Megality i kláštery na útesech. Poznejte osm tajemných duchovních útočišť Evropy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kláštery, hrady i megalitické památky byly svědky vzestupů i pádů civilizací, ale jejich kouzlo přetrvalo. Vydejte se na cestu po osmi mystických lokalitách v Evropě, kde se prolíná historie, víra a legendy.

Na jihu Švédska v kraji Skåne se nachází megalitická formace Ales Stenar. Je to skoro 70 metrů dlouhá kamenná loď, tvořená 59 vztyčenými kameny, jejichž stáří se odhaduje na dobu mezi lety 500 až 1000 našeho letopočtu. Podobných útvarů je ve Skandinávii několik. Tento je však jedním z nejlépe zachovaných, a také proto se mu přezdívá „švédský Stonehenge“.

Není zcela jasné, k jakému účelu byla formace postavena, ale nejčastěji se o místě mluví jako o pohřebišti, jež plnilo i funkci astronomického kalendáře. Dle teorií švédských vědců může mít uspořádání kamenů vztah k zimnímu a letnímu slunovratu.

Lokalita byla však osídlena dlouho před stavbou „lodi“. Legenda říká, že v místě je pohřben mocný král Ale, jehož duch stále střeží pobřeží před nepřáteli.

Stonehenge není třeba představovat. Je to asi nejznámější megalitická stavba na světě. Tento monumentální kruh stojících kamenů se nachází v anglickém hrabství Wiltshire a pochází zhruba z let 3000–2000 před naším letopočtem.

Jeho přesný účel zůstává dodnes záhadou. Nejčastější teorie hovoří o tom, že sloužil jako astronomická observatoř, místo pohřebních rituálů nebo náboženské centrum spojené s druidy.

Zajímavé je, že některé kameny pocházejí až z Walesu a vědci stále spekulují, jak je sem lidé dopravili - na vzdálenost přes 200 kilometrů. Jedna z nejznámějších legend tvrdí, že kameny sem přenesl kouzelník Merlin pomocí magie. Jiná akci připisuje obrům, kteří kameny údajně poskládali dle hvězdných znamení.

Skalnatý, těžko přístupný a nehostinný ostrov Skellig Michael se nachází v Atlantském oceánu asi 12 kilometrů od jihozápadního pobřeží Irska. V šestém století zde vznikl jeden z nejodlehlejších klášterů Evropy, kde mniši žili v naprosté izolaci a odříkání. Jejich komunita tu sídlila až do 12. století. Příliš se toho neví o jejich životě ani o tom, proč ostrov nakonec opustili. Existují ale například záznamy o vikingských nájezdech v 9. století.

Díky své divoké kráse a odlehlosti si Skellig Michael zachoval mystickou atmosféru. Místo se proslavilo také jako filmová kulisa pro útočiště Luka Skywalkera ve filmu Star Wars: Síla se probouzí. I přes svůj nový filmový význam ale zůstává především duchovním místem s hlubokou historií, na kterém se pocitově přenesete do jiného světa.

Klášter Sacra di San Michele, majestátní benediktinská stavba, se tyčí na hoře Monte Pirchiriano v italském Piemontu. Postaven byl v 10. století a dodnes fascinuje svou impozantní architekturou i strategickou polohou. Klášter inspiroval slavný román Umberta Eca Jméno růže a jeho dlouhá historie je plná legend a tajemství.

Jedním z nejzajímavějších aspektů kláštera je jeho propojení s takzvanou „linií svatého Michaela“ – mytickou osou sedmi svatyní zasvěcených archandělu Michaelovi, jež se táhne od Irska až po Izrael. Patří do ní mimochodem už zmíněný ostrov Skellig Michael, ale také ikonický klášter Mont Saint Michel v Normandii. Legenda praví, že tato linie symbolizuje Michaelův meč, který chrání svět před silami temnoty. Klášter je dodnes cílem poutníků.

Na vrcholku skalnatého masivu v jihofrancouzském regionu Occitanie se tyčí hrad Quéribus. Byl postaven už v 11. století, ale významným se stal zejména v první polovině 13. století. Tehdy se stal jednou z posledních pevností katarů - středověkého křesťanského hnutí, jež bylo církví považováno za kacířské. Pronásledování křižáků zde kataři odolávali do roku 1255.

Strategická poloha hradu umožňovala dokonalý výhled na okolní krajinu a stavba je dodnes považována za jeden z nejlépe dochovaných příkladů středověké obranné architektury. Traduje se, že ve zdech hradu jsou ukryté tajné chodby a možné poklady, jež po sobě kataři zanechali.

Meteora je jedním z nejúchvatnějších míst v Řecku. Je to komplex pravoslavných klášterů postavených na vrcholcích pískovcových skal v regionu Thessálie. První mniši se zde usadili ve 14. století, aby unikli tureckým nájezdům a mohli se plně věnovat duchovnímu životu. Přístup do klášterů byl původně možný pouze pomocí provazových žebříků a kladek, což řeholníky chránilo před nepřáteli.

Z celkem 24 klášterů se dodnes dochovalo pouze šest, ze zbylých jsou patrné ruiny nebo jen malé části staveb. Meteora, což znamená „visící ve vzduchu“, je součástí světového dědictví UNESCO a svou mystickou atmosférou láká poutníky i turisty. Mnoho lidí věří, že toto místo je silným energetickým centrem, jež dodnes působí na lidskou mysl a duši.

Jeskyně Massabielle leží na okraji francouzského města Lurdy a je významným katolickým poutním místem. A to zejména kvůli několika zjevením Panny Marie, které tu v roce 1858 údajně zažila čtrnáctiletá dívka Bernadette Soubirousová. Během nich jí měla ukázat nedaleko skalního výklenku pramen vody s léčivými účinky.

Od té doby Lurdy navštěvují miliony poutníků ročně, kteří sem přicházejí hledat duchovní útěchu i fyzické uzdravení. Mnoho lidí tvrdí, že právě díky lurdské vodě se zbavili těžkých nemocí.

Kromě samotné jeskyně se v Lurdech nachází velkolepý bazilikální komplex a během roku se zde konají četná procesí. Místo si zachovává svou mystickou atmosféru a i nevěřící návštěvníci často hovoří o zvláštním pocitu klidu a síly, jenž zde zažívají.

Jedním z nejzajímavějších poutních míst v Litvě je Hora křížů. Nachází se poblíž města Šiauliai a tvoří ji tisíce křížů různých velikostí i materiálů. Lidé je sem přinášejí jako symbol víry, naděje a odporu proti útlaku.

První kříže se zde začaly objevovat už v 19. století, ale místo získalo zvláštní význam hlavně během sovětské okupace Litvy ve 20. století. Sovětská vláda se několikrát pokusila kříže odstranit a místo zničit, ale lidé je stále znovu přinášeli. V roce 1993 místo navštívil i papež Jan Pavel II., jenž sem věnoval dřevěnou sochu Krista s rozpaženými pažemi. Jedinci citliví na přítomnost energie popisují Horu křížů jako jedno z míst, na nichž cítili jedno z nejsilnějších pozitivních proudění.