Ještědské historky: Když voda teče nahoru a datum otevření obestírá záhada

Jeden z divů Česka – skoro sto metrů vysoký horský hotel a vysílač na Ještědu – by nejspíš vůbec nevznikl, nebýt třeskutých mrazů a ‚mistra‘, který ve staré chatě na Ještědu zapomněl na mnohokrát prověřenou moudrost ‚Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán‘. A nebo by alespoň vypadal jinak.

Seznam Zprávy přinášejí málo známé historky a zajímavosti o této unikátní památce, jež patří k nejpopulárnějším místům v Česku. Autor stavby, Karel Hubáček, by se letos dožil 100 let.

Jak už bylo naznačeno v úvodu, ke vzniku moderního vysílače a horského hotelu ve tvaru rotačního hyperboloidu přispěl ničivý požár. Na 1012 metrů vysokém vrcholu po sobě zanechal ruinu původní třípodlažní chaty s rozhlednou a vyžádal si výstavbu něčeho nového, v čem by se spojily účely radiokomunikační a rekreační.

Požár, který vypukl 31. ledna 1963 před šestou hodinou večer, popisuje zevrubně Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje v historické sekci svého webu.

Venkovní teplota dosahovala tehdy mínus deseti stupňů. Oheň se rozhořel ve stoupačce, v níž viník katastrofy rozehříval zamrzlé vodovodní potrubí benzínovou pájkou. Dutá stěna obložená korkem se rychle vzňala a požár zachvátil celou budovu, převážně dřevěnou.

Rozšiřování plamenů se z počátku snažili zabránit zaměstnanci vysílače a hotelu i ubytovaní hosté. V boji s ohněm jim však sloužily pouze vnitřní požární vodovod, ruční hasicí přístroje a veškeré možné nářadí.

Později přispěchali na pomoc profesionální a dobrovolní hasiči a vojáci z liberecké posádky. Poněvadž však vládla tuhá zima, nedokázala vyjet po zasněžené strmé silnici na Ještěd žádná hasičská auta. Veškerou dopravu záchranářů a prostředků na likvidaci požáru tak mohla zabezpečit jen kabinová lanovka.

Ničivý živel zpustošil budovu z roku 1907 tak, že bylo nutné ji strhnout. Škoda dosáhla bezmála tří milionů korun, což v současné době odpovídá přinejmenším sto milionům korun. Požár se naštěstí obešel bez obětí na životech a vážnějších zranění.

Bylo velkým štěstím v neštěstí, že nový radiokomunikační vysílač a hotel s restaurací bylo potřeba postavit co nejrychleji. Jeho projektování zapadlo do doby, kdy komunistický režim uvolňoval otěže a více svobody se promítlo i do architektury.

Architekt Karel Hubáček díky tomu mohl vymyslet na plochém přírodním vrcholu Ještědu novou železobetonovou špičku s hliníkovými a laminátovými prvky, vybranou později v rozsáhlé anketě za nejvýznamnější českou stavbu 20. století.

Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 však zadusila na dlouhou dobu veškeré volnomyšlenkářství, na což doplatil rovněž Karel Hubáček. V roce 1969 sice získal za svůj neotřelý nápad prestižní uznání od Mezinárodní unie architektů - Cenu Augusta Perreta. Představitelé komunistického režimu ho však nepustili do Argentiny, aby si ji osobně převzal.

Vysílač a horský hotel, o němž se hovořilo jako o futuristickém díle, nicméně liberecké Pozemní stavby dokončily. Severočeské muzeum schraňuje pozvánku na slavnostní otevření Ještědu s datem 9. července 1973. 

Okresní výbor KSČ na ní o Hubáčkově geniálním výtvoru hovořil jako o ‚symbolu socialistické spolupráce dělníků a techniků‘. O novém Ještědu psaly pochvalně komunistické tiskoviny - celostátní Rudé Právo, severočeský Průboj a liberecký Vpřed. O Karlu Hubáčkovi se ve svých zprávách nezmínily jediným slovem.

