Zvonice, vodárny i obranné hlásky. Znáte všech 10 ikonických pražských věží?

V historických pražských věžích se odráží rozmanité architektonické styly - od románského stylu a gotiky přes baroko až po novorenesanci. Každá z nich vypráví trochu jiný příběh. Některé sloužily jako obranné pevnosti, jiné jako zvonice, vodárenské věže či observatoře.

Jedna z nejvýznamnějších památek pozdně gotické architektury v Praze, nacházející se na rozhraní ulice Na Příkopě a náměstí Republiky, slaví v letošním roce 550 let od svého založení. Její výstavba byla zahájena v roce 1475 za vlády krále Vladislava II. Jagellonského, kdy nahradila původní Horskou bránu, pocházející z 1. poloviny 13. století.

Brána, zpočátku nazývaná jako „Nová věž“, měla sloužit jako reprezentativní vstup do města. V průběhu staletí prošla několika proměnami. Svůj název „Prašná“ získala v 17. století, kdy sloužila jako skladiště střelného prachu.

Současná podoba Prašné brány pochází z let 1878–1886, kdy byla pod vedením puristického architekta Josefa Mockera restaurována a dostavěna v novogotickém stylu. Inspirací pro tuto přestavbu byla Staroměstská mostecká věž Karlova mostu. Brána dosahuje výšky 65 metrů a ve výšce 44 metrů se nachází vyhlídkový ochoz, přístupný po celkem 186 schodech.

Štíhlá gotická věž Staroměstské radnice v Praze, vysoká téměř 70 metrů, byla postavena v roce 1364 jako součást radničního komplexu na Staroměstském náměstí. V roce 1410 přibyl na její jižní stranu unikátní orloj, který zobrazuje nejen čas, ale i astronomické údaje, a každou hodinu představuje průvod dvanácti apoštolů.​

Během Pražského povstání v květnu 1945 byla věž stejně jako celá radnice vážně poškozena, po válce proto prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Dnes je přístupná veřejnosti a nabízí panoramatický výhled na historické centrum Prahy.

Jindřišská věž, nacházející se v pražské Jindřišské ulici, byla postavena v letech 1472- 1476 jako samostatně stojící zvonice kostela svatého Jindřicha a svaté Kunhuty. Gotická stavba z pískovce původně sloužila k umístění těžkých zvonů, které nemohly být zavěšeny na kostelní věži.

V průběhu staletí byla několikrát poškozena, například během švédského obléhání v roce 1648 a pruského ostřelování roku 1757. V roce 1801 přišla o původní štíhlou střechu kvůli vichřici. V letech 1876-1879 prošla důkladnou obnovou podle návrhu architekta Josefa Mockera, který jí dal novogotický vzhled a zvýšil její výšku na současných 65,7 metru. Tím se stala nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze. ​

V roce 2001 byla zahájena unikátní vestavba nové konstrukce uvnitř věže, která vytvořila deset pater s moderním vybavením včetně výtahu, aniž by narušila historickou strukturu stavby. Dnes tu najdete například restauraci nebo prostor pro konání různých akcí. V desátém patře se nachází vyhlídková plošina s panoramatickým výhledem na centrum Prahy. Věž je také vybavena zvonkohrou s deseti zvony, která denně hraje jednu z více než 1100 melodií.

Karlův most je na obou koncích opatřen věžemi, které sloužily jako obranné a reprezentační prvky. Staroměstská mostecká věž, nacházející se na opačné straně mostu, je považovaná za jednu z nejpůsobivějších gotických staveb hlavního města. Byla postavena ve 2. polovině 14. století podle návrhu Petra Parléře.

Sloužila nejen jako fortifikace, ale také jako reprezentační vítězný oblouk, kterým procházeli čeští králové na své korunovační cestě. I proto byla z obou stran bohatě zdobená. Ze strany od mostu se výzdoba nezachovala, protože ji zničili Švédové při obléhání Prahy. Ze strany Křížovnického náměstí z mostu shlížejí sochy panovníků Karla IV. a Václava IV. spolu se zemskými patrony svatými Vítem, Zikmundem a Vojtěchem.

Do věže je možné se jít podívat, z ochozu se nabízí nádherný výhled na historické jádro Prahy, Pražský hrad a plynoucí Vltavu.

Věž, dokončená v roce 1722, je významnou součástí pražského barokního komplexu Klementina. Ačkoli přesný autor projektu není znám, předpokládá se, že jím mohl být František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer.

Věž dosahuje výšky 68 metrů a na jejím vrcholu se nachází olověná socha Atlanta nesoucího nebeskou sféru, pocházející z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Původně sloužila jako vyhlídková, v polovině 18. století byla však přeměněna na astronomickou observatoř. ​

Ve druhém patře věže se nachází takzvaná Meridiánová síň, která dříve sloužila k určování pravého poledne pomocí paprsku světla, dopadajícího na nataženou strunu na podlaze. Pravidelná meteorologická měření, která se zde dělají od roku 1752, patří k nejdéle trvajícím tradicím tohoto typu na světě. Dnes je Astronomická věž přístupná veřejnosti a také zde si užijete jedinečný výhled nejen na blízké střechy Starého Města.

Vinohradská vodárenská věž, nacházející se v Korunní ulici na Vinohradech, je významnou technickou památkou postavenou v roce 1882 podle návrhu architekta Antonína Turka. Tato sedmipodlažní novorenesanční stavba o výšce 40 metrů byla součástí systému vodního města Královské Vinohrady.

