Francouzské Pyreneje: skrytý ráj poutníků, gurmánů i milovníků jazzu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pochází odtud silné červené víno Madiran, velká část francouzské produkce delikatesy z jater foie gras. Leží tu i známé město Lurdy se svou poutní jeskyní. A především jsou tu hory – majestátní Pyreneje s obdivuhodným přírodním bohatstvím.

Regionem Hautes Pyrénées neboli Horní Pyreneje neproudí davy turistů, ale lze tu najít autentický život. Ať už jsou to půvabná tepající města s památkami, lokálními trhy, výtečnou gastronomií a kulturou, nebo poklidný venkov se středověkými kostelíky a pasoucími se krávami. Vše dokreslují dramatické horské štíty hor s vodopády a vzácnými druhy zvířat i rostlin.

V době zatížené overturismem je obrovská výhoda, že tento kraj leží trochu mimo hlavní francouzská lákadla. Cestování je zde snadné, ubytování v rámci francouzských možností dostupné. A když se vydáte na výšlap do hor, může se vám stát, že za den téměř nepotkáte živáčka. Úchvatné vyhlídky a přírodní scenerie si tak lze nerušeně vychutnávat o samotě – případně ve společnosti kamzíků a orlů.

V regionu lze dodnes natrefit na okcitánštinu, starý románský jazyk, který se na jihu Francie používal do 50. let 20. století. Moderní dějiny ho vytlačily na okraj a dnes patří spíš mezi folklorní zajímavosti než živý jazyk. Na svatbách a oslavách v něm ale tu a tam zazní veselé i tklivé písně. V posledních letech ožívá i snaha o obrození jazyka například prostřednictvím výuky ve školkách. Zda se zapomenutý jazyk předků podaří vrátit do povědomí mladých lidí, je však otázka.

V souvislosti s jazykem je třeba zmínit jedno krajové specifikum. Až si tu v boulangerii budete objednávat čokoládovou rolku, rozhodně neříkejte „pain au chocolat“ jako jinde ve Francii. Na jihozápadě Francie je to jedině a pouze „chocolatine“.

Chcete-li si udělat představu o území výrazu chocolatine, udělejte si na mapě čáru od La Rochelle k Montpellier. Bůhvíproč jsou na tento výraz místní citliví. Kohokoli, kdo se shání po „pain au chocolat“, považují za cizáka, ba co hůř, za Pařížana – a to opravdu nechcete.

Hlavním městem regionu Hautes Pyrénées je vcelku nezajímavé město Tarbes. Stojí za zmínku, protože sem jede vlak z Bordeaux a z Toulouse a je tedy dobrým výchozím bodem pro další cesty po regionu, třeba severně do malebných městeček Vic-en-Biggore nebo Mauborguet.

V obou se konají pěkné farmářské trhy s lokálními produkty a různé kulturní festivaly, v Mauborguet třeba fotografický. Taky tu lze navštívit „light verzi“ býčích zápasů, při kterých toreadoři zvířata nezabíjejí, ale elegantně se jim vyhýbají a přeskakují je – téhle formě se říká Course Landaise.

Zajímavější než Tarbes je určitě druhé největší město regionu Lurdy. A to nejen pro věřící, kteří míří do baziliky a zázračné jeskyně, v níž se podle legendy zjevila Panna Marie. Rodinám s dětmi lze určitě doporučit návštěvu zoologické zahrady v kopci za městem Parc Animalier des Pyrénées.

Tím, že je umístěná ve svahu, trochu připomíná pražskou zoo. Mají tu lokální zvířata, jako jsou svišti, medvědi, lišky a vlci, i řadu exotických ptáků, opic či malých šelem. Návštěvníci mohou sledovat třeba krmení vlků s výkladem, děti si můžou pohrát ve výběhu s malými kozami. A následně vytáhnout z rodičů majlant v krámku se suvenýry…

Lurdy představují pomyslnou bránu do Pyrenejí. Krajina se tady dramaticky mění a zelené kopce se najednou zdvihají ve velehory, rozeklané hlubokými údolími. Pyreneje jsou celoročně sytě zelené. Je tu specifické klima, srážek sice jako všude v Evropě v posledních letech ubývá, ale dostatek vlhkosti obstarává výrazné střídání denních a nočních teplot.

Vrcholky Pyrenejí se tyčí k nebi jako monumentální zelené homole, a když se člověk rozhlédne kolem, marně hledá stopy civilizace. Spíš než jako ve 21. století si může připadat jako ve filmu Karla Zemana Cesta do pravěku.

