Bude cestování jen pro vyvolené? Dnes se rozhoduje, jak budeme cestovat zítra

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Benátky, Barcelona, Athény, ale třeba také Kanárské ostrovy, Mount Everest, Fudži nebo Český Krumlov či Sněžka. Na některých místech je už tolik turistů, že města i přírodní unikáty téměř praskají ve švech. Například do Španělska vloni přicestovalo více než 85 milionů turistů, což je historický rekord.

Je možné, že už letos bude opět překonaný. Nejvíce cestovatelů zamířilo v uplynulém roce do Katalánska, následovaly Baleárské a Kanárské ostrovy. A třeba do Madridu přijelo 7,8 milionu návštěvníků, což je meziroční nárůst bezmála o třetinu.

Zahraničních návštěvníků už je tolik, že jich mají místní plné zuby, přestože jsou mnohé regiony právě na cestovním ruchu vyloženě závislé. Ve Španělsku loni turisté utratili více než 108 miliard eur. Jenže mnohým místním obyvatelům přinášejí spíše zlost než prospěch.

V červenci například vyrazily do ulic Palmy de Mallorca desítky tisíc lidí a v rukách držely cedule s nápisy jako „Náš ostrov není na prodej“, „Mallorčané na prvním místě“ nebo „Váš ráj je naše noční můra“.

Podobné protituristické demonstrace se odehrály také v Barceloně či na Kanárských ostrovech. Na turisty se skrz prsty dívají také v atraktivních lokalitách jiných zemí, jako je Řecko, Itálie, ale třeba i Japonsko.

Takzvaný overturismus, tedy nadměrný počet turistů na určitém místě, je fenoménem posledních desítek let a po pauze způsobené celosvětovou pandemií covidu-19 znovu nabral na síle.

Politický a kulturní geograf, urbanista a cestovatel Jan Haruda se zabývá udržitelným turismem v Sociálně geografickém studiu SocGeo. Nebývalý rozvoj turistiky přičítá dvěma hlavním důvodům: nízkonákladovým leteckým společnostem, díky nimž se cestování otevřelo relativně velké skupině zájemců, a také sociálním sítím s celosvětovým dopadem, které „inspirují“ mnoho výletníků.

Když se například natáčel oblíbený seriál Hra o trůny v historickém Dubrovníku, začali se sem jeho fanoušci sjíždět a fotit se na filmových místech. Tím se pak nabalovali další a další selfíčkáři. Podobný efekt mělo natáčení hudebního klipu Justina Biebera na Islandu. „Cestuje se za fotkou,“ konstatuje Haruda.

Této fotografické vášni mnohdy svým marketingem napomáhají cestovní kanceláře, hotely, místní samosprávy a další instituce cestovního ruchu, když atraktivní místa představují ve svých prezentacích v ideální podobě, tedy bez davů turistů.

Mnohdy až na místě tak cestovatel zjistí, že si vodopád, hrad, mořský záliv se skalisky nebo jinou zajímavost vyfotí jen s hromadou podobně nažhavených lidí – když se mu ale vůbec podaří mezi nimi prodrat na ideální místo, kde pak vytvoří další lživý snímek, jako by tam byl sám.

„Dříve bylo cestování tak trochu dobrodružství. Dneska jezdí spousta lidí za určitou iluzí,“ říká Haruda. Upozorňuje, že existují i výjimky, jakou je například instagramový účet tatry_official, kde se objevují snímky a krátká videa z atraktivních míst velehor, kde je hlava na hlavě. „Dávají tam realitu, žádnou imaginaci,“ dodává.

Takový přístup by podle Harudy mohl přimět zájemce o návštěvu Vysokých Tater, ale i jiných vyhledávaných oblastí, aby se tam vypravili v době, kdy je v místě výrazně volněji. Někdy jde pouze o hodiny: zatímco ještě v neděli odpoledne je plno, v pondělí dopoledne už prázdno. Spousta lidí má přitom takové zaměstnání, že si může práci zorganizovat tak, aby měli ve všední den volno.

