Hlavní obsah

Roadtrip po Namibii. Dobrodružství, které musíte zažít

Foto: Michaela Hofmanová

Hora Spitzkoppe a oblast Damaraland je jako z jiného světa.

Nejstarší poušť na světě i největší kaňon Afriky. Obojí najdete v Namibii, podmanivě krásné zemi, jejíž návštěvu si budete pamatovat celý život. Podívejte se, jak může vypadat třítýdenní cesta po této krásné zemi.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Návštěva afrických zemí jistě láká na safari, Namibie toho ale nabízí mnohem víc. Může se totiž pochlubit jednou z nejúžasnějších a nejrozmanitějších krajin v Africe. Uvidíte tu poušť, která se najednou zlomí v oceán, vulkanické pohoří s působivými skalními útvary i místa se zelenou buší.

Roadtrip na vlastní pěst

Namibie je obrovská země a její hlavní atrakce jsou od sebe vzdálené i několik stovek kilometrů. Nejpohodlněji a velmi intenzivně ji tak zakusíte, pokud si půjčíte terénní auto s rozkládacím stanem na střeše a projedete si ji na vlastní pěst. Ten pocit, který zažijete při osamocené jízdě na prašné cestě skrz divočinu, je opojný. Stejně tak spánek v přírodě.

Navíc je Namibie zemí bezpečnou a více než s lidmi tu můžete mít problém se zvířaty. Roadtrip tedy nemusí být jen pro dobrodruhy, zvládne ho opravdu skoro každý. Jedinou starostí při něm bude dobré plánování zásob vody, jídla a paliva. A dost možná výměna píchlého kola.

Foto: Michaela Hofmanová

Pozor, slon!

Jak může vypadat taková cesta? Autorka textu vám popíše tu svou. Nezačíná nikde jinde, než na letišti v namibijském hlavním městě Windhoek.

Tady si možná splníte drobný sen, když budete hledat řidiče držícího cedulku s vaším jménem. Letiště je od centra města vzdálené asi 45 minut jízdy, o dopravu se ale postará půjčovna aut, kterou jste si předem rezervovali. My jsme to štěstí úplně neměli, majitel půjčovny na nás zapomněl. Dvouhodinové čekání na odvoz bylo ale vykoupeno následným zapůjčením navigace zdarma.

Poté, co se v půjčovně naučíte rozložit stan a seznámíte se se vším, co umí váš malý prozatímní domov na kolečkách, můžete vyrazit na nákup zásob. Pozor, jezdí se tu vlevo, takže cesta do supermarketu v centru města je první zkouškou nervů. Nic jiného vás tu ale nepřekvapí. Namibie je bývalou německou kolonií, domluvíte se tu německy i anglicky. A Windhoek má vše, co každé jiné velké město kdekoliv na světě. Najdete tu i řetězec Spar, my však zvolili místní obchod Checkers.

Od Waterbergu k Etoshe

Ve městě se ale nechceme dlouho zdržovat, po nákupu zásob a místní SIM karty se už jen o vlásek vyhneme srážce na křižovatce a vyrážíme na sever do národního parku Waterberg. Do zdejšího kempu přijíždíme už za tmy, což není ideální. Jízda v noci se tu nedoporučuje kvůli vysokému riziku srážky s divokou zvěří.

První noc ve stanu na střeše vypůjčeného pick-upu si budete pamatovat dlouho. Zapnete moskytiéru, zhasnete a najednou se zaposloucháte do nového místa, kam jste před pár hodinami přijeli. U každého zvuku zbystříte. Je totiž úplně jiný, než na který jste zvyklí z prázdninového kempování v Česku. Třeba takové opice jsou hlasitější, než byste si mysleli. A stejně tak i hmyz.

Waterberg je ale nádherné místo, plné zelených křovisek, ze kterých se tyčí oranžová stolová hora. Místo je domovem desítek druhů ptáků i vzácných nosorožců. Můžete se tu vydat na výšlap po několika značených turistických trasách nebo na provázenou výpravu za nosorožci a žirafami. Kempů i chatek k pronajmutí je tu několik. A nebude se vám je chtít opouštět.

Foto: Michaela Hofmanová

Waterberg Plateau Park.

Přesuny autem k dalším zajímavostem země jsou tu celkem dlouhé. Z Waterbergu se nabízí asi tříhodinový přejezd k Etoshe, největšímu národnímu parku nejen v Namibii, ale i v celé Africe. Etosha se rozléhá na téměř 23 tisících metrech čtverečních (tedy asi na třetině České republiky) a její součástí je velká solná poušť. Přesto je zde hojná divoká zvěř, která se v období sucha v letních měsících shromažďuje kolem napajedel.

