Článek
Břehule říční je jedním ze tří druhů pěvců z čeledi vlaštovkovití, kteří hnízdí v Česku. Na rozdíl od ostatních si nebudují hnízda ve fasádách domů nebo v chlévech, ale v měkkých písčitých nebo hlinitých stěnách, kterých je u nás kvůli regulaci vodních toků v přírodě minimum.
I proto patří břehule mezi ohrožené a zároveň zákonem zvláště chráněné druhy živočichů.
Poté, co těmto tažným ptákům člověk jejich přirozený biotop zničil, jim ale naštěstí i jeden dal. Většina břehulí u nás nyní hnízdí v místech upravených lidskou činností – převážně kvůli těžbě.
„Jako náhražku původních přirozených biotopů, které již u nás v podstatě neexistují, břehule vyhledává především pískovny, cihelny a další různé povrchové doly,“ řekl Seznam Zprávám ornitolog Vít Štancl, který hnízdění břehulí dlouhodobě sleduje v pískovně společnosti České štěrkopísky u Otradovic na Mladoboleslavku.
V nejsilnějších sezonách podle něj na místě břehule vyhloubily odhadem až dva tisíce nor.
Podle vedoucího tamní provozovny břehule těžbě výrazněji nepřekáží a i těžaři se snaží dělat maximum proto, aby tyto ohrožené ptáky nerušili. „Musím říct, že jsme si na sebe vzájemně zvykli a soužití je bezproblémové,“ řekl Jan Macho ze společnosti České štěrkopísky.
Díky těžbě podle ornitologa vzniká terén, který ptákům dává dostatečně vysoké a měkké stěny, kde si mohou vyhrabat nory. „Hnízdní nory mají průměr cca sedm centimetrů a délku až metr. Na konci má nora rozšíření, tzv. hnízdní komůrku, v níž je hnízdo vystlané peřím a v něm břehule snášejí vejce. Díky tomuto uspořádání nora své obyvatele dobře chrání před predátory,“ řekl Štancl.
Ornitolog a odborník na biodiverzitu David Storch k tomu pro Seznam Zprávy dodal, že břehulím se v pískovnách paradoxně daří hlavně, když je těžba aktivní. U dlouho obnažených stěn totiž hrozí, že ztvrdnou a ptáci v nich nory nezvládnou vyhrabat. Ideální jsou tak pro ně nově vzniklé a tedy i měkké stěny.
Že by ale přesídlení břehulí od řek do pískoven a dalších povrchových dolů nabízelo naději, že se populace ptáků, kteří u nás hnízdí zhruba od června do července, v budoucnu výrazně zvýší, ornitolog nepředpokládá. „Ptáci, ale i ostatní živočichové obecně stále ubývají a tento trend ubývání bude myslím bohužel pokračovat. U některých druhů to půjde pomaleji a u některých druhů bohužel hodně rychle. Za sebe příliš nevěřím na to, že náhle dojde k nějaké zásadní změně ve prospěch přírody,“ řekl.
Pískovny podle Štancla navíc nejsou pro břehule stejně vhodné jako v minulosti ztracený biotop říčních břehů. Koncentruje se jich tam totiž mnoho v malém prostoru, což zvyšuje ztráty při sesuvech půdy. „Nepozorností člověka, omylem, někdy i bezohledností člověka nebo sesuvem stěny vlivem dešťů mohou v pískovně, kde se břehule koncentrují do veliké kolonie, přicházet o mnohem větší část kolonie, než kdyby byly rovnoměrněji rozptýleny v kraji,“ vysvětlil odborník.
I přesto ale podle něj platí, že nebýt pískoven a v menší míře i jiných povrchových dolů a cihelen, břehule by mohly z Česka úplně zmizet. „V dnešní době už by v podstatě neměly kde hnízdit. V jiném než výše uvedeném prostředí hloubí nory jen výjimečně. Jsou to např. drenážní trubky v nábřežních zdích, různé otvory v panelových stěnách nebo prefabrikátech a podobně,“ řekl.
Podobný příběh jako v Česku zažívají podle Štancla břehule i v sousedních státech. Podle seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) patří břehule celosvětově mezi druhy, u nichž nepanují žádné nebo téměř žádné obavy z vyhynutí. Hnízdí totiž v mnoha zemích Evropy, Asie i v USA a Kanadě.
