Petřín zdaleka není jen rozhledna. Znáte všechna jeho zákoutí?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Petřín, který se rozprostírá mezi Malou Stranou a Strahovem na levém břehu řeky Vltavy, patří k nejrozsáhlejším zeleným plochám v Praze. Díky nadmořské výšce 331 metrů láká skvělým výhledem, má však i zajímavou historii.

První písemná zmínka o Petříně pochází už z roku 1108. Tehdy se zde nacházelo popraviště, na kterém byli sťati poslední příslušníci rodu Vršovců. Ještě v té době byl celý vrch zarostlý lesem, který se táhl až k Bílé Hoře.

Název Petřín se pravděpodobně používá až od 17. století a jeho původ může souviset s latinským slovem petrus - skála. Předtím se kopci říkalo německým jménem Laurenzberg. Odkazovalo na kapli svatého Vavřince, německy Laurenz, která zde byla postavena na přelomu 10. století.

Petřínská rozhledna byla postavena v rámci Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 jako volná kopie pařížské Eiffelovy věže. Dva roky předtím se totiž členové Klubu českých turistů vydali na světovou výstavu do Paříže a tam je natolik uchvátila Eiffelova věž, že se rozhodli postavit podobnou i v Praze, i když podstatně menší.

V poměru k pařížskému originálu je pražská rozhledna velikostí zhruba 1:5. Je vysoká 58,7 metru a na její vrchol vede 299 schodů. Zajímavostí je, že svou špičku má zhruba ve stejné nadmořské výšce jako skutečná Eiffelovka - 393 metrů. Původně měla rozhledna ve výšce dvaceti metrů jednoduchý dřevěný balkon, později ho nahradil elegantní ochoz.

Stavba lanovky na Petřín začala v roce 1891. Původně fungovala na principu vodní převahy, ale později přešla na výhodnější elektrický pohon. Lanovka spojila dolní stanici na Újezdě s vrcholem Petřína a poskytla cestujícím nejen pohodlnou cestu k Petřínské rozhledně, ale také pěkné výhledy po cestě. Délka trati je 510 metrů a překonávaná výška činí 130 metrů, od 80. let spadá pod pražskou hromadnou dopravu.

Poblíž rozhledny, v pavilonu Klubu českých turistů, se nachází oblíbené bludiště, které díky optickým klamům dokáže zmást smysly. Najdete ho v romantické stavbě, která napodobuje někdejší gotickou vyšehradskou bránu zvanou Špička, postavenou ve druhé polovině 14. století Karlem IV.

Stejně jako rozhledna, i bludiště bylo postaveno v roce 1891 pro Jubilejní zemskou výstavu, původně však stálo na pražském výstavišti. Po cestě bludištěm lidé procházejí mezi 35 zrcadly, které z úzké chodby dělají nekonečný prostor.

Na bludiště pak navazuje Síň smíchu, v níž se lze pobavit u 12 zkreslujících zrcadel. Díky vydutí a pokroucení se v nich každý změní v trpaslíky, dlouhány či tlouštíky. Kromě zrcadel je součástí interiéru také dioráma, které zobrazuje obranu Karlova mostu proti Švédům.

Ideální místo pro romantické procházky a také pro milovníky květin, to je Růžový sad na vrcholku Petřína, který sousedí se zahradou Květnicí. Parčík bohatě osázený květinami najdete přímo u horní stanice lanovky, na ploše zhruba šesti hektarů tu roste přibližně 7 800 růží.

Prostor sadu má za sebou kus historie – původně sloužil jako vojenský pozemek mezi gotickou Hladovou zdí ze 14. století a barokním opevněním ze 17. a 18. století. Dnešní Růžová zahrada má dvě hlavní části - půlkruhové rozárium ve tvaru vějíře a kruhovou část takzvané rozety s příčnými cestami. K tomu přiléhají další zákoutí s lavičkami a pítkem a trvalková zahrada Květnice, geometricky uspořádaná do čtvercových a obdélníkových záhonů.

Sad je volně a bezplatně přístupný během celého roku. Zavítat sem můžete kdykoliv, ale chcete-li vidět růže plně rozkvetlé, ideální je přijít v polovině června.

Park Petřínské sady leží na severovýchodním svahu kopce. Sady zde byly založeny už v 19. století, kdy začala část zahrad získávat novou podobu inspirovanou anglickými krajinářskými parky. Když se sady v současné době procházíte a nejste znalí historie, asi by vás nenapadlo, že na místě současných zahrad bývaly původně vinice, které později nahradily ovocné sady. Ovocnými stromy včetně mandloní se také Petřínské sady liší od jiných pražských parků.

Na jaře Petřínské sady kvetou barvami a lákají mimo jiné zamilované páry, zvláště proslulý je tím zdejší pomník Karla Hynka Máchy. V zimě, když napadne sníh, se svahy mění v menší areál pro sáňkování a další zimní radovánky.

Křížovou cestu tvoří čtrnáct výklenkových kaplí, které lemují horní část cesty od Vlašské ulice, Strahovského kláštera a Velké strahovské zahrady směrem na vrcholek Petřína. Výchozím bodem může být například kostel svatého Karla Boromejského v Nemocnici Milosrdných sester. Začátek cesty najdete ve svahu severně od rozhledny, cesta se pak klikatě vine parkem u rozhledny směrem ke kostelu svatého Vavřince.

Původní křížová cesta zde byla zřízena v roce 1738 jako součást poutní tradice připomínky Velkého pátku. Už pět let předtím se přitom v kostele svatého Vavřince sloužila vůbec první pobožnost křížové cesty na českém území. Z původní cesty se zachovaly kaple Kalvárie a Božího hrobu, současné výklenkové kapličky 14 zastavení od architekta Josefa Krannera pocházejí z roku 1838.

Petřínská Hladová zeď, kterou nechal postavit Karel IV. v letech 1360–1362, tvořila součást středověkého opevnění města a právě lanová dráha touto zdí prochází. Název nese podle pověsti, která říká, že Karel IV. zeď nechal postavit chudými obyvateli města, pro které se práce stala zdrojem obživy v době hladomoru. Původně se jmenovala Zubatá, tento název jí zůstal do roku 1361.

Dřívější výška Hladové zdi přesahovala čtyři metry a v některých místech dosahovala téměř dvoumetrové tloušťky. Aby byla ještě pevnější, měla osm věží, které sloužily mimo jiné jako pozorovatelny. Součástí opevnění byly také střílny, které v případě potřeby poskytovaly obranu.