Poznejte Mallorcu jinak: místo pláží horské treky či kajak v jeskyních

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na pláži nevydržím moc dlouho ležet, nudím se. Pár hodin, maximálně jeden den, je víc než dost. Jestli to máte podobně a milujete spíš aktivní dovolenou, anebo hledáte místo, kde byste mohli odpočívat u moře, ale zároveň si dát občas do těla, pak je pro vás Mallorca jako stvořená. Vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem se na tomto baleárském ostrově usadil.

Pohoří Serra de Tramuntana potěší nadšence horské turistiky, lezení i cyklistiky a nechá zapomenout na davy turistů na plážích a ve městech. Pobřeží ostrova naopak nabízí celoročně skvělé podmínky pro různé vodní sporty.

Jestli se rádi touláte přírodou, nenechte si ujít GR 221 – Ruta de Pedra en Sec neboli Cestu suchých kamenných zdí. Je to sto čtyřicet kilometrů dlouhý trek přes pohoří Serra de Tramuntana zařazeného do seznamu UNESCO. Trasa vede severozápadní částí ostrova mezi přístavy Port d’Andratx a Port de Pollença. Těšit se můžete na krásné výhledy, malebné horské vesničky, volně se potulující ovce, osly a divoké kozy.

Na přechod doporučuji týden, zvlášť budete-li chtít prozkoumat památky, zastavit se na dobré jídlo nebo proložit chůzi koupáním v moři. Rychlejší chodci trasu zvládnou i za čtyři dny. Celková porce se může někomu zdát velká, ale jednotlivé úseky měří jen 15 až 20 kilometrů a cesta není technicky náročná. Vede po vyšlapaných pěšinkách, někdy vyskládaných kameny, a zvládnou ji i děti navyklé výletům v přírodě.

Trasu můžete jít nalehko, stačí malý batoh na pár kusů náhradního oblečení. Jídlo i pití se dá po cestě dokoupit. Jen nezapomeňte na přikrývku hlavy, opalovací krém a dostatek tekutin – v horách narazíte na pitnou vodu jen zřídka.

Stačit vám budou i běžecké trailové boty, ovšem na strmých úsecích nebo za mokra bych radil mít trekingové hůlky. GR 221 je poměrně dobře značená dřevěnými směrovkami, ale i tak je lepší mít staženou turistickou offline mapu Mallorcy.

Pokud nechcete jít celou Ruta de Pedra en Sec, stojí za to vyrazit i na její část. Jedna z možností je úsek Valldemossa – Deià, na který můžete navázat druhý den už mimo GR 221 krásnou cestou „Camino de los Pintores“ vedoucí z Deià podél moře až do města Port de Sóller.

Mou nejoblíbenější částí celé trasy GR 221 je ovšem jiný úsek: Sóller – Tossals Verds – Lluc. Městečko Sóller obklopují hory, jejichž úbočí pokrývají citrónové a pomerančové sady. Pomeranče dozrávají od listopadu do května a šťáva z nich je opravdu lahodná.

Kousek za městem následuje pět kilometrů dlouhé stoupání, na jaře vyšperkované velkým vodopádem a zurčící bystřinou. V létě je tu ovšem sucho. Když vyjdete na vrchol, rozprostře se před vámi nádherný výhled na horská jezera a nejvyšší část masivu.

U prvního jezera najdete malý domeček na přespaní Refugi de Cúber, ale bývá zpravidla beznadějně vybookovaný. Nicméně skvělou volbou je i Tossals Verds. Teplý večer s dobrou společností a pitím před touto horskou boudou porostlou vinnou révou, s úžasným výhledem na horu Puig d´Alaró, je balzámem na duši.

Dále vás cesta zavede na Coll des Prat. Odtud můžete odbočit k vrcholu hory Massanella s nadmořskou výškou 1364 metrů. Výšlap tam i zpět zabere asi hodinu a půl, odměnou za to jsou neopakovatelné výhledy na celý ostrov. Jestli se vám nechce absolvovat výstup na vrchol, pokračujte dál až do kláštěra Lluc. Dělají tu dobré dorty a také se tu můžete ubytovat. K přespání lze jinak využít i nedaleké refugio Son Amer.

Jestli chodíte rádi, ale kopce vám „nechutnají“, lehčí alternativou ke zmíněnému týdennímu treku je trasa GR 222 z města Artà do kláštera Lluc. Měří něco málo přes 100 kilometrů a má výrazně méně kopcovitý profil. Zřejmě však zatím není po celé délce značená, proto je potřeba mít mapu.

Trasa vede pohořím poloostrova Llevant, odkud sestoupíte k moři směrem na Son Serra Marina. U prvního úseku z Artà k Betlemu (na naší mapě body 1-7) však počítejte s větší náročností a v kopcích není voda, proto si jí vezměte dostatek s sebou.

