Lákají vás skialpy? Co je dobré vědět a kam se vydat v Česku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

První skialpinisté brázdili neprozkoumané a často naprosto opuštěné alpské vrcholky již na konci 19. století. Němec Wilhelm Ritter von Arlt překonal jako první na lyžích třítisícovou horu Hoher Sonnblick v Rakousku již v roce 1894. Další velký nadšenec zimní turistiky a zároveň světoznámý skotský spisovatel sir Artur Conan Doyle poté ve stejném roce přešel ve Švýcarsku z Davosu do Arosy. Oba jsou považováni za zakladatele a průkopníky rekreačního skialpinismu, jehož popularita se z Alp rozšířila do celého světa a je stále oblíbenější i u nás.

Mezi základní vybavení každého skialpinisty patří lyže, boty, vázání, stoupací pásy, hole a ochranná výbava. Lyže je třeba zvolit na základě několika kritérií, mezi které patří zejména dovednost lyžaře, typ terénu, poměr chůze a sjezdu nebo četnost používání. Lyže by měly být maximálně stejně dlouhé, jako je výška postavy lyžaře, ideálně klidně o deset centimetrů kratší. Obecně jsou kratší lyže lépe ovladatelné, delší však zase při vyšších rychlostech lépe drží v oblouku.

K lyžím se váže i vázání a boty. Dá se říci, že čím více lyžař chodí, tím by mělo být jeho vázání lehčí a boty pohodlnější. Naopak pro lyže určené spíše pro sjezd než chůzi, nazývané freeridové, jsou důležité zejména jízdní vlastnosti. V tomto případě volte pevnější a těžší boty, stejně tak i vázání, u kterého je preferovaná ovladatelnost a snadný nástup a výstup při častých změnách.

Stoupací pásy pak musí být vždy kompatibilní s tvarem lyží a často je výrobce dodává přímo s lyžemi. Kvůli velmi široké nabídce vybavení je vhodné poradit se ve specializované prodejně. Pro začínající skialpinisty nebo jen občasné výletníky funguje po celém Česku široká síť půjčoven.

Skialpinisté by neměli podceňovat ochranné pomůcky. Kvalitní helma a chrániče páteře mohou výrazně snížit riziko zranění při pádech v těžším terénu. Trasy mohou vést často i přes lavinové svahy, kde se vyplatí vždy nosit lavinový vyhledávač nebo sondu. Dalšími nezbytnostmi do nejrizikovějších terénů patří lopata a batoh s airbagem, který je navržený tak, aby pomohl zůstat uživateli při zasypání co nejvýše.

Naše nejvyšší hory nabízejí pro skialpinisty jedny z nejlepších podmínek, ať už z hlediska rozmanitosti obtížností a délky tras, výhledů za hezkého počasí nebo nabídek služeb a horských chat v okolí. Krkonošský národní park popsal celkem osm základních tras včetně možnosti stáhnout si trasy do přijímače GPS.

Z Pece pod Sněžkou vedou dvě základní trasy. Trasou číslo pět vystoupáte do Modrého dolu a poté kolem Studniční boudy mohutnou lavinovou dráhou až k Výrovce. Sjíždí se přes Richtrovy boudy a dále pak Zeleným dolem nebo Železnou stezkou. Druhá trasa číslo šest vede přímo skrz Obří důl k Obřímu sedlu a poté vpravo na vrchol Sněžky. Sjezd vede pod lanovkou kolem stanice Růžová hora a dále přes Růžohorky zpět do Pece nebo na Portášky směrem k Velké Úpě. Zvolené trasy se dají kombinovat i s ostatními cestami a dalšími turisticky značenými trasami. Pro mnohé lyžaře je téměř samozřejmostí návštěva nejstarší horské chaty na hřebenech Krkonoš Luční boudy.

Skialpovat lze i v západní části Krkonoš na hřebenech nad Špindlerovým Mlýnem nebo Rokytnicí nad Jizerou a navštívit známá místa, jako jsou Labský důl, Ptačí kameny, Kotelské sedlo a další. Na většině tras se skialpinisté mohou setkat s rizikovými partiemi a je vždy třeba brát ohledy na možná nebezpečí.

Více informací o skialpinismu v Krkonoších najdete na oficiálních stránkách KRNAP.

V severní části pohoří v okolí Železné Rudy se nachází několik oblíbených skialpových tras, vhodných zejména pro rekreační účely. Jedna z lehčích vede z města po modré turistické stezce kolem pomníku malíře Adolfa Kašpara a dále po naučné stezce Sklářská až k Čertovu jezeru, druhému největšímu ledovcovému jezeru v Česku. Odtud klesá žlutá turistická stezka do sportovního areálu Špičák. Trasu dlouhou 6,4 km si můžete prodloužit severním směrem po červené kolem vrcholu Rozvodí. K nejnáročnější trase v okolí patří výšlap na Špičák ve výšce 1202 metrů nad mořem.

Mezi oblíbené cíle skialpinistů patří další výstupy na nejvyšší šumavské vrcholy, jako jsou Třístoličník, Boubín, Ostrý nebo Plechý. Zdolat na lyžích můžete i nejvyšší šumavské hory na německé straně Velký a Malý Javor.

Nejvyšší horou pohoří je se svými 1116 metry nad mořem Velká Deštná. Skialpinisté k jejímu zdolání mohou využít několik tras a zároveň je různě kombinovat. Nejpřímější cesta vede z Deštného v Orlických horách – Zákoutí.

Výrazně delší túra začíná v Olešné. Trasa vede jihovýchodním směrem, přes Ostružník a rozhlednu Vrchmezí. Ta leží na polské straně, je otevřená i v zimě a za vhodných podmínek nabízí krásné výhledy od Krkonoš přes Bystřické hory až ke Králickému Sněžníku. Cesta pokračuje přes horský hřeben na státní hranici, vrcholy Šerlich a Malá Deštná až k Velké Deštné.

V západní části Beskyd si skialpinisté užijí výšlapy na známé beskydské vrcholy Pustevny nebo Radhošť. Obě hory se dají i spojit s výletem po naučné stezce Radhošťská ovčí dálnice a kolem slavné sochy boha Radegasta.

O pár kilometrů východněji leží nejvyšší bod pohoří Lysá hora. Na tu vede několik turistických cest, ať už z východu z obcí Zlatník nebo Papežov, anebo z opačné strany od Ostravice. Výšlap je v obou případech fyzicky náročný, vrchol leží ve výšce 1324 metrů nad mořem, ale zato výhledy stojí za to a patří mezi vůbec nejkrásnější v celém kraji.

Jesenický okruh je známá a hojně navštěvovaná trasa v nejvyšším moravském pohoří. Začíná v Koutech nad Desnou výšlapem na Medvědí horu. Trasa dlouhá 53 kilometrů zavede skialpinisty přes ikonická místa Jeseníků, jako jsou vodní nádrž Dlouhé stráně, vrcholy Jelení hřbet, Vysoká hole, Praděd nebo Červenohorské sedlo. Celkové převýšení je 1731 metrů a za jeden den tak okruh zvládnou pouze zdatní lyžaři.

A jakou máte oblíbenou skialpovou trasu vy? Podělte se v diskuzi.