Praha z ptačí perspektivy: Proč navštívit Žižkovskou věž?

Je nejen nejvyšší stavbou v Praze, ale disponuje i nejvyšší vyhlídkovou plošinou v České republice. Přestože byla věž v době svého vzniku často kritizována pro svůj netradiční vzhled, dnes se řadí mezi ikonické symboly moderní Prahy. Žižkovský televizní vysílač je jednou z nejvýraznějších dominant a zároveň jednou z nejkontroverznějších staveb hlavního města.

Rozhodnutí o výstavbě věže padlo koncem sedmdesátých let poté, co původní vysílač na Petřínské rozhledně přestal technicky vyhovovat. V počátcích se uvažovalo, že nejvyšší věž vyroste v Petřínských sadech, se záměrem ale nesouhlasili památkáři. V roce 1983 byla s konečnou platností vybrána lokalita Mahlerových sadů na rozhraní Žižkova a Vinohrad.

Byť byla stavba spojena s řadou kontroverzí, kupříkladu kvůli ní byla zničena převážná část Starého olšanského židovského hřbitova, uskutečnila se překvapivě rychle. V říjnu 1985 byl položen základní kámen a už v březnu 1991 byl vysílač uveden do zkušebního provozu. O rok později, 17. února 1992, pak byla pro veřejnost otevřena i restaurační a vyhlídková část.

Architekt Žižkovské věže Václav Aulický na jejím návrhu spolupracoval s Jiřím Kozákem a Alexem Bémem. Vypracoval na dvě desítky variant, mezi nimiž byl i štíhlý hyperboloid nebo „jehla s jablkem“. A ačkoli u stavby primárně technického charakteru nebyla estetická stránka pro zadavatele nijak důležitá, podařilo se nakonec prosadit svébytnou futuristickou podobu ve stylu hi-tech, složenou ze tří výrazných sloupů a zavěšených vyhlídkových kabin, připomínající raketu.

Hlavní tubus s průměrem bezmála šest a půl metru skrývá dva rychlovýtahy a přechází v anténní nástavec, v němž je zavěšen kyvadlový tlumič kmitů o váze 900 kilogramů. Díky němu je vysílač stabilní i ve větru - maximální rozkmit špičky je pouhých 20 centimetrů. Vedlejší tubusy nejsou veřejnosti přístupné, v jednom je umístěn služební výtah a ve druhém nouzové schodiště. Oba dosahují výšky 134 metrů.

Na tubusech jsou pak zavěšeny tři trojramenné kabiny. Ve výšce 66 metrů je kabina s restaurací, vyhlídkové prostory jsou umístěny až ve výšce 93 metrů nad zemí a nad nimi se nachází ještě kabina s vysílací technikou, veřejnosti nepřístupná. K charakteristickým oblým tvarům přitom architekta inspirovala návštěva kotlárny Vítkovických železáren, kde podobné tvary kovali z ocelových plátů.

Sochy deseti lezoucích batolat dnes k Žižkovské věži neodmyslitelně patří, původně ale vznikly pro instalaci na fasádě budovy Muzea moderního umění v Chicagu. Později byly několikrát přesunuty, zdobily mimo jiné i českou ambasádu v Londýně.

V roce 2000 byla Praha vyhlášena Evropským hlavním městem kultury a plastiky byly při této příležitosti, zprvu dočasně, instalovány na Žižkovský vysílač. A ačkoli byly reakce veřejnosti rozporuplné, o rok později se sochy na věž vrátily natrvalo.

Černého miminka, v zahraničí známá pod anglickým názvem Babies, mají přitom příznačnou symboliku. Lezoucí tělíčka působí zdálky roztomile, při bližším pohledu však leckoho spíše vyděsí - místo obličejů mají jakýsi čárový kód. Dle autora mají upozorňovat na lákavý, zároveň ale i poněkud strašidelný technologický pokrok.

Původní laminátové sochy již musely být vyměněny, ty současné pocházejí z roku 2019. Jsou 350 centimetrů dlouhé, 240 centimetrů vysoké a každá váží 350 kilogramů. Chcete-li si je prohlédnout zblízka, není nutné šplhat na Žižkovskou věž - prakticky totožná miminka lze nalézt u Sovových mlýnů na pražské Kampě a jedno i na radnici Prahy 3.

Vyhlídkové patro Žižkovské věže, takzvaná Observatoř, nabízí 360stupňový panoramatický výhled a díky dlouhé otevírací době od 9 do 24 hodin si tu vychutnáte nejen denní scenérii, ale i magickou atmosféru noční Prahy. Vedle toho jsou zde pro návštěvníky připraveny také doplňkové interaktivní prvky – pohodlná závěsná křesla s audio doprovodem (tzv. bubble chairs) nebo videoprojekce.

Každá ze tří kabin observatoře je věnována jinému tématu. První vyhlídkový prostor vás seznámí s federací světových věží a představí ty nejznámější z nich. V další kabině na vás čekají ikonické bubble chairs, z nichž si můžete nerušeně vychutnávat výhled na Prahu. Každé z těchto závěsných křesel je vybaveno vlastním reproduktorem, který přenáší autentické zvuky ulice z hloubky 100 metrů pod vámi. Poslední kabina pak slouží jako výstavní prostor, v němž se pravidelně střídají díla českých umělců.

Hodně návštěvníků na věž míří, aby si kromě výhledu vychutnala také něco ze zdejší gastronomické nabídky. Podniky tu najdete hned dva. Náročnější strávníci ocení restauraci Oblaca, jež nabízí zážitkovou gastronomii i skvělý výběr vín. Dopřát si tu můžete speciální degustační menu. Uvolněnější Bistro 66 pak ocení výletníci i lidé, kteří se chtějí posadit s notebookem u kávy a nerušeně pracovat.

V Žižkovské věži se můžete i ubytovat, byť jde o zážitek z kategorie těch luxusních - noc v unikátním One Room Hotelu vás vyjde zhruba na 15 až 20 tisíc korun. Odměnou vám bude designově vybavený apartmán Sky suite s neopakovatelným výhledem - a v noci budete v celé budově úplně sami.

Tower park Žižkovská věž ale nenabízí jen aktivity ve výškách, zkrátka nepřijdou ani ti, kterým se z výhledů spíše motá hlava. V létě najdete přímo pod vysílačem minigolf, v zimě venkovní kluziště a v přízemí věže se můžete celoročně občerstvit v restauraci Miminoo.