant. Nemám rád tu nálepku provokatér, to jsem říkal už asi milionkrát. V roce 1987 jsem ale otevřel galerii v pražských Dejvicích, kterou zavřela StB, takže mám pocit, že jsem se ve veřejném prostoru angažoval a pohyboval ve výrazně hlubší minulosti.

Jaké jsou podle tebe důvody debat právě v případě sochy Lilith?

V současné situaci samozřejmě ten největší problém je, že my tady v Česku žijeme v domnění, že se nemají příliš vystrkovat růžky. Je dobré být v té drobné šedi, nenápadný, a jakmile člověk vyleze ven, je dobré mu tu hlavičku useknout. Nejsme zvyklí, aby si někdo vyskakoval a dělal tady něco, co má více než 10 metrů. Myslím si, že těch důvodů je spousta. Kuriózní je ten důvod, že je to málo provokativní.

Jsou i názory, že synonymum pro sexismus je právě Lilith v Karlíně. Příliš vyvinutá vpředu i vzadu. Čili hraje se na korektnost a otázka zní, zda nevadí spíš lidem právě tohle?

Lilith je v inteligentnějších krajích symbol feminismu.

Jsi pověstný i tím, že už neumíš dělat malé věci.

Naopak, teď bude taková smršť miniatur.

Jaký je tvůj způsob výběru dané spolupráce, když tě oslovuje někdo, koho vůbec neznáš? Máš nějaký vzorec, podle kterého si vybíráš lidi?

Samozřejmě. Mnoho projektů jsem za svůj život odmítl. Je to tím, že se mi třeba nelíbí osobnost, pozadí té společnosti nebo místo. Odmítám to. Odmítl jsem spolupráci do leckterých zemí, teď to bylo třeba Rusko a jiné. Kritérií je spousta.

Jsi autorem i sochy z roku 2013, která se jmenovala Gesto. Fialový prostředníček na pontonu na pražské Vltavě namířený na Pražský hrad. Blíží se konec jedné éry, nehodilo by se to gesto posunout na další úroveň? Osazenstvo Pražského hradu se změní, nebudeš na to reagovat?

Rozhodl jsem se, že v rámci přežití zapomenu, jak se jmenuje ten člověk, co tam je. Lihoš? Na jeho jméno jsem zapomněl a jsem za to rád. Doufám, že po hrůzných letech pravděpodobně kágébáckého vedení Pražského hradu tam přijde někdo jiný.

Jak je to s tvým vynikajícím počinem London Booster, který vznikl pro olympiádu v Londýně v roce 2012 a ve finále skončil v rukou Agrofertu? Známe tvé postoje. Jak se na tohle díváš?

Pavel Kolář kdysi dávno, když jsem k němu chodil s vystřelenou ploténkou, se mě ptal, na čem dělám. Tak jsem mu řekl, že Český olympijský výbor mě oslovil, abych udělal nějakou sochu na olympiádu, a něco jsem vymyslel. A on říkal, že se zná s Babišem, který by možná do toho šel a zasponzoroval to.

Potkali jsme se tedy s Babišem, tomu se to líbilo a řekl, že to zaplatí. Dohoda byla taková, že on zaplatil výrobu firmě, která to realizovala, a já jsem k tomu měl subdodávku rukou. V tom projektu, když jsem to pak spočítal, jsem byl 200 tisíc minus. Babiš zaplatil výrobu, instalaci, převoz do Londýna, celé to opravdu tenkrát vytáhnul z vlastní kapsy, ale bylo to dávno předtím, než šel do politiky.

Já netušil, že to bude chtít politicky zneužít. Neměl jsem od něj ani korunu, neměl jsem ani honorář a nemám s ním žádnou smlouvu, opravdu zaplatil tu čistou výrobu, takže po této stránce s ním žádný spor nemám. On nemá žádné autorské oprávnění ho vystavovat, takže bych mu mohl říct: „Milý Andreji, nesouhlasím s tím, aby byl autobus vystavený, můžeš ho nechat sešrotovat.“

Což už se jednou stalo, když byl Pražský maraton, chtěl ho přemístit na Staromák.

On ho tam dokonce přemístil, přestože jsem mu řekl, že s tím nesouhlasím, a dokonce do těch oken, kde je nějaká videosekvence, začal promítat nějaké politické agitky na ANO, tak jsem mu řekl, že jestli to udělá ještě jednou, tak na něj budu muset poslat právníky. A tím to skončilo. Ještě jednou: Když Andrejovi řeknu, aby to sklidil a neukazoval na veřejnosti, bude to muset zabalit, protože nemá žádnou licenční smlouvu.

Přesto to ukazuje, je to před centrálou jeho Agrofertu. Když víš, že tohle můžeš, a asi známe tvoje postoje vůči Babišovi, proč to neuděláš?

Je to blbé, ale on by to v tu chvíli sešrotoval a mně je to líto kvůli té věci, protože si myslím, že ta socha je docela dobrá a povedená. A třeba Andrej taky někdy umře a ta socha bude žít bez něj.

Kdy se dočkáme nějaké aktivity, která bude vycházet čistě jenom z tebe, z Davida Černého?

Teď jsem dodělal velikou sochu v Los Angeles, která měla být odhalená v září, ale ještě se nedodělal ten dům. Vzhledem k tomu, že žijeme ve světě, kde se závodí ve zpoždění, tak i tam jsou teď zpoždění. Bude se v LA odhalovat v zimě a připravuji tam další dvě sochy, to je realizace v Americe. V Praze budu otvírat takovou stálou expozici a pak tady budou také nějaké dvě menší realizace.

Jaké jsou jeho zkušenosti s herectvím a zpěvem? Jak se mu tvoří pro soukromý sektor? Nebo jaké dokončovací práce jsou v plánu s obytným domem, který podpírá jeho socha Lilith? Poslechněte si v podcastu v úvodu článku.