Jestli nikam nespěcháte a chcete si užít klidné písčité pláže, můžete pokračovat dál podél moře směrem na Can Picafort, kde narazíte i na archeologické naleziště. Následně vás trasa zavede do rovinaté zemědělské části ostrova. Zastavit se můžete v přírodní rezervaci Albufera, kde žije velké množství ptáků, včetně plameňáků, volavek a mořských orlů. Najdete ji severozápadně za Can Picafortem.

Na jaře uvidíte dozrávající citróny a nispera (plodům se říká také lokvát, japonská mišpule nebo čínská či japonská švestka), na podzim pak mandloně, fíkovníky a plody kaktusu opuncie. Okouzlující atmosféru dotvářejí staré větrné mlýny, stáda ovcí či pole s cibulí, artyčokem a salátem. V závěru trasy půjdete mezi olivovníky rostoucími na úbočí stoupání ke klášteru Lluc.

Na Mallorce jsou rovněž velmi dobré podmínky pro windsurfing, kitesurfing a rozmáhající se wingfoil. Dny s klidným mořem jsou naopak skvělou příležitostí k prozkoumání skrytých zákoutí ostrova na kajaku či paddleboardu.

I když na kitesurf či kajak potřebujete úplně jiné podmínky, na Mallorce to není problém. Zatímco třeba na severu mohou být vlny a větrno, v zátoce na jihu u Palmy může panovat bezvětří s naprosto klidným mořem. A autem se zvládnete přemístit během hodiny téměř kamkoliv po ostrově.

Oblíbenou lokací na windsurfing a kitesurfing je zátoka Pollenca (Bahía Pollenca) a sousední Alcúdia (Bahía Alcúdia) na severu ostrova. Hrají jim do karet široké písečné pláže a poměrně stabilní větrné podmínky. Na jihu je to třeba oblast Can Pastilla (Bahía de Palma). Místní školy nabízejí kurzy pro veřejnost i potřebné vybavení. Jezdit se dá celoročně, ale nejlepší období je od dubna do září, kdy jsou stabilnější větrné podmínky a počasí je teplejší.

Obvyklý scénář je následující: Ráno bývá klidno, ale jakmile se pevnina zahřeje, začne se v důsledku rozdílné teploty mezi mořem a ostrovem tvořit termický vítr „Embat“. Fouká po poledni rychlostí 18 až 28 kilometrů v hodině a k večeru se opět utiší.

Velmi znatelné rozdíly jsou kvůli tomu v létě. Po ránu je moře jako zrcadlo, což je ideální čas pro kajak a hlavně paddleboard. Na něm se vám totiž za mírně větrnějšího počasí může stát, že budete pádlovat jak o život, ale díky protivětru a vlnám budete pořád na místě. Ideální je tedy plánovat návrat do 11. hodiny, pokud není předpověď větru a vln velmi příznivá pro celý den.

Na Mallorce můžete i surfovat nebo řádit na bodyboardu (plavecká deska), ale chce to již slušnou dávku štěstí. Vlny tu bývají zpravidla od října do začátku dubna, přičemž nejlepší mi přijdou podzim. Ale rozhodně to není jako na Kanárských ostrovech, kde máte jistotu vln víceméně každý den. Na Mallorce se může klidně stát, že dva, tři týdny nebudou vhodné podmínky. Obvykle to chce nějakou bouřku a silný vítr, další den se pak jde surfovat.

Předpověď včetně vodních spotů můžete najít třeba v aplikaci Todosurf. Pomoci může také kouknout na webkameru z pláže. Stačí zadat do vyhledávače „webcam“ a název lokality, třeba Can Pastilla, Son Serra Marina, Alcúdia. Soft boardy a neopreny si můžete půjčit, ale když budou podmínky vypadat nadějně, doporučil bych udělat si v půjčovně rezervaci, aby všechno nerozebrala surfařská škola.

Prolézání soutěsek, seskakování vodopádů, proplouvání do podzemních jeskyní – to vše je možné na Mallorce také zažít. Vápencové útesy, soutěsky a velké množství krápníkových jeskyní nabízejí skvělé podmínky pro canyoning a lezení.

Sezona canyoningu je tu od října do dubna, kdy je v soutěskách dostatek vody. Mezi oblíbené kaňony patří Torrent de Pareis či Torrent de Mortitx.

Lézt po skalách se dá na Mallorce na spoustě míst, například u Alaró či na okraji Port de Sóller směrem na Torre Picada. Jen je dobré si ověřit, zda na konkrétní lokalitě potřebujete povolení od místních úřadů. Řešením je zaplatit si aktivitu u místních průvodců, kteří veškeré formality vyřeší za vás.

Můžete také vyzkoušet deep water soloing neboli lezení nad vodou bez lana, kdy při pádu dopadnete do moře. Oblíbenými místy pro tuhle kratochvíli jsou Es Pontàs, Cova del Diablo či Cala Varques.