Cestou k tomuto safari zážitku si můžete zajet oklikou ještě k meteoritu Hoba u města Grootfontein. Jedná se o největší neporušený meteorit na Zemi. Jeho hmotnost je více než 60 tun a skládá se ze železa, niklu a stop kobaltu.

Park Etosha je ale první z nutností, kterou při návštěvě Namibie nesmíte vynechat. Je domovem asi 114 druhů savců včetně lvů, leopardů, slonů, nosorožců, žiraf, zeber nebo hyen. Má několik vstupních bran, na kterých je nutné zaplatit poplatky. Vstupné se platí za každý strávený den tady, dospělý zaplatí v přepočtu asi 200 korun na den a 65 korun za osobní automobil. Z něj je mimochodem zakázáno vystupovat mimo místní návštěvnická centra a kempy.

Zatímco v období sucha vám tu stačí během dvou dní projet hlavní napajedla a máte postaráno o úžasné výhledy na všechna zvířata, mimo sezónu, což byl náš případ, je nutné tu zůstat i déle. Zvířata jsou totiž rozprostřena po celém parku a chvíli trvá, než se vám naskytne příležitost k jejich pozorování. I tak se nám povedlo vystopovat stáda zeber, žiraf, antilop i pakoňů.

Domorodé kmeny a skalní malby

Území severně od Etoshi je domovem několika domorodých kmenů. Výchozím městem k výpravám do himbských vesnic je Opuwo. Ty se ale staly poměrně velkou turistickou atrakcí, za kterou vás místní neváhají, jak se patří, vytěžit. Kolem silnice postávají himbské ženy, které si nechávají zaplatit za fotku. U výprav pak platíte průvodci, s sebou do vesnice musíte přinést dary, případně koupit nějaký vyráběný šperk.

Namibie: základní informace

  • Namibijská republika, jak zní oficiální název, leží na západním pobřeží jižní Afriky. Hlavním městem je Windhoek.
  • Je zemí s nejmenší hustotou obyvatelstva na africkém kontinentě - na rozloze 824 292 km² žije pouze něco přes 3 miliony obyvatel.
  • Namibie byla mezi lety 1884 až 1915 německou kolonií. Poté přešla do britských rukou a později pod správu Jihoafrické republiky. Nezávislost získala až v roce 1990.
  • Úředním jazykem je angličtina, ale mluví se zde i ndondštinou a afrikánštinou. Domluvíte se i německy.
  • Státní měnou je namibijský dolar.

Tento zážitek jsme si nakonec nechali ujít, zajížďka do Opuwa nás ale nemrzela. Nejenže jsme v místním kempu narazili na sympatické Čechy, se kterými jsme si vyměnili tipy na zbytek cesty, ale hlavně jsme tím měli tu příležitost projet celou částí Namibie zvanou Damaraland. A i když má Namibie spoustu jiných „nej“, tato oblast mi přišla skutečně nejkrásnější z celé cesty. Kdy se vám totiž naskytne příležitost jet hodiny skrz pustinu s výhledem na úžasné skalní útvary?

Foto: Michaela Hofmanová

Skalní malby White Lady.

Navíc jsme se tu přece jen dočkali i krátké návštěvy tradiční vesnice. Nikoliv sice himbské, zato se jednalo o více autentický zážitek. Při návštěvě skalních maleb White Lady pod nejvyšší namibijskou horou Königstein nás místní průvodce požádal, zda bychom nezavezli jeho kolegyni domů do pár kilometrů vzdálené osady. Paní jsme usadili, a nakonec se nám zvenku za karoserii zavěsili i další dva průvodci. Taková domluva sice nebyla, ale co už. Všechny jsme bezpečně dovezli a nestačili se divit, v jak nehostinném prostředí žijí.

Původ skalních maleb White Lady byl dlouho předmětem archeologických spekulací. Obecně se ale předpokládá, že jsou minimálně 2000 let staré. O čtyři tisíce let starší jsou ve stejné oblasti rytiny v Twyfelfontein. A několik skalních maleb najdete také u hory Spitzkoppe, které se přezdívá africký Matterhorn. Připomíná totiž jeho tvar. Atmosféra u této hory je úchvatná a stojí za to pod ní přenocovat. Jelikož je tu velmi sucho, nehrozí tu poštípání od komárů a můžete tu klidně spát pod hvězdami. Nezapomenutelný je tu také západ slunce.

