Tady je Krakonošovo. Znáte všech 10 legendárních horských bud v Krkonoších?

Mnohé horské chaty mají dlouhou historii, spojují tradiční horskou pohostinnost s moderním komfortem. Jsou ideálním místem k odpočinku po náročném dni na krkonošských hřebenech. K některým se snadno dostanete po turistických cestách, jiné leží v odlehlejších koutech Krkonoš a jsou odměnou pro opravdové dobrodruhy.

Seznam Zprávy vybraly deset nejproslulejších horských chat a bud v Krkonoších, které stojí za návštěvu. Ať už hledáte romantické útočiště s praskajícím krbem, rodinné prostředí s domácí kuchyní nebo strategické místo k přenocování při přechodu hor.

Luční bouda je nejstarší a kapacitně největší horskou chatou v Krkonoších. Základní kámen s letopočtem 1623 tu nalezli při rekonstrukci v druhé polovině 19. století. Přístřeší zde tak kolemjdoucí v nadmořské výšce 1410 metrů nacházejí po 400 let.

Během své historie prošla Luční bouda mnoha úpravami. Za druhé světové války sloužila Němcům a po konfiskaci majetku se v její správě vystřídalo několik organizací. Současný majitel je tu od roku 2004 a snaží se vrátit tento horský skvost milovníkům a obdivovatelům hor.

Jsou zde rekonstruované hotelové pokoje, jež pojmou až 150 hostů, naleznete zde wellness a možnosti sportovního vyžití, pro milovníky piva je v boudě i restaurace a pivovar Paroháč.

Vosecká bouda získala pojmenování podle louky, na které stojí. Nachází se v první zóně Krkonošského národního parku v nadmořské výšce 1260 metrů. Její historie sahá do roku 1743, kdy byla založena. Nejprve sloužila jako seník a koncem 18. století jako přístřešek pro dřevaře nebo hospodářské stavení.

Od roku 1896 má využití pro turistické účely. Během let prošla několika úpravami a nynější podobu získala rekonstrukcí po konci druhé světové války. Zajímavostí je, že bouda není napojena na elektrickou síť, energii si tu vyrábějí dieselagregátem. K ubytování lze využít 43 míst v pokojích se dvěma až pěti lůžky nebo v jednom velkém, dvanáctilůžkovém pokoji.

Historie jedné z nejvýše položených chat v českých zemích, v nadmořské výšce okolo 1400 metrů, sahá do 18. století. Původní jednoduché prodejní přístřeší rodiny Steinerů bylo zbouráno začátkem 19. století. Ovšem místo bylo stále velmi vyhledávané, tak tu znovu vyrostl nejprve plátěný a později kamenný přístřešek s občerstvením a suvenýry.

Dalších přestaveb se místo dočkalo ve 20. století. Vystavěná roubená bouda sloužila například jako vojenská výcviková základna nebo četnická stanice. Současná bouda vznikla mezi lety 1988 až 1990. Dnes slouží turistům a kolemjdoucím, kteří se mohou ubytovat v pokojích nebo ve společné noclehárně a najíst se v místní restauraci.

Labská bouda začínala údajně v roce 1830 jako malá budka z kamení, kůry a roští, v níž se prodával kozí sýr, mléko a kořalka. Následující majitelé místo rozšířili, aby mohla bouda sloužit i k ubytování návštěvníků. Začátkem 20. století se stala velmi oblíbenou destinací, kam turisté vyráželi i za místními pochutinami.

V roce 1965 budova vyhořela a na stejném místě byla roku 1975 slavnostně otevřena nová. Působivá devítipatrová železobetonová budova od architekta Zdeňka Řiháka je umístěna na hraně svahu a nabízí necelých 80 pokojů a dvě restaurace. Nachází se v první zóně Krkonošského národního parku nedaleko pramene Labe a je tak oblíbenou zastávkou turistů, kteří k němu míří. V sousedství se nachází Labský vodopád.

Vrbatovu boudu, otevřenou v roce 1964, naleznete na Zlatém návrší v nadmořské výšce 1400 metrů. Nese jméno Václava Vrbaty, jenž tragicky zahynul v průběhu mezinárodního lyžařského závodu na 50 kilometrů společně se svým přítelem Bohumilem Hančem, kterému se vydal na pomoc. Byl nalezen umrzlý na blízkém vrcholku, jemuž se říká Vrbatovo návrší a později na něm vzrostla i kamenná mohyla Hanče a Vrbaty.

Na Vrbatově boudě není možné se ubytovat, slouží hlavně jako občerstvovací stanice pro procházející turisty. Lze tu také zakoupit upomínkové předměty či suvenýry, včetně turistických známek.

