Hudební perla Prahy a domov České filharmonie: Co jste nevěděli o Rudolfinu?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Majestátní budova, vytvářející na opačném břehu Vltavy protipól Pražskému hradu, posloužila během své existence mnoha účelům. Ten hlavní plní dodnes - střídají se tu největší jména kulturního světa.

Doba národního obrození s sebou v 19. století přinesla nebývalý kulturní rozvoj, v hlavním městě však chyběl reprezentativní koncertní sál i výstavní galerie. Dne 19. listopadu 1872 bylo rozhodnuto o výstavbě Domu umělců, který měl spojit hudbu a výtvarné umění pod jednu střechu. Ambiciózní projekt financovala Böhmische Sparkasse, předchůdkyně dnešní České spořitelny, která se rozhodla oslavit své výročí darováním prostředků na stavbu.

Výstavba začala v roce 1876 na místě bývalého rejdiště na pravém břehu Vltavy, přesně naproti Pražskému hradu. Projekt vypracovali renomovaní architekti Josef Zítek a Josef Schulz, známí mimo jiné také jako autoři Národního divadla. Rudolfinum bylo dokončeno v roce 1884 a jeho architektura nese výrazné prvky novorenesance. Díky své poloze a monumentálnímu vzhledu se stalo jedním z nejpopulárnějších kulturních center ve střední Evropě.

Budova byla od počátku koncipována jako multifunkční prostor, v němž se konaly nejen koncerty, ale i výstavy výtvarného umění. V roce 1896 se v koncertním sále uskutečnil historicky první koncert České filharmonie a na pódiu stanul sám Antonín Dvořák, který tu mimo jiné uvedl v té době již světoznámou 9. symfonii Z Nového světa. Vedle toho se stavba stala sídlem Obrazárny, hudební konzervatoře i Uměleckoprůmyslového muzea.

Turbulentní historie první poloviny 20. století však zasáhla i Rudolfinum. Během první světové války sloužila budova jako lazaret. Mezi lety 1919–1939 se pak koncertní prostory staly zasedacím sálem poslanecké sněmovny. Tato kapitola se negativně vepsala do architektonické podoby Rudolfina - během adaptací kupříkladu přišla Dvořákova síň o původní varhany a pódium bylo zarovnáno s kulturním sálem. Zřizování prostor pro zázemí poslaneckých klubů vedlo ke snižování stropů a vestavbě příček do jednotlivých sálů.

Budova byla ovšem zároveň vnímaná jako symbol nové kapitoly československého státu. Právě tady byl v letech 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem Masaryk a v roce 1938 Emil Hácha. „Pražské Rudolfinum – nová sněmovna republiky československé – převzalo úlohu královského hradu, v němž čeští králové bývali korunováni a nastolováni – velebný ten výkon sesunul se s výšin hradčanských do demokratické nížiny na pravém břehu Vltavy, do středu Prahy a stal se symbolem státu lidového a demokratického,“ psal v roce 1920 časopis Světozor.

Období druhé světové války bylo pro Rudolfinum paradoxně pozitivní epochou. V protektorátu nebylo zázemí pro politickou reprezentaci potřeba, od roku 1939 byly tedy prostory postupně adaptovány zpět na kulturní stánek, byť tentokrát měl prezentovat německé umění.

Architekti Bohumír Kozák a Antonín Engel obnovili pódium, částečně i výzdobu a zaměřili se také na zlepšení akustiky. Koncertní sál v roce 1941 slavnostně otevřel Reinhard Heydrich. Přišla také řada na zřízení nových, menších koncertních prostor v přízemí, dnes nazývaných jako Sukova síň.

Domovem České filharmonie se Rudolfinum znovu stalo až v roce 1946. Sídlila tu však opět i konzervatoř a také Akademie múzických umění, pro účely výuky byla tedy ve dvoraně zřízena tělocvična.

Po sametové revoluci stát budovu prohlásil kulturní památkou a hned v roce 1990 započaly rozsáhlé rekonstrukční práce pod vedením architekta Karla Pragera. Ten se snažil v maximální možné míře respektovat koncepci původních autorů stavby. Zároveň však došlo k instalaci moderních technologií - stavba byla opatřena vzduchotechnikou, bezpečnostními systémy a plynovou kotelnou.

Rekonstrukce se dodnes považuje za velmi zdařilou, zároveň však při ní vznikly kontroverzní podzemní garáže, které se dost negativně podepsaly na vzezření nejbližšího okolí stavby.

Veřejnosti se objekt znovu otevřel v roce 1992, od té doby slouží především České filharmonii a v severní části sídlí od roku 1994 Galerie Rudolfinum.

Nejznámější a nejvýznamnější částí Rudolfina je Dvořákova síň. Sál vyniká skvělou akustikou a každoročně hostí prestižní hudební festivaly, například Pražské jaro. Interiéry působí monumentálně: štuková výzdoba, mohutné sloupy, křišťálové lustry a podium s impozantními varhanami dotváří majestátní atmosféru a dodávají hudebním zážitkům slavnostní nádech. Dnešní varhany pocházejí ze 70. let 20. století, ale jsou umístěny v původní varhanní skříni z roku 1885.

Jedna z nejpopulárnějších pražských galerií se zaměřuje především na výstavy současného umění. Je známá svou otevřeností progresivním uměleckým směrům a interaktivním výstavám, které lákají návštěvníky nejen z Prahy, ale i ze zahraničí. Součástí je také edukační centrum Artpark, zaměřené především na děti a mládež, kterým galerie přibližuje svět moderního umění interaktivní a hravou formou.

Více informací, otevírací dobu i kalendář akcí najdete na webových stránkách galerie.

Rudolfinum není pouze místem koncertů a výstav, ale také oblíbenou turistickou atrakcí. Pro zájemce se tu kupříkladu konají komentované prohlídky, které nabízejí vhled do zákulisí i zajímavosti o minulosti i současnosti jednoho z nejvýznamnějších českých kulturních svatostánků.

Vedle klasických koncertů se zde pořádají také přednášky, tematické workshopy a akce zaměřené na hudební vzdělávání dětí i dospělých. Objekt se pyšní i rozsáhlou knihovnou a studijním centrem pro muzikology.

Rudolfinum se významně podílí i na vzdělávání budoucích generací hudebníků. Česká filharmonie pravidelně organizuje edukační programy a workshopy pro studenty hudebních škol. V programu najdete speciální koncerty pro mladé publikum, které mají za cíl popularizovat klasickou hudbu.

Vedle toho se Rudolfinum v posledních letech stalo i centrem inovací v oblasti digitálního streamování koncertů. Díky moderním technologiím mohou diváci sledovat koncerty České filharmonie online.

Rudolfinum je neoddělitelnou součástí české kulturní identity. Jeho historie, architektura a význam pro českou hudbu a výtvarné umění z něj činí jednu z nejvýznamnějších památek spojených s uměním nejen v Praze, ale i v celé střední Evropě. Ať už se sem vypravíte jako návštěvník koncertu, milovník výtvarného umění či zájemce o architektonickou historii, můžete si být jistí, že si odnesete výjimečný zážitek.