48 hodin ve Florencii: Toskánská metropole vás nadchne uměním, historií i jídlem

Na poznání Florencie by se hodil spíš týden. Není úplně realistické toto město plné umění poznat v rámci hodin, ale za dva dny už toho zde můžete stihnout hodně. Nasajete místní atmosféru a stihnete všechno, co by byla opravdu škoda nevidět.

Florencii projdeme od trhu San Lorenzo až ke slavnému „mostu zlatníků“ Ponte Vecchio s tím, že cestu v půli přerušíme na zasloužený odpočinek. Samotná procházka by kromě chození po galeriích neměla mít víc než dva kilometry a zabrat déle než půl hodiny. Ale všechny zastávky, které na cestách podniknete, čas i délku výrazně prodlouží. Nudit se rozhodně nebudete, přibalte si pohodlné boty a pořádnou dávku energie.

Den doporučuji začít návštěvou trhu San Lorenzo, na němž doslova nasajete toskánskou atmosféru nosem - vůněmi místních pochoutek. Nachází se v blízkosti kostela San Lorenzo a je rozdělen na dvě části. Na venkovním trhu najdete suvenýry, doplňky a oblečení. Vnitřní tržnice, známá jako Mercato Centrale, nabízí čerstvé potraviny a místní speciality, koření a čerstvé suroviny.

Můžete si tady třeba nakoupit snídani nebo svačinu na cestu. Skvělá je třeba parmská šunka s čerstvým pečivem, ale ochutnat tu můžete i jiné tradiční italské pochutiny. Pokud si sem chcete zajít během dne dát hlavní jídlo, i to je možné. V patře trhu najdete food court, kde si můžete vychutnat čerstvě připravené pokrmy, jako jsou těstoviny, pizza nebo mořské plody. Oceníte-li dobré maso, vyzkoušejte určitě florentský steak – bistecca alla fiorentina.

Další zastávkou je slavná Galleria dell'Accademia, domov jedné z nejikoničtějších soch světa – Michelangelova Davida. Tato galerie byla založena v roce 1784 jako škola pro umělce, a kromě sochy Davida zde najdete také další díla Michelangela Buonarrotiho a expozici renesančního a gotického umění. Nejen sochařského, ale i malířského. V okouzlení uměním se tady dá strávit poměrně dost času.

Michelangelův David, vytvořený v letech 1501–1504, je dodnes ceněn jako jedno z nejdokonalejších zobrazení mužských proporcí. Je vytesaný z bílého mramoru a zachycuje biblického hrdinu před jeho střetem s Goliášem. Socha dosahuje úctyhodné výšky přes pět metrů.

Původně socha stála před Palazzo Vecchio, ale srážky a další vlivy počasí ji časem poškodily. V roce 1873 byl proto originál přesunut do Galleria dell'Accademia, kde je chráněn před zubem času, zatímco na původním místě zůstává stát jeho přesná kopie. Originál má však opravdu nenapodobitelné kouzlo.

Piazza del Duomo je srdcem Florencie a domovem ikonických památek: Katedrály Santa Maria del Fiore, Giottovy zvonice a Baptisteria svatého Jana Křtitele. Toto nádherné náměstí, tvořené bílým, zeleným a růžovým mramorem, patří mezi nejkrásnější v Evropě. Jeho historie sahá až do 4. století, ale svou dnešní podobu místo získalo s dokončením katedrály v 15. století.

Rozhodně by bylo chybou zůstat jen venku. Minimálně katedrála Santa Maria del Fiore stojí za podívání. Ale abyste nebyli zklamaní, počítejte s tím, že s bohatě zdobenou vnější fasádou kontrastuje poměrně prostá a střídmá výzdoba. Při vstupu vás ale ohromí monumentální prostor s vysokými gotickými oblouky a masivními pilíři. Zajímavý je interiér nejen nahoře, ale také pod nohama. Podlaha je zdobena mozaikami z barevného mramoru, vytvořenými v 16. a 17. století.

Jedním z nejvýznamnějších uměleckých děl uvnitř katedrály je freska „Poslední soud“ na vnitřní straně kopule, kterou začal malovat Giorgio Vasari a po jeho smrti ji dokončil Federico Zuccari. Tato detailní malba zobrazuje scény z Apokalypsy.

Pro ty, kteří chtějí zažít neopakovatelný výhled na město, je nezbytným zážitkem také výstup na zvonici. Doporučuji však návštěvu plánovat v ranních hodinách, kdy jsou fronty kratší a teploty v létě příjemnější. Vstupenky do katedrály i zvonice lze zakoupit předem online, což ušetří čas, který byste jinak strávili čekáním.

Z Piazza del Duomo vedou hlavní ulice, kterými se můžete vydat dále, jako jsou Via Roma a Via dei Calzaiuoli. Dojdete tak na další slavná náměstí – Piazza della Repubblica a Piazza della Signoria.

Toto náměstí, které v antice sloužilo jako římské fórum, získalo svou současnou podobu během rekonstrukce v 19. století, jež byla součástí urbanistických změn po sjednocení Itálie. Dominantou náměstí je majestátní triumfální oblouk Arco di Trionfo, symbol sjednocené země.