Rozmělnění návštěvnosti, otupení turistické špičky a roztažení do více dní je ale podle Harudy možné i jinými způsoby: například výrazně zvýšit ceny za parkování v nejvíce nabitých dnech, anebo nabízet finančně výhodné balíčky s ubytováním a dalšími službami pro turisty, kteří dorazí v „plonkové“ dny. Důležitá je podle Harudy rovněž základní edukace návštěvníků, tedy informovat se předem, na co se mám v místě, kam mířím, připravit.

Přetlak jednodenních návštěvníků je dneska problém, s nímž si neví rady například Český Krumlov, Telč, Kutná Hora, ale ani velké evropské metropole a další místa – typickým příkladem jsou Benátky.

Právě na „několikahodinové“ návštěvníky, které do italského města na vodě přivážejí obrovské výletní lodě, míří vstupné pro jednodenní turisty. Od roku 2021 sice platí zákaz vplouvání a kotvení velkých výletních lodí přímo v Benátkách. Lodě však stále vplouvají do benátské laguny, kotví v nedalekém terminálu a cestující jsou odtud přepravováni do města autobusy nebo na menších člunech.

Letošní pilotní projekt, který skončil v polovině července, přinesl výnos ve výši více než dva miliony eur. Benátky v něm chtějí pokračovat, přičemž je pravděpodobné, že se částka pět euro na hlavu příští rok zvýší asi na dvojnásobek.

Podle výpočtů agentury AP zaplatilo v Benátkách od dubna daň téměř 450 tisíc turistů. Podle městských úředníků budou peníze využity na základní služby, které zdražují, jako je svoz odpadků nebo celková údržba města.

Podle kritiků se ale poplatek minul účinkem a turistů neubylo. „Vstupenka je propadák, což dokazují údaje města,“ uvedl pro AP opoziční člen městské rady Giovanni Andrea Martini.

V prvních jedenácti dnech zkušebního období bylo ve městě zaznamenáno v průměru 75 tisíc návštěvníků. Podle Martiniho je to o 10 tisíc návštěvníků denně více než o třech zásadních svátcích v roce 2023. Vyplývá to podle něj z dat, která město shromažďuje z mobilních telefonů. Kritici také tvrdí, že se nepodařilo zlepšit kvalitu obyvatel ve městě.

Počet stálých obyvatel Benátek přitom neustále klesá, právě i kvůli nepřetržitému turistickému náporu. Zatímco po druhé světové válce zde žilo na 175 tisíc lidí, nyní už to není ani 50 tisíc. Za jeden den tak někdy navštíví Benátky více turistů, než je stálých obyvatel. Celá Itálie loni zaznamenala rekordní počet turistů, příjezdy do ubytovacích zařízení stouply o více než 13 procent na 134 milionů.

V posledních letech se tak nejen v Itálii vedou odborné debaty o šetrném, odpovědném, udržitelném turismu. „Spočívá v tom, že turismus jako takový má pozitivní dopad na místo, kam turista přijíždí. Lidé se kvůli němu nemusí stěhovat, nemusí kvůli němu opouštět své životy, a i v době, kdy do toho města turista přijíždí, v něm mohou nerušeně žít tak, jak žili před tím,“ konstatuje politický a kulturní geograf Jan Haruda.

Zatím se to nedaří nejen v Benátkách. Podle Harudy není pozitivní ani úbytek stálých obyvatel centra Prahy, Českého Krumlova, ale třeba i Špindlerova Mlýna či Božího Daru. Všude tam, kde se rozšiřují různé typy apartmánového bydlení na úkor domů a bytů pro stálé obyvatele. „V pandemii jsme viděli, že se z nich stala města duchů. Chybí tam lidský prvek, tudíž tam vzrůstá kriminalita a má to další negativní vlivy. Nepodporuje to ani rozvoj města,“ konstatuje Haruda.

