Srí Lanka jako stroj času: Objevte v Asii stopy evropské minulosti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Každý den na Srí Lance vám může přinést drobné vzrušující objevy. Zkuste se třeba zeptat prodavače u stánku se zeleninou, jak se řekne sinhálsky mrkev. „Kerot,“ uslyšíte. Jenže carrot je anglicky, a tak se pravděpodobně zeptáte znovu. „Sinhálsky je to kerot, stejně jako anglicky,“ bude trvat na svém prodavač.

Není divu, pěstování mrkve a jiné evropské zeleniny zavedli na Cejlonu teprve Britové. A když zeptáte na brambory, bude to „artapal“ z holandského „aardappelen“. Holanďané tu byli dřív a brambory sem přivezli zase oni. Když zkusíte na Srí Lance trávit každou zimu dvacet let, jako autorka tohoto článku, může vám působit potěšení pochopení dalších souvislostí.

Když vám v anglickém pánském klubu v horách servírují čaj s mlékem, můžete se vsadit, že je to úplně stejně jako před sto lety. Kulisy jsou tak dokonalé, že každou chvíli očekáváte příchod Hercula Poirota.

Pak stačí přejet pár hodin na sever a jste ponořeni v exotickém buddhistickém světě. Jsou tu památky UNESCO z dávnověku, jako nejstarší strom na světě, jenž vyrostl z větvičky, která byla svědkem Buddhova osvícení.

Typické tváře Srí Lanky:

A stavby zvané dágoby velké jako pyramidy, které ovšem v 19. století v Anuradhapuře vykopali britští archeologové. Kopce v této oblasti jim připadaly příliš pravidelné, tak se pustili do jejich průzkumu a přispěli tak ke zviditelnění a renesanci buddhismu na ostrově.

V horách s dechberoucími výhledy založili Britové zelené čajové plantáže, na kterých se hemží tamilské sběračky v pestrobarevných šatech. Holanďané si tu v přístavu Galle vybudovali městečko, které bylo státem ve státě s vlastní měnou, sváželi sem skořici a pepř, jež se vyvažovaly zlatem, a jejich domy tady pořád stojí.

Gigantické sochy Buddhy, staré i nové, jsou rozesety po celém ostrově. K tomu se volně procházejí sloni, opice, varani, pávi a další zvířata, která můžete potkat na ulici. Jenže jak to všechno vidět a stihnout? Pokud vás tato země okouzlí a budete ji chtít poznat, zatoužíte se vracet.

Autorka článku v posledních dvaceti letech strávila na Srí Lance všechny zimy.

Nejviditelnější evropské vlivy zaznamenáte v architektuře. V Colombu je stále mnoho budov z britské koloniální éry, včetně radnice, která vypadá jako zmenšený Kapitol. Na jihozápadním pobřeží je kdysi hlavní přístav Galle s unikátním půvabným městečkem ukrytým v pevnosti. V 16. století ji postavili Portugalci. Pak tu dvě stě let hospodařili Holanďané, dokonce i s vlastní měnou, než sem v roce 1802 přišli Britové.

Není v něm jediná novostavba, proto je oblast Galle Fort zapsaná na seznamu UNESCO. Zato je tu mnoho kaváren, restaurací a obchodů, v nichž se dnes turisté mísí s místním, převážně muslimským obyvatelstvem.

Srílanská architektura – směs evropských a asijských vlivů:

Stačí vejít dovnitř a jste o pár století zpět. V některých domech najdete dřevěné sloupy se stejnými stavebními detaily, jaké můžete vidět ve slovenských evangelických kostelích – stavěli je totiž protestanti z Nizozemí, stejně jako Galle. A co je tady po bazarech anglického keramického nádobí!

Další raritou je oblast čajových plantáží v horách, kde se teploty pohybují kolem 20 stupňů a často se tu válí mlha. Britové si tu budovali „malou Anglii“, hlavně v nejvýše položeném městě Nuwara Eliya, aby se jim tolik nestýskalo po domově a odpočinuli si od horkého tropického podnebí. Výsledkem jsou dosud funkční historické kostelíky, bungalovy a hotely, jež vypadají, jako by odtud právě odešla některá z postav Agathy Christie.

Sklizeň a zpracování čaje:

Dnes tu můžete bydlet a zažít atmosféru, kdy personál v uniformě při servírování večeře chodí bosky, abyste nebyli rušeni zvukem jeho kroků, a oheň v krbu vám dává zapomenout, že jste jen pár hodin jízdy od tropického moře.

Velkým výletem do minulosti je cesta vlakem. Přestože už tu většinou jezdí moderní vlakové soupravy, v horách mezi stanicemi Nanu Oya a Badulla můžete někdy odpoledne natrefit na rozhrkané historické vagóny s dřevěnými lavicemi a užít si dobrodružství s otevřenými dveřmi a tmu v tunelu.