Francouzské Pyreneje jsou nádherné pohoří, monumentální a velice rozmanité. Obrovský val táhnoucí se v délce 440 kilometrů dodnes funguje jako přirozená hranice mezi Francií a Španělskem. Pohoří je na francouzské i španělské straně navíc unikátní tím, že je velmi řídce obydlené. Nejsou tu žádná velká města, jen malé horské vesnice, případně lyžařská střediska.

Jedním ze symbolů francouzských Pyrenejí je takzvaný skalní amfiteátr Cirque de Gavarnie, skalní kotel, v němž lze najít nejvyšší vodopád ve Francii – měří na výšku 422 metrů. Z vesničky Gavarnie vede řada značených turistických tras. Francouzi používají žluté turistické značky a vzdálenosti popisují v kilometrech i v hodinách, takže lze snadno odhadnout délku trvání výletu.

Na stráních tu potkáte pasoucí se koně, jsou klidní a na výletníky s batohy na zádech zvyklí. Když budete mít štěstí, nechají se podrbat na hřívě a zapózují vám na fotku na Instagram.

Pohodový rodinný výlet lze v Pyrenejském národním parku podniknout například od kamenného mostu Pont d'Espagne k jezeru Lac de Gaube. Most pochází z konce 19. století a připomíná španělskou obchodní stezku, která tudy kdysi vedla.

Blízko mostu se nachází dolní stanice sedačkové lanovky, která míří k jezeru Gaube. Z horní stanice je to ještě kousek pěšky, cesta ale vede pěkně po vrstevnici a zvládne ji opravdu kdokoli. Za výhled na modré jezero v horském údolí rozhodně stojí, u jezera navíc čeká turistická chata s terasou a občerstvením.

Kdo chce, může si prodloužit výlet na protější stranu jezera. Úzká cesta podél vody tady ale připomíná spíš stezku pro kamzíky – vede nahoru a dolů přes kameny a vyžaduje kondici. Jezero se nedá obejít dokola, jen do půlky a musíte zase zpět. Na protější straně však čeká příjemný stinný plácek porostlý trávou, jako dělaný k pikniku. Otužilci mohou smočit v horském jezeru nožku – voda je tu jako žiletky.

Působivou vyhlídku na nekonečné Pyreneje skýtá proslulý vrchol Pic du Midi de Biggore v nadmořské výšce 2877 metrů. I sem se lze dostat pohodlně kabinovou lanovkou z lyžařského střediska La Mongie. Známé je mimo jiné z itineráře etap Tour de France, právě zde se nachází ikonický průsmyk Col du Tourmalet.

Na konci 19. století vznikla na vrcholu hory velkorysá vesmírná observatoř. V 60. letech ji využívala NASA pro plánování misí Apollo a dnes tu kromě kosmických a meteorologických výzkumů běží program „Mezinárodní rezervace tmavé oblohy“, v rámci kterého vědci upozorňují na světelné znečištění a jeho dopad na životní prostředí.

Observatoř je přístupná, turistům tu pouští vzdělávací filmy o vzniku světa, historii observatoře a aktuálních vědeckých výzkumech. Na návštěvníky tu čeká ještě jedna atrakce – vyhlídka s visutým mostem, odkud je velkolepý 360stupňový výhled.

Pyreneje se odsud rozpínají, kam oko dohlédne a jejich krásu nenarušují žádné stopy civilizace. Je to opravdu působivý zážitek. Na vrcholu Pic du Midi lze i přenocovat, zájemcům tu slibují zcela unikátní pohled na ničím nerušené hvězdné nebe.

Na hranici regionů Hautes Pyrénées a Haute-Garonne leží další zimní středisko Peyragudes. V létě je příjemně poloprázdné a lze odsud vyrazit třeba na celodenní trek k ledovcovému jezeru Boum de Soulas. Místo je známé výskytem v Evropě velmi vzácného orlosupa bradatého. Spatřit tyto dravce s rozpětím křídel kolem tří metrů plachtit nad vrcholky hor je skutečně ohromující zážitek.

Když sjedete z Peyragudes dolů do údolí, naleznete další příjemné výletní městečko – Loudenvielle. Tady je naopak živo i v létě, je to populární turistický resort rozprostřený kolem jezera Génos-Loudenvielle. Je tu řada restaurací a obchůdků, najdete zde moderní termální lázně, plovárnu s atrakcemi pro děti a další místa pro vyžití celé rodiny.