Za lachtany a hurá do pouště Namib

Touto dobou jsme se už přesytili všech slonů, žiraf a pštrosů, kteří vám skoro denně přeběhnou přes cestu. V případě kempu v Palmwagu dokonce jeden takový slon procházel mezi stanovišti zaparkovaných aut. Byl tedy ten pravý čas vyrazit na Cape Cross za úplně odlišnou faunou. Nachází se tu obrovská kolonie lachtanů. Na útesech i pláži se jich tu válejí tisíce, v době rozmnožování jich bývá i na čtvrt milionu. S takovou spoustou zvěře se ale připravte na velmi silný odér, kterého se nezbavíte následující dva dny.

Možnost ho pořádně vymýt a zároveň se opět vrátit do civilizace pak nabízí „nedaleká“ přístavní města Swakopmund a Walvis Bay (vzdálená jen asi 120 km). První z nich vás překvapí veselými barevnými domky. Obě jsou příležitostí k doplnění zásob nebo nákupu suvenýrů a odpočinku před další částí cesty. Na té totiž čeká další highlight - uhrančivá poušť Namib.

Foto: Michaela Hofmanová

Jeden lachtan z tisíců.

Vstupní bránou do nejstarší pouště na světě je malá osada Sesriem, kde najdete i několik kempů. Část se nachází za branami národního parku a část před. Pokud si chcete užít východ slunce v dunách, vyplatí se připlatit si za kemp za branami. Auta tu totiž pouští do pouště o hodinu dříve. Vidět, jak se písečné duny ze šera vybarví teple oranžovou barvou, je nezapomenutelný zážitek.

Následná cesta k velké duně Big Daddy a plání s mrtvými torzy akátových stromů Deadvlei je však zkouškou řidičských schopností. Část cesty projíždíte přímo pískem, kde můžete snadno zapadnout. Odměnou je ale nevídaný kontrast mezi modrou oblohou, oranžovými dunami a bílou pánví. Cítíte se tu skoro jako součást surrealistického obrazu od Salvadora Dalího.

Foto: Michaela Hofmanová

Mrtvé akáty v Deadvlei.

Temná historie a město duchů

Ze Sesriem je pak dlouhá cesta na jih země, kde na nás dýchne koloniální historie. My jsme malý úvod do ní dostali už při mezizastávce na hradu Duwisib. Za svůj pobyt jsme několikrát narazili na to, že místním při zmínce o sousedství s Německem, kterým jsme přibližovali polohu České republiky, zmizel úsměv z tváře. Vzpomínky na zlo napáchané německými kolonisty tu jsou totiž stále velmi živé, jak nám přiblížil správce hradu.

Koloniální vojska německé říše tu podle odhadů způsobila v letech 1904 až 1907 smrt až stovky tisíc domorodců z kmenů Hererů a Namů, když brutálně potlačili několik jejich povstání. Odpovědnost za to dokonce Německo uznalo teprve nedávno.

Tuto historii je třeba znát například před tím, než navštívíte přístavní město Lüderitz a hlavně zaniklé město Kolmanskop, kde se těžily diamanty. Právě to totiž zůstává historickou památkou na temné časy koloniálního útlaku – a na to, jak rychle se svět může změnit. A ačkoliv se tu lidé zastaví hlavně pro působivé fotky polorozpadlých domů zavátých v písku, je třeba mít na paměti i tohle.

Přírodní krásy jihu

Abychom ale výlet nezakončili na temnou notu, na jihu Namibie najdete další přírodní skvosty. Tím hlavním je určitě Fish River Canyon. Tento mohutný zářez do zemského povrchu má být dokonce druhý největší po arizonském Grand Canyonu. Kromě dechberoucího výhledu na 550 metrů hlubokou průrvu byla zážitkem i jízda sem, poznamenaná výměnou píchlého kola.

Kaňon byl zároveň poslední hlavní zastávkou na cestě po Namibii. Cestu zpátky do hlavního města jsme si ještě zpříjemnili zastávkou v Quiver Tree Forest, kde se tyčí desítky stromů aloe rozsochaté, která roste jen v Namibii a Jihoafrické republice.

S téměř pěti tisíci najetými kilometry, celkem dvěma výměnami kol a nespočetném množství sušeného masa, které je tu k dostání v každém obchodě, to byla vydařená výprava. Lze ji pojmout luxusně, i s rozumným rozpočtem. Ať už zvolíte jakoukoliv cestu, budete na ni vždy s úžasem vzpomínat.

Foto: Michaela Hofmanová

Fish River Canyon.

Mapa okruhu po Namibii:

Související témata:

Doporučované