Ostatně otevřené dveře, ve kterých se dá stát, sedět, nebo se dokonce vyklonit ven, tady má každý vlak, kromě klimatizované první třídy. Můžete se svobodně rozhodnout, zda podstoupíte riziko úrazu a získáte vzrušující zkušenost. Koneckonců i naše babičky kdysi naskakovaly do otevřených tramvají v Praze.

Železnici tu stejně jako síť silnic vybudovali Britové v polovině 19. století, aby mohli bohatství z vnitrozemí – především čaj – snadno dopravovat do přístavů na pobřeží. Hlavně v horách najdete odvážná inženýrská díla jako tunely a viadukty - nejslavnější je Nine Arch Bridge blízko Ella. Koleje šplhají po vrstevnicích až do výšky 1897 metrů nad mořem a jsou tu nádherné výhledy.

Nejkrásnější část je mezi stanicemi Hatton a Badulla v délce 118 kilometrů. Ovšem absolvovat ji celou v přeplněném vlaku je únavné, proto stačí vybrat si hodinový úsek kdekoliv na trati. Moře, ideálně v podvečer kolem západu slunce, můžete sledovat na trase z Colomba do Galle.

Velkým zážitkem je i samotné čekání na nádraží. Stanice tu totiž vypadají stejně jako v době svého vzniku a bývají krásně opečovávané. Najdete tu stoleté britské váhy, které zváží přepravované balíky. Nebo původní pokladny s nadpisy od písmomalíře, v nichž vám prodají malé jízdenky z tvrdého kartonu jako v Československu v 70. a 80. letech. V otevřených dveřích nádražních kanceláří můžete pozorovat, jak úřadují zaměstnanci dráhy v bílých uniformách. Kdy pojede příští vlak, ukazují hodinové ručičky na ručně vyrobených dřevěných tabulích.

Železnice má také své muzeum, zaprášené, ale zajímavé, ve vesnici Kadugannawa, u silnice blízko Kandy.

Podle toho, kolik máte času, můžete z letiště u Colomba sjet dolů na západní nebo jižní pobřeží na některou z pláží, užít si moře a pár dní se vzpamatovávat z časového posunu a pak vyrazit na cestu.

Hory a čajové plantáže jsou uprostřed ostrova – tam se můžete ochladit, zahrát si na britské plantážníky a podívat se třeba do stoleté čajové továrny Dambateene, kterou tu založil sir Lipton. Nebo do jiné z mnoha – všechny vypadají stejně jako tehdy.

Můžete se také projít v rezervaci Horton Plains po stezce z oranžového a růžového kamene ve stopách lovců leopardů. A pak odpočívat u biliáru nebo golfu v Nuwara Eliya na nejstarším golfovém hřišti na světě mimo Británii. V Grandhotelu nebo Hill Clubu snadno podlehnete iluzi, že jste ve staré Anglii.

Odtud je to dvě hodiny cesty do Kandy, někdejšího královského města ve vnitrozemí, které nejdéle ze všech míst na ostrově odolávalo Evropanům. V chrámu Buddhova zubu zde dodnes opatrují nejvzácnější relikvii, zmíněný zub. Za zvuku bubnů a píšťal se dá při bohoslužbě mezi zástupy věřících v bílých šatech na okamžik vidět jeho zlatá schránka.

Hodinku cesty od Kandy blízko vesnice Pinawalla je sloní sirotčinec, kde se stádo desítek slonů chodí pravidelně několikrát denně přes silnici koupat do řeky. Policista zastaví dopravu a sloni přecházejí kolem vás.

Pak se rozhodnete – jedu dál, nebo se vracím k moři? Pokud máte další tři až čtyři dny a chcete navštívit starověké památky UNESCO, jsou shromážděny v takzvaném kulturním trojúhelníku. Ideální je ubytovat se někde blízko slavné skály Sigiriya. Odtamtud můžete kromě výstupu na Sigiriyi jednotlivými výlety prozkoumat buddhistickou Anuradhapuru, ruiny středověké Polonaruwy a skalní chrámy v Dambulle.

Na mořském pobřeží:

Co ještě? Jeden den v Colombu v Galle Face Hotelu, nejstarším na východ od Suezu, pokud vás zajímá architektura. A jestli ne, před cestou na letiště ještě zbývá čas na poslední koupání na pobřeží.

Celý itinerář cesty můžete samozřejmě absolvovat i obráceně. Tedy po příletu se vydat rovnou do kulturního trojúhelníku či do hor a po vzrušujících zážitcích, kdy budete mít pocit, že za pár dní uběhl rok, skončit odpočinkem na pláži.