Jezero je ovšem chráněné, a tak se v něm nelze koupat. Ale je možné si tu například zaplatit hodinu rybaření s odborníkem na pyrenejskou přírodu, který malé i větší děti poutavě poučí o vodních živočiších a ochraně přírody. Ryby se tu chytají a zase pouští. Kolem jezera vede příjemná cyklostezka a nebe nad hlavou je tady plné plachtících paraglidingových křídel.

A co v Hautes Pyrénées ochutnat v místních restauracích? Oblast leží ve vnitrozemí a je obklopená horami, zdejší gastronomii tedy tvoří to, co byli místní farmáři a zemědělci schopní vyprodukovat na farmách a co se dalo ulovit ve zdejších lesích.

V restauracích se tedy neshánějte po ústřicích a mořských plodech, ale raději si dejte silný vývar s masem a zeleninou Garbure, jehněčí kotletky se zelenými fazolkami, kachní prsa neboli Magret de canard se zapečenými bramborami nebo tence krájenou sušenou šunku z černých prasátek Porc noir de Bigorre. Oblíbenými lokálními produkty jsou také bílé fazole anebo kaštany, které přicházejí ke slovu právě teď na podzim.

Typickým regionálním dezertem je v Pyrenejích Gâteau à la broche – zákusek válcovitého tvaru, mimořádně náročný na přípravu. Řídké těsto se postupně nalévá na rotující formu nad ohněm a nechává se vrstvičku po vrstvičce tuhnout, což je proces minimálně na hodinu a půl neustálého přilévání těsta. Hotová sladkost se krájí na kolečka a nesmí chybět na žádné zdejší slavnosti.

Stejně jako všude ve Francii tvoří podstatnou část pyrenejské gastronomie sýry. Z těch kravských je to například Tomme des Pyrénées, z kozích Crottin de chèvre a mezi ovčími vyniká třeba Fromage Ossau-Iraty. Vybírat si mezi desítkami druhů sýrů na místních tržištích je zážitek a těžko jmenovat jeden nejlahodnější.

Francouzi přitom nekupují sýry po stogramových pidiporcích jako my, ale odnášejí si domů poctivé čtvrtkilové výkroje – čím víc druhů, tím lépe. Sýr na stole, to je symbol rodinné pohody. Není nic neobvyklého, když se při společné konzumaci sýrů půl večera zuřivě diskutuje – ano, o sýrech.

A co k nim? Ideálně Madiran, silné a plné červené víno z vinic na severu regionu. Pěstuje se tu od 12. století, kdy do madiranského opatství přišli Benediktini. Věhlas vína poté rozšířili poutníci do Santiaga de Compostela, kteří tudy procházeli a dodnes procházejí. Svatojakubská cesta vede právě i regionem Haute Pyrénées, a tak tu lze často narazit na značky s typickým symbolem mušle.

Na závěr máme jeden tip situovaný mimo Haute Pyrénées, ale doslova za humny. V půvabné zvlněné krajině sousedícího departementu Midi-Pyrénées leží malé městečko Marciac, ve kterém se už 24 let koná vynikající festival Jazz in Marciac.

Tento festival – možná překvapivě – patří mezi nevýznamnější jazzové události v Evropě a každé léto se sem sjíždějí špičkoví hudebníci z celého světa. Jen za poslední čtyři roky tu vystupovali třeba Herbie Hancock, Wynton Marsalis, Sting, Gregory Porter a s ním v bandu skvělý Čech Ondřej Pivec, Diana Krall, Marcus Miller či Ibrahim Maalouf.

Seznam jazzových hvězd je dlouhý a dramaturgie festivalu vynikající. Vedle proslulých hudebníků tu pravidelně dostávají prostor i ti méně známí, kteří stojí za povšimnutí.

Festival se obvykle koná od půlky července do půlky srpna a hraje se při něm nejen ve velké koncertní hale, ale doslova na každém nároží – tam jamují neznámí hudebníci zadarmo a pro radost kolemjdoucích.

V průběhu festivalu otevře spousta sezónních podniků, skvělých hospůdek a restaurací ve dvorech a na náměstích. Uličkami Marciacu proudí davy milovníků jazzu a ozývají se rozmanité světové jazyky. Tuhle akci rozhodně stojí za to navštívit, atmosféra je tu mimořádně přátelská a pohodová. Program je vždycky nabitý a tak není výjimečné potkat návštěvníky, kteří se sem každé léto pravidelně vrací.