V nejvyšším patře byl umístěn plechový válcový vodojem o kapacitě 200 metrů krychlových, do kterého voda proudila z podzemních vodojemů a následně zásobovala oblasti jako Strašnice, Žižkov a Vršovice.

V roce 1962 byla věž vyřazena z provozu a následně přestavěna na byty, v roce 1991 byla prohlášena kulturní památkou. Vloni začala její rekonstrukce s cílem vytvořit z věže osvětové centrum o vodě nazvané Hydropolis, jehož otevření je plánováno na konec roku 2026. Součástí projektu je také zřízení vyhlídkové terasy a kavárny, které nabídnou návštěvníkům výhled na Prahu z vinohradského návrší i prostor pro setkávání.

Šítkovská vodárenská věž, známá také jako Hořejší novoměstská, se nachází na pravém břehu Vltavy v Praze 1, u budovy Spolku výtvarných umělců Mánes, poblíž ostrova Žofína. Původní dřevěná věž byla postavena v roce 1495, po požáru v roce 1501 byla však nahrazena kamennou stavbou dokončenou v roce 1591. 

Věž sloužila k rozvodu vody z Vltavy do kašen a domů na Novém i Starém Městě až do roku 1847. Po demontáži vodárenského zařízení v roce 1882 se plánovala její demolice, té však nakonec zabránil zásah Umělecké besedy. ​

Věž je vysoká 47 metrů a má čtvercový půdorys o straně 10 metrů. Zajímavostí je její vychýlení od svislé osy o 115 centimetrů k jihovýchodu, což z ní činí jednu z nejšikmějších věží v Česku. Tato odchylka je způsobena nestabilním písečným podložím, na kterém byla věž postavena - navíc bez řádných základů. V roce 1927 byla stavba stabilizována železobetonovým věncem, který zabránil dalšímu naklánění.

Zajímavou kapitolou v historii věže je i poslední čtvrtina 20. století. Mezi lety 1977 a 1989 sloužilo poslední patro jako pozorovatelna Státní bezpečnosti pro sledování Václava Havla, jehož byt se nacházel na nedalekém Rašínově nábřeží.

Vodárenská věž, nacházející se na pražské Letné, sice nenabízí široký rozhled, za návštěvu ale určitě stojí. Uvnitř se skrývá galerie, sousedská knihovna s dětským koutkem a multifunkční společenský sál. Návštěvníci mohou využít vyhlídkový ochoz a periskop umístěný v komíně. V objektu se pravidelně konají přednášky, koncerty a další kulturní akce pro děti i dospělé.

Věž byla postavena v letech 1887 až 1888 podle návrhu architekta Jindřicha Fialky. Pětipodlažní stavba v novorenesančním slohu dosahuje výšky 38,3 metru a původně sloužila k zásobování částí Holešovic a Bubenče vodou. Svou funkci ale přestala plnit již v roce 1913 a následně byla přestavěna na byty.

Později se dostala pod správu Domu dětí a mládeže Praha 7 a uvnitř byla například čajovna. V letech 2016 až 2018 prošla věž rozsáhlou rekonstrukcí podle návrhu renomovaného ateliéru Petr Hájek Architekti, která obnovila její historickou podobu a přizpůsobila ji novým funkcím. Uvnitř se konají mimo jiné výstavy, divadelní představení a další akce.

Věž, nacházející se v Petrské čtvrti na Novém Městě pražském, slouží jako samostatná zvonice kostela svatého Petra. Ačkoli její základy byly položeny již v roce 1419, dokončena a vysvěcena byla až v roce 1598. Pozdně gotická stavba s barokní bání dosahuje výšky 39,5 metru a sloužila nejen ke svolávání věřících na bohoslužby, ale také jako poplašná a varovná věž. ​

V průběhu staletí byla stavba několikrát poškozena, zejména během švédského obléhání v roce 1648, kdy utrpěla značné škody dělostřelbou. Po následných opravách vyhořela v letech 1680 a 1689. Z iniciativy arcibiskupa Valdštejna byla obnovena a získala barokní střechu kupolovitého tvaru.

V současnosti se ve věži nacházejí tři zvony. Největší z nich, Petr, byl přelit v roce 1701 a nese reliéf svatého Petra a znak Nového Města pražského. Druhý jménem Pavel pochází z roku 1724 a třetí, Umíráček, je nejmenší.

Svatomikulášská městská zvonice, nacházející se na Malostranském náměstí v Praze, je významnou barokní stavbou přiléhající ke kostelu svatého Mikuláše. Ačkoli byla budována současně s kostelem od architektů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových, stavebně ji dokončil až po roce 1751 architekt a stavitel Anselmo Lurago.

Zajímavostí je, že věž nikdy nepatřila církvevním institucím, ale vždy byla ve vlastnictví města, což dokládá znak Malé Strany nad vchodem do věže. Stavba sloužila nejen jako zvonice, ale také jako požární hláska a sídlo ponocného. V 60. letech 20. století byla využívána Státní bezpečností jako pozorovatelna pro sledování západních ambasád v okolí.

Dnes je věž přístupná veřejnosti a po vystoupání 215 schodů do výšky 65 metrů nabízí malebný výhled na malostranské domy a náměstí.