V roce 2013 se rozproudila diskuse na téma, kdy začal být hotel s restaurací přístupný veřejnosti. Probíraly se dvě verze – 9. července nebo 21. září 1973. Čtyřicáté oslavy založení Ještědu pořádané Libereckým krajem se vztahovaly k datu 21. září. Rovněž ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek se přikláněl ke konci léta, a ne k jeho začátku.

Podle něj uzavřely v roce 1972 Pozemní stavby Liberec socialistický závazek, že Ještěd se otevře již v červenci příštího roku. Což se prý skutečně stalo, ale mohli ho navštívit pouze komunističtí papaláši. „Obyčejní lidé se na Ještěd dostali za více než dva měsíce,“ upozornil Jiří Křížek.

Také Petr Hubáček, vnuk architekta Karla Hubáčka, v roce 2013 uvedl, že Ještěd by měl slavit narozeniny 21. září. „Po červencové akci pro papaláše se na Ještědu ještě cosi dodělávalo,“ poznamenal.

Jaroslav Morávek, bývalý ředitel Pozemních staveb Liberec, si však byl jistý, že jeho zaměstnanci dodělali Ještěd v červenci 1973, aby se tam mohli vypravit návštěvníci oblíbených Libereckých výstavních trhů. Okresní noviny Vpřed navíc 13. července téhož roku vyzývaly čtenáře, ať vysílač a horský hotel navštíví. Nelze si dost dobře představit, že by komunističtí redaktoři zvali pracující na zavřený Ještěd. Navíc okresní noviny přinesly snímek plné restaurace.

Výsledek diskuse tedy zůstává nejasný. A správné datum otevření je tak trochu záhadou.

Prvních šestnáct let existence Ještědu bylo spojeno s komunistickým režimem a hospodařily v něm socialistické podniky Restaurace Liberec a Správa radiokomunikací. Po roce 1989 změnil Ještěd několikrát majitele. V roce 1992 ho od Okresního úřadu Liberec koupila akciová společnost Jizera a své působení na ikonické stavbě zahájila opulentní slavnostní a ohňostrojem.

Ani Ještěd se však nevyhnul dopadům divokých devadesátek, spojených s privatizačními přešlapy. Původní vlastníci Jizery prodali krachující společnost i s budovou novým majitelům, ale ani ti si s obřími dluhy neporadili. Tři společníci Jizery skončili dokonce u Krajského soudu v Liberci a za zneužívání informací v obchodním styku jim hrozilo až 12 let vězení. Předsedkyně senátu je ovšem zprostila obžaloby.

Jeden z nich se ocitl za čas u soudu v roli poškozeného. Stal se totiž v souvislosti s Ještědem obětí vydírání a pokusu o vraždu. Podle policejního vyšetřování se dostal v roce 1994 do vyhroceného sporu se svým společníkem ve společnosti Jizera a pod jeho autem explodovala v rušném centru Liberce za jízdy výbušnina.

Podnikatele uchránila silná konstrukce jeho mercedesu, v silnici pod ním zůstala hluboká díra, kolemjdoucí vyvázli naštěstí nezraněni. Poté si objednavatel zločinu najal na spolumajitele společnosti Jizera střelce. Ten si však nakonec vše rozmyslel a atentát neprovedl.

V roce 1996 se společnost Jizera ocitla v konkursu. Dluhy se pohybovaly kolem půl miliardy korun. Čtyři roky na to získaly vysílač a horský hotel České radiokomunikace. V roce 2008 chtěl stavbu koupit Liberecký kraj, nabízel 76 milionů korun, ale z prodeje nakonec sešlo.

Za několik let přestal být Ještěd klenotem v českých rukou, poněvadž České radiokomunikace připadly fondům australské skupiny Macquarie. Platí to dodnes, v roce 2021 koupil České radiokomunikace londýnský fond Cordiant Digital Infrastructure.

