Mezi květy a cizokrajnou zelení. Znáte nejkrásnější botanické zahrady v Česku?

V Praze jsou proslulé především dvě hlavní botanické zahrady – jedna v Troji a druhá Na Slupi. Jenže hlavní město ukrývá ještě jednu méně známou. Najdete ji v malém cípu Malešic, který spadá do Prahy 9.

Pražská botanická zahrada, která se těší velké oblibě mezi místními i turisty, má za sebou dlouhou i komplikovanou historii. Oficiálně vznikla 1. ledna 1969 a patří tak k nejmladším botanickým zahradám v Česku, ale je zároveň tou největší.

Výrazným zlomem byl pro zahradu rok 1989, kdy se díky úsilí nového ředitele Evžena Pechmana otevřela první expozice v prostoru mezi správní budovou a vinicí svaté Kláry. A od té doby se začala zahrada rozkvétat co se velikosti týče - přidávaly se další části, jako japonská zahrada nebo expozice flóry Středomoří. V roce 2004 se pak otevřel ikonický tropický skleník Fata Morgana.

Postupné rozšiřování přístupných prostor pokračovalo i v dalších letech. Jednou z větších změn bylo v roce 2011 spojení venkovní expozice do jednoho celku o rozloze 25 hektarů, která je nyní přístupná celoročně. Součástí je například i Japonská zahrada, Severoamerická prérie a polopoušť nebo expozice flory Turecka a Středozemí.

V Trojské botanické zahradě nechybí ani místo pro občerstvení, například v kavárně Café Ornament, nacházející se v dřevěném altánu uprostřed areálu v expozici Ornamentální zahrady, která nabízí drobné občerstvení, výběrovou kávu, ale také víno z místní vinice svaté Kláry. Přímo na vinici je možné zakoupit zdejší víno a v teplých měsících i posedět venku na terase, s výhledem na Trojský zámek, Stromovku a přilehlou část Prahy včetně Hradčan.

Botanická zahrada Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy na Albertově v Praze 2 je místo, které spojuje vědu a vzdělávání. Na ploše o velikosti 3,5 hektaru sídlí Katedra botaniky, Ústav životního prostředí i studijní oddělení fakulty. Ročně sem zavítá přibližně 100 tisíc návštěvníků, kteří mohou obdivovat nejen pestrou flóru, ale také se vzdělávat prostřednictvím výstav a programů.

Zahrada se zaměřuje na vědecký výzkum, výuku studentů a záchranu ohrožených druhů rostlin. Tato botanická zahrada byla založena roku 1775 na pražském Smíchově, ale kvůli častým záplavám byla později přesunuta na současné místo poblíž Karlova náměstí. Jedná se tak o nejstarší kontinuálně fungující zahradu v českých zemích.

Botanická zahrada Masarykovy univerzity v Brně láká návštěvníky venkovní expozicí a skleníky, kam se dostanete po zazvonění u schodiště. Zahrada byla založena v roce 1922 na podnět profesora Josefa Podpěry, který ji viděl jako důležitý nástroj pro výuku a osvětu.

Od počátku byla koncipována nejen jako místo pro uchování rostlinných druhů, ale také jako prostor pro výzkum. Kromě botanického zaměření se zde pěstovaly léčivé a užitkové rostliny, což mělo přímé propojení na výuku a výzkum Mendelových zákonů dědičnosti. Ve 20. letech minulého století byly v zahradě postaveny první skleníky.

Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně je další jedinečné výukové a vědecké zařízení s bohatou historií. Založil ji v roce 1938 profesor August Bayer, významný vědec a pedagog.

Myšlenka založit botanickou zahradu vznikla už v roce 1926. První zahrada však byla jen malým prostorem poblíž školy, kde se pěstovaly hlavně zemědělsky významné byliny. Až v roce 1938 bylo založeno arboretum, určené především pro výuku budoucích lesních inženýrů.

Botanická zahrada u Bezručových sadů v Olomouci je krásné místo, které spojuje klidnou atmosféru přírody s objevováním rostlin. Kromě pestrých expozic zahradních rostlin tu najdete i hřiště pro děti.

Zahrada plynule navazuje na olomoucké rozárium. Pro děti jsou zde připraveny zábavné a vzdělávací hry, které je hravou formou seznámí s místní přírodou a rostlinami. Hry si lze pořídit v infocentru olomouckého rozária.

Zajímavostí je, že zahrada leží na území Korunní pevnůstky, což je část původního hradebního systému města. Tato oblast byla připojena k parku ve správě Výstaviště Flora Olomouc v 60. letech minulého století. Právě tehdy zde vznikly první expozice, například Alpinum nebo Zahrady národů, které se postupně rozvíjely a dodnes jsou součástí zahrady.

Bečovská botanická zahrada je takový zapomenutý klenot. Ačkoliv je od 4. listopadu 2024 do 5. dubna 2025 pro veřejnost uzavřená, pro předem objednané skupiny jsou k dispozici komentované prohlídky, které přibližují rozsáhlou historii i současnost tohoto místa.