Dnes je Piazza della Repubblica oblíbeným cílem pro místní i turisty. Okolní historické kavárny, elegantní restaurace a butiky určitě stojí za váš čas. Atmosféra náměstí ožívá pravidelnými pouličními vystoupeními, festivaly a trhy, které nabízejí autentické toskánské produkty, řemeslné výrobky a suvenýry.

Piazza della Repubblica je ideálním místem, kde si po dlouhém dni můžete odpočinout, dát si vyhlášené aperitivo a ochutnat místní speciality.

Ráno začněte v Casa di Dante, tedy v domě, ve kterém se údajně narodil slavný básník Dante Alighieri. Budova dnes slouží jako muzeum věnované jeho životu a dílu, včetně rukopisů a ilustrací jeho Božské komedie.

Expozice je rozdělena do tří pater, která mapují tři nejpodstatnější fáze Danteho života. První část představuje samotného básníka – jeho osobnost, rodinné zázemí i roli v politickém dění středověké Florencie. Na zdech můžete prozkoumat časovou osu, která propojuje hlavní události jeho života s historickým kontextem. Výrazným prvkem expozice je holografická rekonstrukce Danteho tváře, díky které si jej můžete prohlédnout ze všech stran.

Další část muzea přibližuje méně známou stránku Danteho života – jeho účast v bitvě u Campaldina. Návštěvníci zde mohou zhlédnout audiovizuální prezentaci kombinující dobové záběry, animace a herecké rekonstrukce. Součástí expozice je i dýka nalezená na místě bitvy, která je považována za dýku básníka.

Muzeum dále představuje Florencii v době života slavného umělce prostřednictvím interaktivních prvků – například dotykových obrazovek, kde si lze prohlédnout středověké cechy, městské čtvrti a politické frakce, jež tehdy ovládaly město. Narazíte i na místnost věnovanou Danteho exilu, která ukazuje jeho život poté, co byl donucen opustit Florencii. Díky moderním technologiím si návštěvníci mohou prohlédnout digitalizované rukopisy či se prostřednictvím virtuální reality přenést do středověké italské krajiny.

Ale zajímavé je to i kolem muzea. Uličky v jeho okolí si zachovaly středověký ráz a přenesou vás zpět do dob Danteho života. Proto není od věci si s sebou na cestu, třeba do letadla, vzít Božskou komedii nebo třeba Básně lyrické. Vrátíte se tak v představách do minulosti a na místě si je můžete ještě více zhmotnit.

Impozantní Palazzo Vecchio, jedna z nejvýznamnějších památek na krásném náměstí Piazza della Signoria, slouží jako radnice a zároveň muzeum. Je dalším místem, na kterém se v naší cestě zastavíme. Palác, původně nazývaný Palazzo della Signoria, byl postaven na přelomu 13. a 14. století jako sídlo městské rady florentské republiky a později se stal sídlem rodiny Medicejských.

Návštěvníky okouzlí nejen svým exteriérem, ale také bohatými interiéry. Mezi nejzajímavější patří Salone dei Cinquecento, Sala degli Elementi a kaple Signorie. Na nádvoří najdete fontánu se sochou andělíčka putta s delfínem a bohaté nástěnné malby zobrazující habsburskou tematiku, vytvořené na počest svatby Františka I. Medicejského.

Pokud se rozhodnete náměstím projít, v létě si ho raději nenechávejte na pravé poledne. Do všudypřítomného kamene se opírá slunce a z nechráněného prostranství dělá rozžhavenou plotnu.

Jen pár kroků od Palazzo Vecchio najdete Galerii Uffizi, jedno z nejvýznamnějších muzeí na světě. Tato renesanční budova ukrývá mistrovská díla od Botticelliho, Leonarda da Vinciho a Caravaggia.

Nejznámější obraz, který zde uvidíte je asi Zrození Venuše od Sandra Botticelliho. Uffizi ovšem také nabízí krásný výhled na řeku Arno a už jen samotné chodby galerie mají při procházení své kouzlo. V budově téměř nenajdete holou stěnu a prohlédnout si vše je asi nemožné. Galerie ale má důkladné popisky, které vás prostorami hezky provedou.

Den bude ideální zakončit procházkou po slavném Ponte Vecchio, nejstarším mostě ve městě. Od středověku byl Ponte Vecchio místem pro řemeslníky a obchodníky. Původně zde měli své dílny rybáři, řezníci a koželuhové, koncem 16. století je však nahradili zlatníci a šperkaři. Právě podle toho se Starému mostu, jak zní překlad, přezdívá také „most zlatníků“.

Na rozdíl od jiných mostů ve Florencii tento nebyl za druhé světové války zničen na přímý rozkaz Adolfa Hitlera, takže ho stále můžeme obdivovat v původní kráse.

Co dělá tento most velmi originálním, je jeho zastavění obchodnickými krámky po obou stranách. Při průchodu si proto ani nepřipadáte jako na mostě, ale jako v úzké uličce mezi domy. Nad krámky pak vede takzvaná Vasariho chodba, postavená dodatečně na žádost Cosima I. Medicejského, která umožňovala Medicejským bezpečně přecházet mezi palácem Vecchio a palácem Pitti.

Nenechte se ale na mostě zlákat na krásné kopečky zmrzliny. Jsou zbytečně drahé a zdaleka ne tak dobré jako v gelateriích, tedy zmrzlinárnách, kam chodí i místní, mimo městské centrum.