V současné době podniká v horském hotelu a restauraci společnost Ještěd. Její jednatel Petr Šmaus přišel ‚nahoru‘ již v roce 1996. Vystřídal neúspěšnou Jizeru a za bezmála třicet let poznal kromě jiného, jak se Ještěd chová při Božím dopuštění v létě i v zimě. Během hromobití nezůstává opláštění rotačního hyperboloidu v klidu.

V šestém patře se dá při bouřce pozorovat, jak se vlní voda ve sklenici a Ještěd lehce vrní. Při průtrži mračen teče voda na oknech navzdory zemské přitažlivosti opačným směrem. Vichřice ji totiž žene do výšky.

Hodně hostů si takové chvíle vychutnává, ale někteří útlocitnější lidé se dle Šmause při bouřce údajně třásli na Ještědu natolik, že hotel raději opustili. Byť je konstruovaný tak, aby mu blesky neuškodily.

Hotel s restaurací nájemce nezavírá ani za největších plískanic. „Pokud se k nám někdo dostane, obsloužíme ho. Vzpomínám si, jak jednou kvůli obrovské vánici nejezdila kabinová lanovka a zapadanou silnicí se nedalo projet. Za celý den k nám přišli do restaurace jen dva lidi,“ vzpomíná Petr Šmaus.

Na Ještědu tedy nezavírají ani jediný den v roce, i během pětidenní odstávky zůstalo letos v listopadu otevřené alespoň bistro. Budova úplně neosiřela ani za nejhorší covidové pandemie. Turisté k ní často šplhali s vlastními zásobami na velmi oblíbené výšlapy za vycházejícím sluncem. Případně v době inverze, kdy se údolí pod horou zahalí do mlhy a z bílé kaše vyčuhují pouze nejvyšší kopce jako třeba Ralsko, Bezděz nebo Kozákov.

Obvod rotačního hyperboloidu činí asi 100 metrů. Restaurace se salónkem se sice netáhne po celé jeho délce, ale přesto se personál na Ještědu nemůže skládat z dýchavičných obtloustlých kuřáků. Test s krokoměry ukázal, že jedna servírka nachodila za směnu 26 kilometrů, mnoho z nich s jídlem a nápoji v ruce. Bez sportovní průpravy by nevydržela.

Její kolega číšník využil takového tréninku v restauraci a pustil se pak do oblíbené disciplíny některých libereckých sportsmanů – zdolávání Ještědu přes sjezdovku Pod Lany. „Vytvořil pak dokonce rekord v počtu výstupů za jeden den,“ říká Petr Šmaus.

Více než 20 let slouží severní úbočí Ještědu pro neobvyklé závody ve vynášení pivních sudů. A pozor, plných. Chlapi se dřou do 1012 metrů nad mořem s padesáti litry, ženy se třiceti a dorostenci s patnácti. Od spodní stanice lanovky překonávají převýšení 400 metrů. Existuje rovněž kategorie pro rodiče s dětmi v krosnách. Rekord drží z roku 2013 Zdeněk Pácha. K horskému vysílači a hotelu se vyšplhal zhruba za 37 minut. Trénoval doma v Beskydech.

Na Ještěd stoupá jenom jedna silnice. Úsek od Výpřeže k parkovišti pod Ještědkou není v zimě pro nezkušené nebo špatné řidiče. Od Ještědky dál se pak vine asfaltová, úzká a hodně strmá cesta až na vrchol. Dvě auta se na ní nevyhnou, proto řídí provoz semafory. Nevelké parkoviště u hotelu však smí využívat výhradně hoteloví hosté. Ostatní musejí parkovat právě u chaty Ještědka nebo případně ještě níže, na Výpřeži.