Zahrada vznikla v době, kdy Bečovské panství patřilo Jindřichu z rodu Beaufort-Spontin a jeho manželce Marii. Mimochodem Mariin otec, hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, byl zakladatelem slavného Průhonického parku.

V roce 1931 už bečovská zahrada měla více než tisíc druhů rostlin rozdělených do kolekcí podle jednotlivých světadílů. Později přibyla také alpská louka, kde bylo vysazeno téměř 300 dalších druhů. Po druhé světové válce byla zahrada téměř bez údržby, až v roce 2005 začala její rozsáhlá rekonstrukce. Do roku 2012 byly v zahradě vysázeny více než tři tisíce nových rostlin – od trvalek a skalniček po stromy a keře.

Jedním z největších lákadel Bečovské botanické zahrady je unikátní bioferrata – první skalní stezka v Česku, věnující se vegetaci rostoucí na skalách.

První pokusy o založení plzeňské botanické zahrady sahají do počátku 19. století, kdy na žádost císaře Františka I. a opata rozhodl purkmistr Emanuel David, že se postaví mezi městskými hradbami a příkopem, blízko dnešní studijní a vědecké knihovny. Tato gymnazijní botanická zahrada však fungovala jen krátce – v roce 1844 byla zrušena kvůli sporům mezi opatem a vojenskou posádkou, která užívala část pozemků.

Další pokus přišel v roce 1899, kdy byl prostor v královských sadech upraven jako botanická zahrada, ale ta postupně zanikla. První skutečně úspěšný krok směrem k vytvoření botanické zahrady přišel až v roce 1956, kdy Městský národní výbor v Plzni ustanovil komisi, která byla pověřena ji založit. Výstavba začala v roce 1959, a to částečně přeměnou bývalé soukromé zahrady. O dva roky později, v roce 1961, byla zahrada konečně otevřena veřejnosti. Od roku 1981 je organizačně propojená se zoo.

Táborská botanická zahrada, založená v roce 1866, patří mezi nejstarší v Čechách – předběhla ji pouze univerzitní zahrada v Praze Na Slupi. Zahrada vznikla při Královské české vyšší hospodářské a průmyslové zemské škole v Táboře, která byla založena téhož roku.

Zahrada sloužila od začátku především jako výukový prostor. Byla zde pokusná a zkušební pole, kde se testovaly různé druhy kulturních rostlin. Součástí byla také zelinářská zahrada, ovocná a lesnická školka. Prováděly se zde i zajímavé pokusy, zkoušela se například hloubka výsadby brambor nebo vliv různých dávek hnojiv na jejich růst.

Průhonická botanická zahrada a genofondové sbírky na Chotobuzi jsou oddělení Botanického ústavu AV ČR. Do botanické zahrady, která se nachází na západním okraji Průhonického parku, se dostanete vstupem v parku. V průběhu historie byla tato zahrada veřejnosti dlouhou dobu značně omezená. Až do poloviny 90. let minulého století se sem mohli lidé podívat jen při příležitostech, jako byly Dny otevřených dveří.

Zásadní změna přišla v letech 1993 až 1996, kdy zahrada získala grant od Ministerstva životního prostředí. Díky tomu mohla vzniknout expoziční část o rozloze 3,5 hektaru. V rámci projektu byly do expoziční zahrady přesunuty sbírky různých rodů rostlin, například denivek, kosatců, pivoněk, kulturních růží, pěnišníků a leknínů.

V zahradě naleznete expozice věnující se parazitům a poloparazitům rostlin, květnatým loukám, dřevitým pivoňkám, kosatcům, denivkám, azalkám, růžím a řadě dalších rostlin. Místní sbírka kosatců a růží je největší v Česku a patří i k nejvýznamnějším ve světě. 

Botanická zahrada Liberec je třetí nejstarší v České republice. Vznikla v roce 1876 díky nadšení členů Spolku přátel přírody, kteří na místě dnešního Severočeského muzea vysázeli první stromy a keře. O patnáct let později však zahrada musela dát přednost výstavbě muzea, a proto byla přestěhována do nového areálu. Některé původní dřeviny, které na místě zůstaly dodnes zdobí park u muzea.

Nové prostory botanické zahrady byly otevřeny veřejnosti 5. září 1895. Po roce druhé světové válce se zahrada změnila v prestižní vědeckou instituci. V roce 1956 zahrada slavila obrovský úspěch, když zde poprvé v Československu vykvetla viktorie královská, největší leknín na světě.

Mezi roky 1996 a 2000 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zahrady, při níž vznikl jedinečný komplex devíti skleníků podle návrhu architekta Pavla Vaněčka. Jejich tvar připomíná krystal nebo shluk rostlinných buněk. Každý pavilon má své specifické zaměření, a návštěvníci tak mohou projít různými prostředími tropů a subtropů.