Krásně upravené zahrady a unikátní zámek. Kroměříž je barokním klenotem Moravy

Kroměřížský zámek spolu s Podzámeckou a Květnou zahradou jsou díky své výjimečnosti a historickému významu zapsané na seznamu památek UNESCO od roku 1998. Kroměříž patřila k olomouckému biskupství, později arcibiskupství, jakožto letní sídlo.

Podzámecká zahrada v podobě kombinace barokního a anglického parku přímo přiléhá k zámku. Geometrická, čistě barokně pojatá Květná zahrada, dříve zvaná Libosad, stojí v jiné části města.

Zámek v Kroměříži je výjimečný z několika důvodů, především díky své jedinečné architektuře a bohaté výzdobě. Je celoevropsky výjimečným příkladem raně barokní aristokratické rezidence. Dnešní vzhled je výsledkem radikální přestavby staršího hradu v druhé půlce 17. století, kterou nechal provést biskup Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna. Autory byli architekti Filiberto Lucchese a Giovanni Pietro Tencalla.

Zámek má hierarchizované prostory - ty hospodářské a provozní v přízemí, reprezentativní v prvním patře a druhé patro je věnované biskupské světské a úřední moci. Veřejnosti jsou přístupná obě patra, sala terrena a rovněž 84 metrů vysoká věž. Nově je zrekonstruovaná také přilehlá novogotická Mlýnská brána, součást někdejšího městského opevnění, s expozicí věnovanou životu členů arcibiskupské gardy.

Umění a kultura je v zámku neopomenutelná. Biskup Karel II. také vybavil zámek rozsáhlou knihovnou, která dnes patří k významným světovým historickým knižním fondům. Vybudoval rovněž sbírku obrazů, která je nyní po Národní galerii druhou nejvýznamnější v České republice.

Pokud vám nejsou jména umělců jako Tizian Vecellio, Lucas Cranach starší či Paolo Veronese cizí, sbírka vaše oko určitě zaujme. V knihovně zase leží jedna z nejstarších liturgických knih v Česku. Zdaleka to není však všechno, čím dokáže zámek překvapit. Nachází se tu také sbírka mincí, která je jedna z největších svého druhu v Evropě, čítá celkem 10 167 mincí a medailí, tedy církevních ražeb.

Kroměřížský zámek byl a je dlouho sídlem olomouckých biskupů a arcibiskupů a hrál důležitou roli v kulturním i politickém životě Moravy. Navštívila ho řada významných osob, mimo jiné v roce 1748 císařovna Marie Terezie. Ostatně natáčela se zde i řada záběrů ze seriálu o této rakouské císařovně.

Později, po rozsáhlém požáru, který rezidenci postihl v roce 1752 , v rámci rekonstrukce namalovali novou freskovou výzdobu brněnský malíř Josef Stern a rakouský mistr F. A. Maulbertsch. V roce 1770 zámek navštívil také císař Josef II. Objevil se zde i ruský car Alexandr III. a to v roce 1885, když přijel i s rodinou na jednání s rakouským císařem Františkem Josefem I.

Důležitý význam zámek získal také v bouřlivých letech 1848-49, kdy zde kvůli vypuknutí revoluce ve Vídni zasedal rakouský Ústavodárný říšský sněm - zasedání získalo název Kroměřížský sněm. Někdejší Velká jídelna byla dočasně upravena ve Sněmovní sál, vestavbou tribuny s poslaneckými lavicemi, dopravenými z Vídně a Prahy. V tu dobu zde sídlila také rakouská ministerstva války a vnitra.

Proslula svou pestrostí a krásou. Podzámecká zahrada je nyní stylovým krajinářským parkem o rozloze 53 hektarů. Byla založena už v roce 1509 a za ta léta se její obsah i vzhled měnil ze zelinářské a ovocnářské zahrady přes renesanční zahradu až po barokní. Rozkvět a rozvoj zahrady nastal za Karla z Lichtensteinu-Castelcorna ve 2. polovině 17. století, když vybudoval dvě nové okrasné zahrady - Libosad, později Květnou zahradu a Podzámeckou zahradu.

Dalším novým přídavkem Podzámecké zahrady byly v duchu romantismu kuriózní stavební doplňky v řeckém, čínském, tureckém, tichomořském či jiném stylu. S tímto nápadem přišel arcibiskup Antonín Theodor Colloredo-Waldsee.

V 19. století se v Podzámecké zahradě smísily dva proudy - romantický a neoklasicistní. Romantismus je vidět v konceptu parků a neoklasicistní prvky vykukují ve stavbách. Jednou z nich je i Rybářský pavilon u Dlouhého rybníka, který v teplých měsících slouží jako příjemná kavárna.

Květná zahrada je raně barokní a kombinuje italské i holandské vlivy. Zahrada, vybudovaná na kdysi močálovité a pusté půdě, je stejně jako zámek dílem italských architektů Filiberta Luccheseho a Giovanni Pietra Tencally. Má obdélníkový půdorys s přísnou symetrií.

Vyniká geometricky tvarovanou zelení a květinovými záhony. Je obehnána plotem a zdobí ji sochy a fontány s vodotrysky. V zahradě najdete také labyrinty, vodní plochy, kuželnu či takzvané Jahodové kopečky. Celý prostor lemují vysoké živé ploty vysázené do trojúhelníků.

K hlavní části zahrady přiléhají další prostory - Pomerančová a Holandská zahrada, skleníky, hospodářský dvůr, bažantnice, Králičí kopeček a ptáčnice. Dominantou zahrady je rotunda, uvnitř zdobená štuky a freskami. Uvnitř je instalované takzvané Foucaoultovo kyvadlo, které kresbou do písku potvrzuje otáčení Země kolem osy.

Opomenout nelze ani kolonádu, která se táhne po celé jedné straně zahrady a měří 244 metrů. Kolonádu, která nedávno prošla rekonstrukcí, zdobí 44 soch antických bohů a mytických postav. Ve velkém skleníku vlevo od vstupu nevynechtejte příjemnou kavárnu mezi palmami, v menším skleníku lze zase v březnu vidět dozrávající citrusy.