Na vrcholku Kutná stojí na hřebeni Rýchor v nadmořské výšce jednoho kilometru od roku 1926 Rýchorská bouda. Nachází se v první zóně Krkonošského národního parku nedaleko přírodní rezervace Dvorský les a příroda je v okolí boudy skoro nedotčena lidmi. Spatříte tu nejeden vzácný rostlinný či živočišný druh, ať už jsou to orchideje a hořce na květnatých loukách nebo skotský náhorní skot na rýchorských pastvinách.

V teplejších měsících je bouda skvělým výchozím bodem pro pěší turistiku a na své si tu přijdou i cyklisté. Nedaleko například prochází Cesta bratří Čapků a mnoho dalších dobře značených tras. Naopak v zimě potěší Rýchory běžkaře, kteří se mohou prohánět po upravených trasách v okolí.

Na východním úbočí Svorové hory se nachází na hranicích s Polskem turistická bouda Jelenka. Původně lovecká chata stojí v nadmořské výšce 1260 metrů od roku 1936 a postavit ji nechal Jaromír Černín-Morzin. Turisté se tu mohou ubytovat nebo občerstvit v přízemní restauraci po celý rok. Okolí boudy je velmi poklidné a rušit vás nebude ani zvuk projíždějících automobilů. Ty tu nemohou parkovat a k malebné boudě je potřeba dojít pěšky.

Jedna z nejvýše položených turistických chat v Krkonoších stojí na křižovatce turistických cest mezi Pomezními boudami a Sněžkou a na zmíněnou nejvyšší horu u nás dojdete zhruba po 3,5 kilometrech. Několik desítek metrů nad Jelenkou se nachází Emmin pramen pojmenovaný po babičce původního majitele, jejíž jméno chvíli nesla i dnešní Jelenka.

Historie budovy, která stojí v nadmořské výšce 1050 metrů v Horní Malé Úpě na hranici s Polskem, sahá do druhé poloviny 18. století, kdy se tu provozovala hospoda. Novému majiteli poté chalupa v roce 1860 vyhořela a byla postavena nová. Ta už tu zůstala téměř nezměněná dodnes. Chvíli se dům jmenoval Dověsil, v roce 1989 se mu díky privatizaci vrátil starý název Pomezní bouda.

Díky svému umístění je ideálním výchozím bodem pro hřebenové túry, nachází se tu i dobře značené turistické nebo cyklistické trasy. Klidná okolní příroda láká ke klidné rodinné dovolené, uspořádání školení, oslavy nebo i svatby. V zimě se můžete po lyžování na sjezdovce za domem ohřát a zregenerovat v sauně nebo doplnit síly v restauraci.

Ve druhé zóně Krkonošského národního parku stojí na jižním svahu Vysokého kola Martinova bouda. Patří mezi ty nejstarší v Krkonoších, založena byla v roce 1642. V nadmořské výšce okolo 1250 metrů tehdy chránila uprchlíky před nebezpečím třicetileté války, kteří se schovávali právě v horách. Své jméno získala po Martinovi Erlebachovi, jenž tu v roce 1795 boudu obnovil. Během let se zde vystřídala řada majitelů a pozemek s objekty dostály několika změn.

Dnes tu stojí ubytovací zařízení s více než 40 lůžky, restaurací nebo saunou. Nachází se na jedné z hlavních křižovatek turisticky značených tras, z níž je možné se vydat na několikahodinové či celodenní výlety. Vyrazit lze například k nedalekému prameni Labe nebo si užít celodenní výlet na 16 kilometrů vzdálenou nejvyšší českou horu Sněžku.

Historie Dvoraček sahá do roku 1707, kdy tu byla rodinou Schierovou vybudována zemědělská usedlost pro chov dobytka na okolních rozlehlých lučinách. Na počátku roku 1893 postihl budovu požár, jenž stavbu srovnal se zemí.

Pozemek získal hrabě Harrach a vybudoval na něm hostinec, který se stal velmi oblíbeným - v únoru 1902 se zde například konalo sedmé mistrovství Čech v lyžování. Mezi vzácné hosty se zde zapsal například prezident Edvard Beneš, který tu trávil dovolenou se svou ženou, protože oba milovali Krkonoše.

Místo posléze několikrát změnilo majitele, tím současným je rodina Starých. Její členové při menších stavebních úpravách zjistili, že objekt je narušen dřevomorkou a boudu museli nechat zbourat. Na stejném půdorysu pak postavili téměř identickou novou boudu, plánované dokončení je na jaře či v létě roku 2025. Otevřen je zatím vedle stojící Horský hotel Štumpovka, pojmenovaný po jednom z bývalých majitelů.

Chybí ve výběru nějaká vaše oblíbená horská bouda či chata v Krkonoších? Dejte nám o ní vědět do komentářů.