A už citovaná expertka na cestovní ruch dodává: „Udržitelnost cestovního ruchu je v současné době jedním ze základních předpokladů k tomu, abychom udrželi možnost, že ještě můžeme cestovat svobodně, kam chceme a v takovém měřítku, jak si to představujeme.“

Různá nejen restriktivní turistická opatření zavádějí vedle Benátek i další místa v Itálii, Evropě a ve světě. Řím například už před několika lety zakázal turistům pod pokutou až několika stovek eur sednout si na vyhlášené Španělské schody.

Podobně jako Benátky zavedli také v Japonsku horolezecký poplatek za vstup na vrchol posvátné hory Fudži ve výši 13 dolarů. Kvůli neukázněným turistům se také japonské úřady rozhodly na místě, odkud návštěvníci nejčastěji horu fotí, instalovat obrovskou černou bariéru, která má bránit ve výhledu na Fudži.

Mezi velmi využívanou regulaci turismu patří také nutnost předem si zarezervovat čas návštěvy. Úřady tak mají pod kontrolou maximální počty návštěvníků v průběhu dne. Taková praxe je běžná například u amerických národních parků, ale také při výstupu na nejvyšší španělskou horu Pico del Teide na ostrově Tenerife nebo při návštěvě Machu Picchu v Peru.

Po negativních zkušenostech s davy turistů k tomuto systému přistoupili také v Adršpašských skalách. V hlavní sezoně tak smí skalní město navštívit maximálně čtyři tisíce turistů denně. Rezervační systém totiž stanovuje, že během jedné hodiny smí do areálu vstoupit pouze 400 lidí.

„Díky tomu se podařilo odbourat prázdninové návaly a zablokování obce zájemci o vstup do skalního města. Rezervační systém rozprostřel zájem i do dříve neatraktivních měsíců,“ vysvětluje starosta Adršpachu Jakub Vajda.

Podobně pomocí rezervačního systému už několik let reguluje například i Národní park Šumava počet vodáků na Teplé Vltavě mezi Soumarským mostem a Teplou.

Politický a kulturní geograf Jan Haruda sice o různých turistických restrikcích hovoří tak, že chápe, proč se zavádějí, ale současně upozorňuje, že by měly být až poslední možností.

Úřady by se podle něho měly zejména lépe naučit pracovat s geolokačními daty, která jsou v dnešní technologické době k dispozici. A na základě jejich analýzy si například zjistit, kde se může objevit problém a předem se mu snažit předejít. K tomu, aby se oblíbené místo stalo turisticky přetížené, někdy stačí i poměrně málo. Třeba když se tam natočí jeden díl oblíbeného seriálu.

Jako negativní příklad uvádí Haruda plány na vybudování další ranveje v pražské Ruzyni, která má zvýšit kapacitu Letiště Václava Havla o několik milionů pasažérů ročně. „Místo toho, abychom rozšířili lety i do krajských měst, kde jsou také letiště, plánujeme za miliardy korun rozšířit letiště v Praze. A až pak přemýšlíme, jak dostat turisty z hlavního města do dalších regionů. Kdyby turisté přiletěli na krajská letiště, mělo by to vliv i na regionální ekonomiku. Z Prahy se však turistům špatně odjíždí,“ říká Haruda.

I přes všechna restriktivní opatření včetně zavádění a zvyšování poplatků za vstup nebo zdražování letenek ale podle Harudy budou i nejspíš stále v Evropě i ve světě místa, která budou turisticky přetížená. Mohou se ale časem měnit. Některá návštěvníci opustí, jiná objeví.

Významnou roli může hrát také globální oteplování, kdy se kvůli nesnesitelným vedrům a požárům stane například Středomoří přes hlavní prázdniny pro turisty ze střední Evropy „neobyvatelné“. Už nyní mnozí Češi vyrážejí na dovolenou na sever do Polska. A někteří Evropané pokračují ještě dál, třeba do Norska, čímž se rýsuje možné další turisticky zahlcené místo. „Lofoty začínají být přetížené karavanisty,“ dodává Haruda.