Příliš mnoho vedlejších přístupových cest a pěšin nedovoluje zjistit, kolik turistů Ještěd ročně navštíví. „Nedá se tam umístit elektronické počitadlo jako na místa, kam chodí lidé pouze z jednoho směru,“ vysvětluje Petr Šmaus. „Ale odhadujeme, že ročně jich může být kolem tří set tisíc.“

Ještěd je sice největším vrcholem Ještědsko-kozákovského hřebenu, ale v zimě ho nepokrývá tolik sněhu jako okolní horské partie. Na Ještědu totiž často a hodně fouká a vločky se na skaliskách špatně drží.

„Ještěd je spíše ledová hora. Vrstva ledu se vytváří také na vysílači a hotelu a sjíždí dolů. Rozráží se sice o krakorce u umístěné na plášti budovy, ale někdy musíme kvůli hrozícímu nebezpečí omezovat vstup do některých prostorů pod ochozem,“ upozorňuje Petr Šmaus.

Horský hotel a vysílač se rozprostírá na nehostinném ‚vidrholci‘, a tak nájemce utratí ročně okolo 3,5 milionu korun za topení a elektřinu. Kotelna je na mazut a palivo se do ní dopravuje nadvakrát. Velká cisterna ho doveze na parkoviště k Ještědce a tam se přečerpá do menších aut, která vyjedou až na vrchol.

Díky svému radiokomunikačnímu významu není Ještěd závislý pouze na elektřině ze sítě. V případě výpadku dodává proud výkonný nouzový zdroj. Vodu bral vysílač a horský hotel původně z prameniště pod Ještědkou. Přestala však stačit, a tak ji nyní čerpá ze tří podzemních vrtů. Odpadní vody, a že jich není málo, se už nečistí přímo na Ještědu jako dřív. Proudí trubkami pod sjezdovkou do městské kanalizace.

Vnitřní vybavení Ještědu pochází z hlavy architekta Otakara Binara. Původní nábytek během desetiletí zmizel, po nevydařené privatizaci z roku 1992 nový vlastník rozprodal nebo zlikvidoval spoustu unikátů z interiéru a nahradil je novými věcmi. Zapsaný spolek Ještěd 73 vrátil během uplynulých deseti let původní podobu salónku a baru Avion.

K obnově částí interiéru přispěli Liberecký kraj, České radiokomunikace, hotel a také řada dárců, zapojených do veřejné sbírky. V poslední době se podařilo dostat na obložení stěn v salónku a restauraci dřívější okrovou barvu, nahrazenou v první polovině devadesátých let minulého století tehdy populární stříbrnošedým nástřikem.

Ve spolupráci s Otakarem Binarem vytvořil současný nájemce hotelu dva retro pokoje podle původní předlohy. V Ještědu se nyní nacházejí pokoje typu Comfort, Family, Apartmá a Director, vzniklý z bývalé kanceláře ředitele hotelu.

V Ještědu připomínají bývalé časy dvoulůžkové pokoje typu Economy s toaletou a sprchou na chodbě. Booking.com je nabízel v noci z 3. na 4. prosince 2024 pro dva dospělé i se snídaní za 3325 korun. „Mezi našimi klienty převažují Češi, za covidové pandemie nás zachránili v obdobích, když jsme měli alespoň na nějakou dobu otevřeno,“ tvrdí Petr Šmaus.

Tvůrce Ještědu Karel Hubáček by letos oslavil 100. narozeniny. Horský hotel ho připomíná nezvyklou slevovou akcí. Klienti s křestním jménem či příjmením Karel zaplatí od 1. listopadu 2023 do 31. března 2025 za ubytování poloviční cenu. S výjimkou povánočního týdne a Silvestra.

A tečka? Kdyby přišel Karel Hubáček se svým jedinečným nápadem v současné době, bezpochyby by pohořel. Zákony na ochranu životního prostředí jsou mnohem přísnější než před šedesáti lety a ochránci přírody by monumentální stavbu na vrcholu Ještědu velmi pravděpodobně nedopustili. Vyrostla by tam maximálně budova, která by napodobovala původní horskou chatu s rozhlednou vysokou 23 metrů.